MužiBoží, Bůh promluvil, copak nevidíš a neslyšíš?

29. červen 2010 | 20.29 |

V minulém článku jsme si povídali, jak snadno se nechal muž Boží svést z Boží cesty. Stačilo tak málo, aby k němu přišel starý prorok a řekl mu: Nesu ti zprávu od Hospodina. Co se událo dále?

On mu však řekl: "I já jsem prorok jako ty. Na Hospodinův pokyn ke mně promluvil anděl: ‚Přiveď ho s sebou zpátky do svého domu, ať pojí chléb a napije se vody.‘" Tak ho obelhal. I vrátil se s ním, jedl chléb v jeho domě a pil vodu. Když ještě seděli za stolem, stalo se slovo Hospodinovo k proroku, který ho přivedl zpět. Zvolal na muže Božího, který přišel z Judska: "Toto praví Hospodin: ‚Poněvadž ses vzepřel rozkazu Hospodinovu a nedodržel jsi příkaz, který ti dal Hospodin, tvůj Bůh, ale vrátil ses a jedls chléb a pils vodu na místě, o němž ti řekl: Nebudeš tam jíst chléb ani pít vodu, nedostane se tvé mrtvé tělo do hrobu tvých otců.‘" Když prorok, kterého přivedl zpět, pojedl a napil se, osedlal mu osla a on odejel. 1. královská 13, 18n...

Starý prorok svedl muže Božího z cesty, vzal jej do svého domu, kde jej pohostil svým pokrmem a nápojem. Co asi jedli a pili?

Obávám se, že nic duchovně zdravého. Pojídali ovoce prorokovy lži, upekli chleba vzpoury a neposlušnosti proti Bohu, popíjeli víno sobectví, zapomnění a sebeuspokojení. Jistě, fyzickým tělům možná dopžávali lepší, vydatnější a tělu prospěšnější stravu. Muž Boží byl jistě pro starého proroka vzácnou návštěvou, uvítán jako host. Ale když sedíme s druhými u stolu, tak nejíme pouze společný fyzický pokrm, ale také pokrm duševní a duchovní. Sytíme jak naše těla, tak v rozhovoru našeho ducha a v emocích i naše duše. Vše toto se živí, na vše se dostává.

Ale starého proroka nenacházíme dnes ve službách Božích. Ne. To Otec lži jej poslal naproti muži Božímu, aby jej přivedl ke svému domu. K domu, který možná kdysi byl oslavou a klenotnicí služby Bohu, ale starý prorok jej nechal zchátrat, neinvestoval do něj. Nedal prostor Božímu stavitelství, ale snažil se jej udržovat vlastními silami a vlastními prostředky. A jak stárnul, sil ubývalo, mincí v peněžence také. Jistě, nemluvím teď o obydlí těla, ale o prorokově domovu, jeho egu, ale jeho duši.

 Prorok dnes již není služebníkem Božím, ale otrokem satanovým. Otrok je živen tím, co mu dá jeho pán. Každého otroka sytí a šatí jeho pán. A prorok dnes otročí satanu. A zlo, to nemůže dát dobré dary. Zlo nám nikdy nedá dobro, ale v konečném důsledku vždy zlo. Může nám poskytnou sladkost, rozkoše, která omámí jazyk, ale tato sladkost bude vždy otrávená jedem, jenž zničí člověku vnitřnosti. Jako drogy, alkohol, adrenalin. Ale satanův pokrm nemusí být takto nápadný.

Já jsem si jist, že muž Boží nepostřehnul, z jakého zdroje pochází duševní a duchovní pokrm, na kterým si teď pochutnává. Nepoznal, že je obsluhován zlem, že číšníkem a kuchařem je zde ďábel.

Až promluvil Bůh. Odhalil zradu a neposlušnost muže Božího.  A co on na to? Slyšel drsná Boží Slova odsuzujícího ho k smrti. Zkazila se mu při tom chuť? Přestal si libovat nad pokrmem, který přijímal do břicha? Zhrozil se nad svým činem, padl na kolena, prosil v pokání Boha za odpuštění?

Já osobně to v našem příběhu nečtu. Chybí mi to tam, tak výrazně, až mne to bije do očí. Bůh k němu promluvil drsnou řečí a muž Boží v klidu jí dále. Žádný stres. Zmrzlina v letním horku se přece neodkládá, že? Mohla by se roztopit. A co dále, až si v klidu dopapal. Činil pokání aspoň po té, co odložil  umaštěnou vidličku a nůž? Ne. Starý prorok mu osedlává osla a muž Boží se vydáván na cestu. Vydává se, aniž by se smířil s Bohem. Muži Boží, kde jsi zapomněl svou bázeň před Hospodinovým Slovem? Bůh promluvil, jaktože neslyšíš?

Bible, o pár listů dále,  vypravuje i podobný příběh. Odbobná zápletka, jen ten konec je zcela jiný:

 V oněch dnech Chizkijáš smrtelně onemocněl. Přišel k němu prorok Izajáš, syn Amósův, a řekl mu: "Toto praví Hospodin: Udělej pořízení o svém domě, protože zemřeš, nebudeš žít.v"Chizkijáš se otočil tváří ke zdi a takto se k Hospodinu modlil: "Ach, Hospodine, rozpomeň se prosím, že jsem chodil před tebou opravdově a se srdcem nerozděleným a že jsem činil, co je dobré v tvých očích." A Chizkijáš se dal do velikého pláče. Izajáš ještě nevyšel z vnitřního dvora, když se k němu stalo slovo Hospodinovo: "Vrať se a vyřiď Chizkijášovi, vévodovi mého lidu: Toto praví Hospodin, Bůh Davida, tvého otce: Vyslyšel jsem tvou modlitbu, viděl jsem tvé slzy. Hle, uzdravím tě. Třetího dne vstoupíš do Hospodinova domu. Přidám k tvým dnům patnáct let. Vytrhnu tebe i toto město ze spárů asyrského krále. Budu štítem tomuto městu kvůli sobě a kvůli Davidovi, svému služebníku." 2. královská, 20. kapitola...

Hospodin uslyšel Chizkijášovu modlitbu, spatřil jeho slzy, podíval se do jeho srdce a tam si přečetl upřímnost Chizkijášovi lítosti, víry a prosby za odpuštění. Kde jsou však slzy muže Božího? Jaktože Bůh neslyší jeho hlas? A co srdce, kdy zkamenělo?

Muž Boží přijmul pokrm ze satanovi ruky, pokrm sladký, tučný, pokrm ducha a duše. A tato sladkost znecitlivěla jeho jazyk, takže nic nemohl říci, a tuk oblepil, obalil srdce, takže nic nebylo schopno cítit. Satan svými řečmi zacpal muži Božímu duchovní uši, takže již neuslyšel Boží hlas a zalepil mu oči, takže již nepozoroval vlastní hříšnost.

Osedlal si osla a odjel. Bez bázně, bez studu, bez smíření se s Bohem. I my, vážení čtenáři, si denodenně sedláme své osly a vydáváme se na cestu. Jsme však smíření s Bohem? Bojíme se setkání s Ním? Stydíme se za své činy, za svou vzpouru proti Němu? Anebo s námi nic nehýbá? Co náš jazyk, neznecitlivěla jej satanova zmrzlina? Co naše duše, není zalepeno, zkaměněno, otráveným tukem?  Nemáme zlem zacpané uši a hříchem zalepené oči?

Bůh Vám, vážený čtenáři, požehnej dnešní večer... A dobrou chuť!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře