Věrnost v malém, věrnost v nejmenším.

10. prosinec 2009 | 08.56 |

Nás, křesťany,  to láká k velkým činům, k velkým skutkům. Vždyť o tom i zpíváváme, že. "Jdem v nebeské výzbroji obsadit zem". Zevangelizovat město, zevangelizovat národ. Obsadit zem, to není malý úkol, vůbec ne, země je velká že, a proč bychom nešli, když: "ten boj za nás bojuje Bůh.." Ale.

Věrný v nejmenším je věrný i ve velkém; nepoctivý v nejmenším je nepoctivý i ve velkém. Lukáš 16,10. Dobře, otroku dobrý a věrný, byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohým; vejdi v radost svého pána. Matouš 25,21

Bratři a sestry, jsme věrni v malém? Ba dokonce v nejmenším? Jsme věrni Bohu v tom, kam nás staví dnes? Byli jsme věrní na místě, kam nás povolal včera? Jsem já věrný manžel? Nemyslím teď jenom věrný své ženě, věrný své maželce. Ale jsem ve svém manželství věrný Bohu? To jsou dvě rozdílné věci: Být věrný Bohu a být věrný manželce. Miluji svoji ženu tak, jak se to líbí Bohu?  Jsem ve svém zaměstnání věrný Bohu? Jsem věrný syn, bratr, strýc? Zeť? Věrný lidem, ale hlavně věrný Bohu? Jsme věrní na našich školách? V našich zaměstnáních? V našich rodinných stavech? V našich křesťanských sborech? Mezi námi jsou svobodní, ženatí, vdaní i rozvedení, jsme věrní v našem stavu? Líbíme se Bohu tak, jak jsme, to co činíme? A nejsme - li věrni v malých věcech, jak nám může Bůh svěřit to pravé bohatství? Tu pravou službu?

Jestliže se dozvíme zvěst, že banka, kde máme své úspory, zítra ráno krachne, pak máme na výběr dvě možnosti: Buď zprávě uvěříme, nebo ne. To, jestli zprávě uvěříme, bude určovat i naše skutky v této věci. Jestliže zprávě neuvěříme, jestliže nad ní mávneme rukou, těžko pak se zvedneme ze židle a půjdeme si své peníze vybrat. Ale jestli této zprávě uvěříme a přesto zůstaneme doma, tak přesto i naše peníze přijdeme, byť jsme zprávě uvěřili, neboť jsme této zprávě nebyli věrni. Naše víra určuje naše skutky, naše víra se přímo projevuje na našich skutcích. Víra bez skutků je mrtvá, píše apoštol Jakub. Neboli také: Věrnost bez skutků je mrtvá, prázdná, bezobsažná, jenom slovo a nic zatím. A mrtvý plavčík nás, bratři, nevytáhne z vody, když se topíme. To, co v tom daném okamžiku činíme, vyvěrá z toho, co či komu v tom daném okamžiku věříme.

V každý okamžik se člověk rozhoduje, komu uvěří, komu bude důvěřovat, komu bude věrný: Jestli Pánu, nebo světu. Každý skutek pramení z toho, komu či čemu v dané chvíli věříme, komu či čemu jsme v té dané chvíle věrni. V tomto slova smyslu je život křesťana plný obrácení, v každém okamžiku se obracíme k Bohu, nebo od Boha. V tomto smyslu není obrácení jeden akt, který jsme udělali někdy v minulosti, ale je to akt, který činíme každý den, každou chvíli našeho života. Podobenství o marnotratném synu je podobenství o nás, o křesťanech, které v naších životech se opakuje každý den a někdy i víckrát denně. A všimněme si, že v tomto podobenstvím nazval Otec svého marnotratného syna děsivým pojmenováním: Byl mrtev a opět žije. Když onen syn od Otce odešel, nepřestal být sice Otcovým synem, ale bible hovoří, že byl mrtev. A tak v prvé řadě evangelizujme sebe sama, každý den, každý okamžik, je to nesmírně důležité. Každý den se obracujme a navracejme zpět k Otci. Věnujme tomu největší kvantum času naší služby, naší evangelizace, k zevangelizování nás, samotných...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře