VBBII: Jsem vrah!

22. listopad 2010 | 09.36 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

"Zhřešil jsem, otče..."

Kaplan Pavel pokývá hlavou:

"Poslouchám tě, synu..."

"Zhřešil jsem, otče, mocichtivostí, zhřešil jsem nedůvěrou Bohu, zhřešil jsem samolibostí, zhřešil jsem vraždou. Můj hřích stál životy, životy nevinných... Viděl jsem jejich mrtvoly, otče, vystavené jak... jako chlouba... jako oběť nějakému bůžku..."

"Jsi kníže, můj synu, musíš se naučit nést důsledky svých rozhodnutí. Tvá rozhodnutí mají dopad na spoustu lidí, které ani neznáš. Tvá rozhodnutí mohou druhé zahubit, aniž bys je viděl..."

"Otče..."

"Tvůj hřích je velký, synu. Měsíc budeš o chlebu a vodě, měsíc se budeš oblíkat do žíněného roucha, měsíc se budeš zdržovat kratochvil a slavností. Pak přijď a udělím ti rozhřešení..."

===============================

Výkřik bolesti. A ještě jeden. A do třetice.

Bohuslava dostává strach. Podívá se na Boleslava, i ten ztrácí barvu. Stojí na dohled srubu, který znají jen tři lidé: Ona, Bolek a Václav. Teda aspoň si mysleli, že jejich tajemství nesdílí nikdo jiný.

Bohuslava již několik dnů Václava neviděla. Přemluvila tedy Boleslava a společně vyjeli sem. Teď se však bojí vstoupit.

"Počkej tady."

Boleslav jako muž, tedy budoucí muž, se chápe iniciativi. Přiblíží se ke srubu a podívá se dovnitř oknem. Pak se stejně potichu a opatrně vrátí. Zašeptá dívce: "Jdi, je tam sám, teď potřebuje více tebe, než mne..."

Bohuslava poslechne Bolkova slova a vyjde vstříc podivným zvukům. Opět uslyší výkřik a před ním jakoby zvuk biče.

Vejde do srubu a vsupuje do malé místnosti. Spatří Václava, sedící na zemi zády k ní, sedící se zkrvavenými zády k ní.

"Václave..."

Václav se otočí. A rozpláče se. Bohuslava přistoupí k němu, vezme jej do náruče. Václav šeptá, stále dokola: "Jsem vrah, jsem vrah..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře