Petr Chelčický - O trojím lidu - závěr

22. leden 2010 | 21.13 |

Vážený návštěvníku tohoto blogu,

rád bych Vám nabídl sérii traktátu českého apoštola Petra Chelčického "přežvýkanou" do současné češtiny. Dnes Vás zvu  již k závěrečnému dílu úvahy Petra Chelčického na téma: "O trojím lidu." Máte - li zájem, neváhej a se srdcem otevřeným vejdi.

A proto já nemíním takové překroucení těla Kristova šířit dál. Neboť sv. Pavel nerozděluje údy těla Kristova podle třídního stavu, ale podle darů Ducha Svatého. Mnoho tváří mají tyto dary Ducha Svatého ke společnému prospěchu celého těla. Údy tohoto těla znají svého Boha a bojí se ho. Drží se spravedlnosti k Bohu i k bližním ve věcí hmoty i ducha. A takoví co v hmotného umí, ke všem k užitku to umí. Poněvadž jednoho Ducha v přidělaných darech mají, ovšem také jednoho díla hmotného se účastní. A když Pavel hovoří o hmotném díle, neříká, aby se duchovní na obec robotnou položili a páni na nevolnících leželi, jako trupci mezi včelami neužiteční, živeni plody jejich práce. Ačkoliv přiznává kazatelům v Kristu právo na zaopatření, ale sám jiným příklad dává, když píše: "Abychom pobíráním vaši podpory nedávali kámen úrazu kázání Písma, nevyužili jsme toto naše právo." A na jiném místě říká věrným: "Nebyli jsme nespokojeni mezi vámi, ani jsme zadarmo nevzali chléb od nikoho z vás, abychom žádnému z vás nepřitížili, ale abychom sami vám dali příklad k následování." Takže i když apoštol přiznává právo těch, kdo Zákon káží, aby ze zákona byli také živi, avšak za lepší řešení považuje nebrat si hmotné zajištění od těch, komu káže, jak říká "dělajíce ve dne v noci", a to ze třech důvodů:  Za prvé, aby nekladl kámen úrazu kázání Písma, aby někdo neřekl, že proto káže, aby se najedl. Za druhé: Aby žádnému nepřitížili, kdyby si vzal hmotné potřeby od něj a za třetí: Aby dal dobrý příklad těm, kterým kázal poctivou snahou ve dne v noci. A při všem tom kázání zůstává apoštol opatrný, hlídá si na všechny strany, co je nejlepší pro kázání i pro ty, kterým káže. Odměnu z nebe považoval za důležitější než hmotnou podporu  své misie a nechtěl nejmenší záminky svým nepřátelům věnovat, neboť před svým životem dával přednost svému misijnímu poslání. A kdyby jeho břicho volalo po svém, hledal by způsob, jak jej nasytit a řekl by: "Proste Pána o Milost, ať vždy k obědu zve."

Z tohoto výkladu plyne, že apoštolové se v obci neprohlásili za stranu těla Kristova, ale sami apoštolové také jiným hmotně posloužili. Vydělávali si, nechtěli, aby jejich službu zaplatila obec  ač mohli hmotné podporu v milostí žádat.

  A také nikoho v obci nenazvali žádnou stranu "nohami", aby je nosili v službě, ale sami si byli nohami, nepovyšovali se nad menší. ale že dělníky učí Pavel i svým příkladem rukama pracovat, a píše: "Neboť když jsme ještě byli vás, také jsme vám zvěstovali, aby ti, kdo nepracují, také nejedli. Neboť slyšeli jsme, že někteří mezi vámi nespokojeně chodí, pracovat nechtějí, ale pokrytecky se tváří." Tý, kteří tvoří tělo Kristovo,  učí, aby pracovali, když však dělat nechtějí, aby nejedli. Nechce, aby mezi nimi byli prázdné duše jako družiníci, kteří nic neumí, jedině se toulat. Těm by však neřekl: Vy si rytířské věci hledejte a pravdu braňte. Také když je učí, co mají dělat píše: "Kdo kradl, aˇnekrade dál, ale raději ať usiluje živit se poctivou práci svýma rukama, aby měl z čeho potřebným dávat!" 

Za pravdivý považujeme názor, že ti, kteří v pravdě jsou údy těla Kristova, ujištěni skrze dary Ducha Svatého a skrze zjevnou spravedlnost vydanou v zákoně Kristově, aby se učili těm hmotným pracem, které dobré jsou ne pouze pro to, aby hmotné potřeby naplnili svým dílem, ale aby  všem potřebným pomáhali z milosti jako pravé údy jednoho těla, který trpí spolu s  hladovým nebo nahým. Aby více každý pracoval na tom, co je dobré. Nebo´t jako části těla milují ostatní části svého těla pravou láskou a chovají se k nim s pravou spravedlností, tak nechť  každý také druhým to samé dobro přináší, které sám pro sebe vyžaduje. Takže každý má jednat tak, jak je dobré pro něho samotného, aby každý prospěl svým hmotným dílem a nikoho  v ničem neoklamal.

A když se tak stane, pak žádný úd těla Kristova nebude konat nic, co je marné, zlé, škodlivé, ke škodě nebo k oklamání svých bližních, ani při prodeji, ani při nákupu. Jako lakomec zlou žádost na trh přináší, chválou velikou si vymýšlí a mnohé oslovuje, ohání se vírou i přísahami, aby řečí umluvil toho, kdo nakupuje. Tím sám hyzdí to, co prodává. Nechť si tedy více váží svého bližního, než peněžitý zisk, vždyť i na trhu je pravý úd Kristův a jako takového láska provází. Takový nečenichá k přízemním věcem, ale nebeské žádá, vždy raději sám škodu snese, než aby škodu způsobil druhému. Ale to tělo třikrát přehnuté, z něhož dvě strany se vezou na té třetí, tam se odpouští kupectví, kramařením a jiná ziskuchtivost, které provádí zjevný lakomec a skrytý lichvář. A co teprve řemesla mnohé škodlivá, které jenom marnivost probouzí, v líčeních, v krojích, různých okrášlovátkách, které pouze oka nemoudrých klamou. A to se nezmiňuji o tom, kolik hospodských pití, rozličné zlosti a lží to tělo obsahuje!

 Podívejme se na to tělo trojité v Praze zavřené. Ve vzdálenosti do tří mil od Prahy není žádná vesnice, žádná dědina. Venkovský lid, ona třetí strana, se přestěhovala k obraně pravdy s mnohými oděnci a knězi a mistry. A obec ovšem musí toto tělo veliké, mnoha jídla a pití žádající, nakrmit. A není kde jinde co vzít, jedině jeden na druhého musí tasit meč a tak drancovat, podvodně kupčit, šenkovat. Přílišné množství hladových krků má Praha, neboť vede válku za pravdu boží. Také jiná města se dopouštějí podobných nespravedlností, neboť všude se válka vede a tou jsou obtíženi. Takovým způsobem se nedá řídit tělo Kristovo na základě Písma. Leda vydávat světský běh věcí jako službu křesťanského zákonu. Neboť zde máme položený takový trojí lid v jednom městě, musí si i to město dobře rozmyslit, aby jedny pověřili obranou, další stavbou příkopů a zdí, a další zase noční hlídkou. A při tom musí kněz učit, aby údy svorně si pomáhali vším, co k obraně pravdy přísluší.

Ale já k tomu všemu pravím, že tím svět ve víře vzděláváte, svět vírou nazýváte, do víry jej  zaplétáte, svět s vírou mísíte, aby v konci nešlo rozeznat, co je svět a co je víra. Protože taková svornost víry a světa slouží k tělesné obraně. Tato svornost je u pohanů pevnější, než mezi těmito pobloudilými křesťany, a přesto se tam nic nenazývá tělem Kristovým.

Pozn: Původně psáno pro ezin bloudil.cz a pro diskuzní server granosalis.cz: http://musicalis.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=8261&mode=thread&order=0&thold=0

Zbývá již jen poděkovat za Vaši pozornost. Snad tato četba byla pro Vás stejným Požehnáním, jako mne, když jsem ji pročítal - nejenom poprvé...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře