Petr Chelčický: Údy jednoho duchovního těla...

31. prosinec 2009 | 08.04 |

Vážený návštěvníku tohoto blogu,

rád bych ti nabídl sérii traktátu českého apoštola Petra Chelčického "přežvýkanou" do současné češtiny. Dnes tě zvu  již k jedenáctému dílu úvahy Petra Chelčického na téma: "O trojím lidu." Máš - li zájem, neváhej a se srdcem otevřeným vejdi.

A protože i mezi pohany, kteří Boha neznají, je podobné rozdělení lidu v trojici, kteří v některých věcech si sice vzájemně prospívají, ale ještě z toho důvodu nejsou tělem Kristovým. A také mezi námi nemusí být pro přízemní věci tělo Kristovo, když nejsme skrze dary Ducha Svatého uzpůsobení být údy Svatého těla, když v sobě nemáme život v milosti a vzájemný užitek. A meč pánů nespojí sedláky v jednotu mysli, ač je podrobí pod jedno jho jako nevolné otroky. A rozkošný stůl vladaře třeba obveselí blázna v ornátu kněze, aby jeho přízeň považoval za ovoce své víry, když se břicho tak dobře pomnělo u jeho stolu. Avšak toto všechno není dílo těla Kristova, ale bezcitný kvas a násilí na chudých.

Apoštol Pavel dále pokračuje: "Nemůže říci oko ruce: tvé skutky nepotřebuji, ani hlava nohám: odejdi, nejste mi potřebné. A právě ty údy, které se zdají méně významné, jsou nezbytné a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, neslušné slušně zahalujeme, jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest, aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy svorně pečovali jede o druhého, Trpí li jeden úd, trpí spolu s nimi všechny. A dochází li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním." Zde Pavel popisuje, jak hmotné tělo mnoho údů má v sobě, jak v nich není rozepří ohledně rozdělené rovnosti, ale spolu pečují jede o druhého, aby prospěch všech byl hojný. A právě  tomuto příkladu Pavel připodobňuje tělo Kristovo duchovní, které v pravdě podle víry a milosti mnoho lidí spojuje v jeden celek, každý svůj vlastní odlišný dar Ducha svatého přináší, aby také jiným údům prospěl. A zvláště zde apoštol zdůrazňuje, že  žádná část od největšího k nejmenšímu a k nejpotupnějším údům  se necítí ani mrzuta, ani zhrzena, v pocitu, že jejich služby nepotřebují větší údy, ale s větší slušností se zahalují. A dále apoštol podtrhuje péči, jakou mají spolu, když se pro jeden úd všichni rmoutí a trápí a naopak, s prospěchem jednoho se radují všichni.

A protože z tohoto místa se vyvozuje o rozdělení těla Kristova z lidu křesťanského  na tři, t.

j. na panstvo, duchovenstvo a robotný lid, rozvažme tedy, na kolik apoštolův  obraz odpovídá této představě. Prý je psáno, jak má moc světská chránit zbylé dvě stránky, a kněží zase učit a robotný lid krmit pány a kněze, pracně jim dobývat jídla, pití a platů. Zjišťujme tedy, jestliže když trpí jeden úd, trpí spolu s ním i ostatní. Uvidíme však, jak ty údy pyšné, kteří meč drží, menší údy dáví, mučí, bijí, sází do vězení, obtěžují robotami, úroky a jinými výmysly. Jedni ve slabosti jdou, a druzí na koni obkročmo sedí, sytí a prázdní smějí se nad nimi. Uvidíme, jak kněží jako oči ostré v tom těle hledají na obou stranách způsoby, jak by zboží nakradli jiným a sobě si přivlastnili. Uvidíme oba, pána i kněze, jak se vozí na robotném lidu, jak sami chtějí. O tomto psal apoštol Pavel? O, jak jsou naopak vzdáleni od jeho řeči, aby všechny údy se rmoutili nad nouzí každé části těla! Tito pláčí, planou, z nouze kradou, ve vězení končí, kde je šacují a druzí se smějí jejich veliké bídě! A poněvadž ti, co drží meč, jsou údajně ruce a lid obecný nohy, pohleďme, co činí ruce nohám podle obrazu apoštola. Jak vzdáleně od skutečnosti je představa, jak ruce nohy obouvají, aby se neporanili, neomrzli a nezablátili se! Jestliže se zablátí, pak jistě ruce nohy umyjí a poraní li se, ruce ihned ránu zavážou a léčí a prospěšní jsou nohám ve všech svých skutcích. Ale ve skutečnosti tyto ruce s mečem, ač nohy nemají co jíst, tak zbytek jídla z nich vydřou. Ani by ruce sami co uměli, s čím by prospěli nohám, jedině je loupí. A ty ruce drží meč. Co léčivého přiloží na nohy?  Jedině z nich krve nacedí a jinak mučí, aby jako hovado sama na pospas vykrvácela, vždyť co je k sobě váže?

Ale třeba namítneš: "To je proto, že nemají poznání. Ale kdyby se poučili, byli by vzájemně milostiví." K tomu odpovídám: Sám pevně rozvaž, že jejich úřad na násilím musí stát, na násilím,  které vzbudí strach a ukrutnost. A pohne li se k milosti, snad jenom skrze nesnadné přímluvy a úplatky, aby hněv odvolal, anebo se vzdal jiné věc, pro kterou vzplál hněvem.  Jestliže by se z vlastního svědomí rozhodl k slitování, že se nebude hádat s nemoudrými lidmi, kteří milosti nerozumějí, a opustí to, co měl z titulu své funkce vykonávat, pak se rozmnoží žaloby podané k němu ale i o něm. Neboť mu neprospěje rozdávat milost v očích těch, kdo milost sami neznají, kteří rozumí jenom strachu. Bude li jim strach odebrán, zvýší se zločinnost. A tak pro milost se moc sama v sobě rozplyne. Vrchnost si nebude nikdo vážit, když je nebude trestat. Pro takové existuje světská moc, kteří bez jha božího milost neznají, aby skrze ukrutnou sílu nemoudré lidi odstrašili.A tak se musí naplnit Písmo Svaté, že fík, kořen vinný a oliva nebudou panovat, naproti tomu trn směle volá: Já jsem králem nad vámi, vystup tedy ze mne oheň a spal nás všechny. 
 
 Jsou li páni a kněží připodobněni k hlavě a obecný lid jako potupnější nohy, jak je realita vzdálena. Vždyť podle Pavla ty údy, kteří jsou nejméně urozené, tím větší čest jim mají vzdát údy, které je chrání! Takže je li v pravdě ten trojí lid tělo Kristovo, tehdy sedláky, pastýře a tuláky mají mít největší čest, vždyť oni jsou v obci nejmenší. ale skutečnost je zcela jiná. Protože pro ten hlavatý lid prostí a neurození jsou jako psi před očima, protože už neví, jak více je ještě potupit

Také neodpovídá skutečnosti, když čteme, že aby nebylo rozdělení v těle, pečují se vzájemně jeden úd o druhého.Jak daleko je péče duchovní od starostlivosti apoštola Pavla o všechny své bratry ve víře: "Kdo je nemocný a já nejsem? Kdo propadá pokušením a já se tím netrápím?" Nikdo takový dnes na zemi není.  A obecný lid má sklony k obojímu: jak jsou již ztýrány pány a knězi, tím, co vše musí odvádět a co všechno musí poslouchat, to vše s mrzutostí a reptáním. Jak je to všechno vzdálené od společné rovnosti!

 Pozn: Původně psáno pro ezin bloudil.cz a pro diskuzní server granosalis.cz: http://musicalis.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=8261&mode=thread&order=0&thold=0

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře