Džejkoviny VII: Je nějaká berlička?

22. září 2009 | 20.20 |

Džejk to má se mnou velmi těžké a já jsem špatný hostitel. Po té, co jsem na něho neměl čas po nedělích, začal jsem ho zvát na pondělky. Leč, již dva pondělky za sebou mi to opět nevyšlo. Minulý týden jsme společnou rozmluvu odřekli, tento týden jsme ji přesunuli na dnešek. Zde je nová Džejkova otázka:

Za sedme: Leviticus 21,20 pravi, ze se nesmim priblizit k Hospodinovu oltari, jsou-li me oci stizeny nejakou nemoci. Priznavam, ze nosim bryle na cteni. Musi muj zrak byt dokonaly, anebo se na tohle da pouzit nejaka obezlicka?

Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: "Mluv k Áronovi: Když se v pokoleních tvého potomstva vyskytne muž, který by měl nějakou vadu, nepřiblíží se, aby přinášel chléb svého Boha. Nepřiblíží se žádný muž s vadou: nikdo slepý nebo kulhavý nebo se znetvořenou tváří nebo s některým údem příliš dlouhým, nebo kdo by měl zlomenou nohu nebo zlomenou ruku, nebo hrbatý nebo zakrnělý nebo se skvrnou na oku nebo postižený svrabem nebo lišejem nebo s rozdrcenými varlaty. Nikdo z potomstva kněze Árona, kdo by měl nějakou vadu, se nepřiblíží, aby přinášel ohnivé oběti Hospodinovy. Má vadu, nepřiblíží se, aby přinášel chléb svého Boha. Lv 21, 16nn.

Začátkem této úvahy mi dovolte se trošku opakovat a zacitovat z jednoho staršího článku (link: http://bohu-a.svetu.cz/20785-operace-zmena-pohlavi-a-homosexualita.html):

Co je to vlastně hřích?

Představme si, že některý dobrák udělá chybu a vybuchne Temelín. Následkem tohoto výbuchu budou mutace v genetické výbavě člověka. Řekněmě, že člověk nebude mít vlasy a bude umírat ve třiceti na rakovinu. Po deseti, dvaceti, padesáti generací se to bude pokládat za samozřejmost. Že kdysi existoval svět, kdy lidé mívali vlasy a dožívali se v průměru sedmdesáti let, si budou lidé vyprávět jako pohádku na dobrou noc, jako mýtus, kterému se nic nevěří...

Když se ve starém řecku zmýlil lukostřelec a minul terč, řeklo se o něm, že zhřešil. V řečtině totiž slovo hřích znamená "minutí cíle." Jinými slovy, to, co se míjí s původním plánem, s původní představou. Hřích dědičná je porušenost. Dá se přirovnat k ozáření. Tomuto ozáření je plod a dítě vystaveno po devět měsíců ve vývoji v těle matky.

My všichni jsme mrzáci. Všichni se rodíme jako mrzáci. Někdo více, někdo méně. Někdo se narodí jako slepý, jiný jako homosexuál, nebo transexuál. Další jako bezcitný samorost. Nedávno se údajně narodila dívenka, která držela své srdce ve dlani, doslova. Rodí se děti bez mozku, bez šanci přežít pár prvních minut na tomto světě. Obdobné postižení si nese každý z nás, bez vyjímky. Některé postižení jsou viditelné, jiné jsou skryté, ale všichni si nějaké neseme. Všichni se rodíme v otroctví hříchu, ve světě nedokonalosti.

Část, na kterou se dnes ptá Džejk, hovoří o kněžích, kteří přináší oběti: Za sebe, za národ, za prosebníky. Bůh je však svatý, oddělený. Za hřích, za vinu, nemůže platit ten, kdo je sám nedokonalý. Ano, dnes víme, že nikdo z nás není dokonalý. Proto Bůh v době Starého zákona přimhouřil oči: Hovoří jenom o zjevných nedokonalostech, o zjevných hříších. Aspoň to, co je zjevné a neskryté. Aspoň to nesmělo se přiblížit k oltáři. Aby se i židé v bázni Hospodinově báli alespoň zjevného hříchu.

Ale víme, že Bůh oči mhouřit přestal. Džejkem citovaný verš totiž ukazuje k Dokonalému. K Jedinnému, který smí přistupovat k Otci. A V Něm, v dokonalém, můžeme k Bohu volně přistupovat i my, nedokonalí, neboť jsme li v Něm, naši nedokonalost On činí do dokonalosti. Ježíš Kristus. Jen On sám může přistoupit k Božímu oltáři a přinést Bohu oběť, jedinnou dokonalou oběť: Sebe sama, Své Tělo, Svou Krev.

Bez Krista nikdo k Bohu nemůže. Exisruje pouze Jediná Cesta k Bohu a tou je Kristus Ježíš. To říká Džejkem citovaný verš. Toto konstatování však se stává kamenem úrazu. Protože mnozí by rádi přišli k Bohu, ale po "své vlastní cestě." Takhle to učí například i Haré Krišnisté: Je v pdostatě jedno, jakou jdeš cestou, ale jdi jí poctivě. Avšak nezáleží pouze na cestě. Samotná cesta není cílem. Důležitá otázka se prostě musí ptát, kam ta daná cesta vede. Titanik byla krásná, majestátní loď, plná komfortu, bohatství, plna veselí, radostí, i ořčekávání. Kde však toto vše zkončilo? Na ledovci, ve studené vodě. Není důležité, jak luxusní je vlak, ale kam má ten daný vlak namířeno. Raději pojedu nepohodlným vlakem, kde se budu tísnít v uličkách, protože kupé jsou již obsazeny, se smradlavými a nechutnými záchodky, který však jede správným směrem, do nového Jeruzaléma, než nějakým Pendolínem, první třídou, s voňavými toalety, stewardkou, která splní první i poslední, jehož cílová stanice se však nachází v Pekle a ve věčném oddělení od Boha.

Jsi li nedokonalý, nedostaneš se k Bohu, ani k Bohu nechoď, protože zemřeš, říká dnešní citát. Všichni jsme nedokonalí, všichni jsme mrzáci, hrbáči, neplodní a neschopní. Nemáme šanci. Naše naděje spočívá pouze v tom, že Bůh se k nám skloní. Né tedy v tom, že my ve své píše vlastními silami vystoupíme na nebesa, ale že Majestátní Svatý Bůh z nebes sestoupí na zem.

A On to udělal. V Kristu Ježíši to udělal. v Něm nás posvětil, zdokonalil, v Něm nás vykoupil a osvobodil od otrokáře Hříchu, Smrti, Nedokonalosti, Satana, do Božího králoství, Nového Jeruzaléma, vzal nás ze smrti do Života, ze soudu a odsouzení do Milosti a Nesouzení.

Amen.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře