Učení na hoře: O půstu...

29. říjen 2010 | 11.13 |

Po více než dvou měsících bych se rád dneska společně s Vámi vrátil k jednomu z klíčových míst celé Bible: K Učení na hoře. Ježíš zde charakterizuje vztah mezi Zákonem Starým a Novým. Ukazuje, že s Jeho Příchodem přišla Nová éra: Bůh teď po těch, "kdo slyší Jeho hlas," vyžaduje něco jiného než po "jejich otcích." Ježíš zde vystupuje jako ten, jehož autorita je rovna autoritě Boha - Otce. Zabývali jsme se praktickými důsledky toho všeho do každodenního života křesťanů. Nakonec jsme dokončili rozbor modlitby "Otče náš." Dnes můžeme pokročit dále:

A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj,abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Matouš 6, 16nn...

Víra v Boha spočívá v intimním a důvěrném vztahu s Ním. Takhle můžeme shrnout poselství celé šesté kapitoly. Otec, který zůstává skryt, odplácí to, co zůstává skryto.  Toto jde naprosto proti tehdejšímu učení a praxi farizeů. Ti se naopak snažili být Židům příklady a svým příkladem je strhnout ke zbožnosti.  Avšak postupem času tento úmysl upadal a zůstávala pouhá skořápka. Farizeové se přestali jakoby věnovat Bohu, ale lidem. Už jim nešlo o to, aby vypadali dobře před Bohem, ale aby byli uctívání lidmi. Aby na ně působili silným dojmem. Líbil se jim všeobecný obdiv a prokazovaná úcta. Zůstala zjevná forma bez skrytého obsahu.

O půstu jsme si zde nedávno povídali. Uvědomili jsme si, že náboženský púst vychází z lidské psychiky. V důsledku velkého smutku, například pro ztrátu člověka velmi blízkého. Ať už  jej vzala smrt, či rozchod, zbytečná hádka, nedorozumění, nehoda nebo nemoc. V takové chvíli člověk nemá na jídlo ani pomyšlení. Sevřený žaludek nedovolí nikomu, aby pozřel jedinný kousek jídla. Z tohoto pocitu sevřeného žaludku vznikl náš půst. Zcela přirozeně jako průvodní znak velkého zármutku. Původně nad neštěstím, které proběhlo nebo hrozilo, posléze však nad vlastní hříšností, nad svými hříchy.

Bývá projevem úplné závislosti na Bohu, kdy do Jeho Rukou odevzdáváme celý svůj život.

V Kristově době však skupiny zbožných věřících tak zjevně litovali svých hříchů, že nešli přehlédnout. A ani nechtěli, aby jejich lítost nad hříchy kdokoliv přehlédnul. Kdokoliv z lidí. Měli určené speciální dny, ve kterých se vzájemně předháněli a soutěžili ve svatosti. Jejich hlavní motivací již dávno nebylo vyjádřením závislosti na Bohu, ale závislosti na veřejném mínění. Onen i nám velmi dobře známý pocit: Co by tomu řekli sousedi.

Avšak co tomu říká Bůh? Bůh touží po intimitě. Po důvěrnosti. Bible nám odhaluje, že je "žárlivě milující." Že žárlivě střeží život, který nám svěřil. Jakýkoliv skutek, který děláme ze strachu z toho, "co by tomu řekli sousedi, příbuzní, známí, či bratři a sestry ze sboru, farnosti, církve," již neděláme pro Boha. Bůh z něho nemá svůj zisk, svůj užitek.  V takovýchto případech zaměňujeme svou bázeň před Bohem, t.j. svou závislost na Bohu, za bázeň, závislost, na lidech.

Ja však sám Bůh charakterizuje púst, po kterém touží?

Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva. Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: ‚Tu jsem!‘ Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne." Z knihy proroka Izajáše, 58. kapitola...

Pravý půst je tedy denodenní se podřizování Boží Vůle. Věrnost Bohu. Důvěra v Ježíše Krista jako ve Svého Pána a Spasitele. Důvěra v To, že To, co On říká, je Dobro do Našeho Života. Důvěra vede do věrnosti. Nemůžeme věrně poslouchat a následovat toho, komu nedůvěřujeme. Jestliže nám řekne: "Přejdi tu lávku," tak ji nepřejdeme, když nebudeme věřit Jeho Slovu a Slibu, že ta lávka nás udrží.

Denodenní podřizování se Boží Vůle. Věrná poslušnost Ježíši Kristu jako Pánu a Spasiteli. Poslušnost stavěná né na odiv lidem.Jestliže čekáme odměnu od lidí, ať už pochavlou, vyznamenáním, dárkem, mzdou či příplatkem, pak se zavíráme před Odměnou v Nebesích. 

Bůh Vám požehnej nejen dnešní den!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře