Přeje si Izrael vybudovat rasově čistý stát?

30. říjen 2010 | 22.44 |

Vážený čtenáři, na diskuzi www.christnet.cz jsem narazil na příspěvky uživatele Pavel Letko, které mne doslova šokovali. Rozhodl jsem se je zde taktéž uveřejnit a citovat jej (s nutnými úpravami, přeci jenom, něco jiného jsou příspěvky v kontextu diskuze a něco jiného jsou články na blogu) . Žehnat Izraeli neznamená být do Izraele nekriticky zamilovaný, schvalovat vše, co Izrael koná a činí. Žehnat Izraeli znamená modlit se za něj, ať celý národ pozná Pána Ježíše. Žehnat Izraeli znamená i s láskou podrobit jeho jednání kritice, je-li co kritizovat. Protože nic není tak prospěšné, jako kritika z pozice lásky.

Pavel Letko, uživatel chritnet.cz, Zdroj: http://www.christnet.cz/diskuse/tema.asp?id=7549:

Pokud by byla řeč o státech z roku 1948 (arabském a židovském) to by Arabové jen tleskali. Protože jsou však většími realisty vědí, že takové jednání je zcela nereálné. Vycházejí tak ze stavu roku 1967 jako ostatně většina rezolucí OSN a většina zahraničně-politických jednání. Nejde teď o uznání Izraele jako státu, ale o národnostní složení Izraele, kdy z druhořadých občanů Izraele (nežidů) se mají stát neobčané. Takové svinstvo nemůže podpořit nejen Abbás, ale jakýkoliv slušný člověk. Odejmutí občanství "rasově nečistým" má svůj vzor z minulého století - v norimberských zákonech. ..... Tedy zde jde o něco zcela jiného než je dohoda Izrael - Palestina. Tu se jedná o vnitřním uspořádání Izraele (ať už v jakýchkoliv hranicích). Má se jednat o stát na přísně nacionálně rasovém principu nebo o stát na principu občanském? Chápu, že někdo podporuje pro mě zcela nepřijatelný a mimořádně odpudivý princip rasový. Ten však sám o sobě nic nemění na legitimitě požadavku státu Palestina na okupovaných územích od roku 1967. Rasový princip si mohou Židé schválit ve svém parlamentu třeba zítra (bez ohledu na to zda pozítří vznikne stát Palestina). Že k tomu ještě vyžadují souhlas obětí je zvrácené.
---
Izrael není ochoten opustit palestinská území, jinak by to už dávno udělal a neosídloval by každý rok další a další okupovaná území. Vždyť jak velký problém bylo vyklidit pár osad kolem Gazy a ty byly zcela marginální proti jiným osídleným a nyní stále osídlovaným územím na okupovaných územích. Podle Mezinárodního práva okupant nesmí osídlovat okupovaná území. (Může se zdát, že Izrael) chce pouze uznání sebe sama jako židovského státu - což zase bylo obsahem rezolucí OSN z roku 1948, kdy se tehdejší britské mandátní území dělilo na židovský a arabský stát. Jenže jde o to, co chápeme pod pojmem židovský stát. Rezoluce OSN, stejně jako všechny předchozí dokumenty, počítaly s Židovským státem asi jako bylo Československé státem Čechů a Slováků - To v žádném případě přece neznamenalo, že (národnostní menšiny) nebudou občany tohoto státu a budou zcela bez práv nebo s právami nižšími, než mají Češi a Slováci.

To se týká (Rómů), ale I Němců, Poláků, apod. Tato formulace ("židovský stát") nemá vůbec co dočinění se státem Palestina a nemá nic společného s rezolucemi z roku 1948. (Dnes) to (t.j. mírová jednání) zadr(hují) Izraelci. Stejně tak by Izraelci mohli vyžadovat souhlas od Švédů nebo Tatarů, že mohou na svém území kastrovat všechny nežidy a dokud takovýto souhlas nedostanou, tak nebudou dále jednat.
---

...ale stále nevím zda když mluvíme o uznání "židovského státu" - mluvíme o tom samém. Rozlišujeme Palestince - izraelské araby (občany státu Izrael) a Palestince z okupovaných území? Palestinci dávno Izrael jako stát uznali. O to ale teď nejde. Jde o ten zhruba milion "izraelských arabů" Těch se Izrael chce zbavit. Proto operuje s požadavkem uznání Izraele coby židovského státu. Izraelští arabové (jde o starousedlíky kteří na daném území žijí déle než většina židů a jejich potomky - jsou to pozůstatky těch co neuprchly před řáděním Hagany a spol.) mají občanství státu Izrael a majoritní občané státu Izrael - Židé by je rádi zbavili občanství. Je jasné, že i tato otázka může být předmětem komplexního vyjednání nějaké dohody. V žádném případě však nemůže být kladena jako první. Izraelští arabové jsou v úloze plebejců a židé usilují o to aby se svých plebejských práv zřekli - nebo alespoň aby je v podstatě Palestinci zradili a židům v tomto zbavování občanství pomohli. Konec by tedy pro židy vypadal tak, že občany státu Izrael by byli jen rasově čistí židé - a problém s rostoucí populací by byl vyřešen. Pak už nic nebrání tomu aby izraelští arabové a Palestinci z okupovaných území byli ve své zemi na věčné časy otroky - neobčany bez práv. K nějakému zřízení státu Palestina by pominuly všechny důvody.

Jestliže Židé touží po rasově čistém státu - je to jejich věc. Já jim zato tleskat tedy nebudu. Naopak to považuji za špatné řešení. Nemám rád nacionalismus a oni jej předvádějí v podobě začátku 20.století. (Tento nacionalismus měl na svědomí dvě svět. války, zejména tu druhou - holocaust je přímým důsledkem nacionalismu a rasismu.) Mají prostě 100let zpoždění. Nerad vidím i ty naše hurá vlastence Klause a Bobošíkovou natož ty další, holohlavé, v současné době marginální.

A ještě poznámka nakonec. Palestinci skutečně nechtějí stát Izrael a Židé nechtějí stát Palestina. Jenže stát Izrael může jak je vidět fungovat i bez souhlasu Palestinců. Zatímco stát Palestina bez souhlasu izraelců vzniknout nemůže. Tato disproporce je možná jen vojenskou mocí kterou Izrael disponuje - a také veřejným míněním..

---

Proč tedy nechtějí Palestinci židovské osady na svém území, než z důvodů čistě rasových?
1) výstavba osad je v rozporu s mezinárodním právem. To nebylo tvořeno kvůli židovským osadám, ale dle všeobecných zásad na nichž se světové společenství dohodlo. Označit to za mazané mně přijde trochu neadekvátní.
2) když si na mém pozemku začne soused stavět chatu, možná že mě to také namíchne. Nepřijde mi to ani tak jako mazané, jako spíše hulvátské, arogantní, sprosté.
3) nejde tu o obavu "rasově čistého státu Palestina" (palestinci se nebojí o svou natalitu - i kdyby osadníci tvořili dnes 50procent obyvatel na okupovaných územích, jejich podíl bude klesat a majoritní arabové se jistě nebudou bránit vládnout minoritním židům A také těžko se najde dnes ve světě TAK POSEDLÝ NÁROD RASOVOU ČISTOTOU JAKO ŽIDÉ. Palestinci touto rasovou čistotou jistě posedlí nejsou - to již plyne z rozdílnosti náboženství - islám i křesťanství je pro všechny, chápou lidi i národy jako jednu velkou rodinu, jak zmínil právě ten synod. - Judaismus je jen pro židy - zjednodušeně řečeno) Jde o to, že obyvatelé osad - občané státu Izrael, nebudou chtít být občany státu Palestina - a vzdát se občanství státu Izrael. K již existujícím problémům se tak přidává další - co s nimi? Je to problém, který nakonec nebudou umět vyřešit vlády Izraele ani i kdyby chtěly. Jakože teď ani nechtějí.

---


Nejde tu o nějaké házení Izraele do moře, jde jen o to aby tak jak se jiné státy a národy chovají dnes k židům, chovali se i židé ke svým menšinám a sousedům. Aby stejné výhody i nevýhody vyplývající z pobytu a občanství ČR, Švédska, USA atd. uplatňovali i na své Palestince. A aby respektovali mezinárodní právo. Na tom není nic zaslepeně ideologického, to je jen aplikace - čiň druhému tak jak bys chtěl aby on činil tobě.

---

Spojené státy uznaly OOP poté, co její předseda Jásir Arafat vystoupil 15. listopadu 1988 na mimořádném zasedání Palestinské národní rady (tj. nejvyššího palestinského zákonodárného orgánu) v Alžíru. Arafat tehdy vyhlásil nezávislost palestinského státu, uznal rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 a 338, zřekl se terorismu a Palestinská národní rada uznala existenci Izraele a rezoluci Valného shromáždění OSN č. 181 z roku 1947, která rozdělovala mandátní Palestinu na židovský a arabský stát.

---

 Doplnění - Uživatel AdélaM (http://www.bedekr.cz/node/1518/talk?page=1)


V noci ze 14. na 15. listopad 1988 proklamovala v Alžíru Palestinská národní rada nezávislý palestinský stát na území okupovaném Izraelem. Vedením státních záležitostí byl pověřen výkonný výbor Organizace pro osvobození Palestiny v čele s Jásirem Arafatem.

Vyhlášení nezávislého státu předcházely obšírné diskuse mezi radikálními a umírněnými palestinskými vůdci o budoucí taktice OOP. Nakonec bylo většinou hlasů přijato politické prohlášení přijímající usnesení OSN číslo 242 a 338 a požadující jako základ mírového uspořádání na Blízkém východě uznání práva Palestinců na sebeurčení. Přijetím usnesení číslo 242 z r. 1967 Organizace pro osvobození Palestiny poprvé nepřímo uznala právo izraelského státu na existenci.

Národní rada zároveň potvrdila důležitost mezinárodní konference o Blízkém východě a odsoudila všechny formy terorismu. Vyhradila si však právo ozbrojeného odporu vůči cizím okupantům.
Dvacet čtyři hodiny po tomto aktu uznalo palestinský stát 16 vlád. Většina západních zemí, ale i SSSR, však zprávu o vyhlášení nezávislosti přijala zdrženlivě. USA uznání palestinského státu rozhodně odmítly. Ostře reagoval též Izrael, který vyhlášení nového státu označil za bezvýznamné a oznámil diplomatickou válku proti OOP. Boj Palestinců za nezávislost začal již r. 1947, když bylo území bývalého britského mandátu Palestina rozděleno na židovský a arabský stát.

Radikální síly v rámci OOP sice hlasovaly proti Arafatovu návrhu, zůstaly však v menšině. I pro mnohé umírněné Palestince bylo uznání rezoluce OSN č. 242 téměř nestravitelným soustem, okolo její nejednoznačné interpretace vznikly proto ostré polemiky

Poznámka: Osobně se domnívám, že spíše tu jsou snahy vybudovat Izrael podle nesprávného výkladu Tóry. Což ovšem neznamená, že se pan Letko ve svých postojích mýlí. Dnešní izraelští Žídé, podle toho, co Pavel Letko napsal, zapomínají na to, že vlastní babička krále Davida byla Moabka! Bohu v době Starého zákona tedy nešlo o nějakou "rasovou čistotu," ale o čistotu učení, čistotu kultickou. Navíc, příchodem Ježíše Krista byla doba Starého Zákona naplněna a Bůh se Svým Lidem uzavřel Smlouvu Novou - Smlouvu právě v Pánu Ježíši Kristu!

Podrobněji viz článek: Současný stát Izrael a církev z pohanů...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře