Legenda V: Žoldáci přicházejí a odcházejí...

9. leden 2010 | 11.30 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

Vážený čtenáři. Rád bych Vás pozval k četbě Legendy o svatém Václavovi: V Bázni Boží. Rozhodl jsem se ji uveřejňovat zde podruhé, abych ji mohl zpřehlednit a doplnit. Snad Vás znovu zaujme...

               "Můj tchán, kníže Dravoj, vévodu podpoří, nemůže jinak, Arnulfa pořebuje..."

Řezenský biskup Tuto se s úsměvěm podívá na Vratislava. Nový český panovník ho hodně zajímá. Zná ho ze zpráv svých podřízených, čechy patří do jeho diecéze. Chtěl by čist v jeho duši. O jeho bratru, Spytihněvovi, si nedělal iluze, ale jak opravdová je víra u Vratislava? Této otázce věnuje více svých myšlenek, než jednání ve jménu vévody, které zde vede. Přeci jenom, Bůh, kterému slouží, je větší Pán, než všichni vévodové světa.

              "Avšak klade si podmínky, není-liž pravda?"

"Ano klade si. Ani vévoda by na jeho místě nejednal jinak..."

v očích pána biskupa se objevuje plamínek zvědavosti. Mírně se nakloní a povídá:

"Nu, co si tvůj barbarský tchán přeje?"

Důraz na slově "barbarský" se nedá přeslechnout. Vratislav si mění pohled se svým přítelem, Kazimírem. A pak pokračuje:

"Přeje si mír s Franky na dobu jedné generace..."

"Jedna generace? Co to znamená? Dvacet let? Padesát let?"

"Jak jistě víš, otče biskupe, můj tchán kníž Dravoj neumí počítat.

Znamená to dobu, kdy budou naživu byť třeba ten nejmladší havolan, který se narodí v čase smlouvy... Za jednu generaci míru je ochoten Dravoj hrát vabank a napadnout Sase v době, kterou si Arnulf určí"

Tuto se začíná smát. Hlasitě a dobrosrdečně.

"Svatá prostoto. Kdyby vévoda nebyl čestný člověk, klidně bych jeho jménem slíbil mír na sto let! Ale copak se může kterýkoliv člověk zavázat za své nástupce? Ze syna snad, jestli ho dobře vychová, ale kde je jistota, že jeho syn nastoupí po něm? Jak si to Dravoj přestavuje? Že francký král bude mlčky pozorovat, jak Kristovi misionáři upalování a vražděni? Copak mu nestačí podíl z kořisti?"

Vratislav neodpovídá.

"Nu což, mlčíš. Jestliže Dravoj umožní misionářům přístup do své země, nebude=li je pronásledovat a poskytne li jim ochranu, jsem ochoten se u vévody za tento požadavek přimluvit..."

Vratislav pokrčí rameny:

"Tva nabídka je jistě velkodušná a přednesu ji Dravojovi . Dravoj nemá na vybranou, bez Arnulfa ho Ptáčník pohltí, bude souhlasit"

Kazimír zasahuje:

"No, to není vše, Excelence, co si Dravoj přeje..."

Radslav, jenž je němým svědkem jednání, si odfkne. Na to mu biskup odpoví nemilostivým výrazem.

"Co ještě?"

"Příspěvěk padesáti vojáků."

"Nechápu, nač? Padesát vojáků, nic neznamená"

"Dravoj svým útokem bude hrát o všechno. Chce, aby vévoda také vsadil svou pověst."

"Aby měl možnost případně vévodu zdiskreditovat?"

Otázka Radslavova měla svou odpověď jasnou předem...

"Ano, Radslave, takový je plán..."

Tuto se opět zasměje.

"Dravoj není hlupák..."

"Ne, to není Milosti," říká Kazimír, "bude dobré si toto poznání nechat v paměti a nezapomínat na ně..."

Malá urážka? Tuto bleská pohledem.

"A co si přejí další barbarové?"

Biskup Tuto si rád hraje s přízvukem, když vyslovuje slovo barbar.

"Podíl na kořisti..."

"A co chcete za svou pomoc vy, pánové?"

Vratislav odpovídá: "Biskupství v Praze, Milosti..."

Tuto překvapeně pokývá hlavou... "Míříš vysoko synu. Jste na to připraveni? Nemáte duchovní, drtivá většina kanovníků, kaplanů a farářů zde působící jsou bavoři."

"Zamýšlím založit školu, v Budči. Mám člověka, který je pro to nadšený, jmenuje se Učen. Jistě, nebude to moc nóbl, pro začátek to bude stačit. Vychováme si své faráře, své kaplany a své kanovníky. Ale také jistě budeme spoléhat na přátelství bavorského vévody a podporu Vaše Otcovské Milosti."

"Učen? Kdo je to?"

"Žák kaplana Pavla z čeledi mé matky, kněžny Libuše..."

"Slověnec! Copak nevíš, jaký postoj má papež k Metodějovcům?"

Vratislav to ví, až moc dobře ví. Již jeho otec, kníže Bořivoj, se svého času dostal do sporu se Svatoplukem ohledně Metodějových žáků. Některým z nich totiž poskytnul v Praze a ostatnách svých hradištích útočiště, když byli z Moravy vyhnáni. Svatopluk však Bořivoje moc potřeboval, až na otázku slověnských kněží byl Bořivoj povolným nástrojem v jeho rukou. Jednoduše zavřel oči. Tento postoj teď Vartislav očekává i od Arnulfa...

"Vaše Milosti, jsme národ tupý a barbarský," povídá vojvoda čechů, s nápadným přízvukem na slově barbarský, který Tuto nemohl přeslechnout. "Jsme národ barbarský a je těžko naučit nás číst a psát v latinském jazyce. Je třeba postupovat po malých krůčcích, skočit po hlavě hned do latiny by nebylo dobré. Vaše Milost zná nás, své barbarské ovečky, sám nejlépe..."

"Biskupství nebude hned, Vratislave, nečekej, že věrnost v jedné válce něco změní. Ale dobře, sám za sebe jsem ochoten tolerovat slověnskou školu a jestliže budeš někdy chtít, nabídnu ti vhodnější učitele, než je tvůj Učen.."

Bazilišek! To je to poslední, co by si Vratislav přál, škola musí být nezávislá na bavorsku. Jinak nemá smysl. Ale medově se usměje a odpovídá:

"Až přijde vhodný čas, jistě si vaše slova připomeneme..."

"A to je vše? Nemyslím si to pánové, vidím vám na očích ještě nejméně jeden háček..."

Kazimír si odkašlává: "No, ehmm, vlastně ano. Požadujeme válku s maďary za osvobození Moravy"

"Kazimíre, přiznejme si to, vaše pomoc má cenu jemného pošťuchování. Maďaři jsou dnes pro Arnulfa důležití spojenci, poskytli mu útočiště, když před dvěma lety prchal z bavorska. Všichni zde dobře víme, že dnes je na jejich pomoci závislý."

Kazimír se podívá Tutovi do očí: "No, ehm, domníváme se, že se čestný muž, nositel koruny velikého krále Karla, prvního ve statečnosti, oddaného v křesťanské víře, bude stydět vládnout říši podle toho, jak na něj maďarští barbaři budou hvízdat, že nebude navždy platit ponižující dluh, že tedy brzy vyrovná účet maďarského pohostinství"

I Kazimír si dal záležet na intonaci slova "barbaři."

"Získá li vévodu korunu Karla Velikého, jistě si to nechá projít hlavou. Ale Kazimíre, nechci ti lhát: Po tom masakru, který očekáváme ve válce s králem a jeho Saským poskokem, bude spíše muset nabrat síly a maďary nechá na dlouhá léta na pokoji. Ale oba dobře víme, že válka s maďary je nevyhnutelná a dříve či později musí přijít..."

"Až se vévoda rozhoupe, nechť ví, že v nás má oddané služebníky..."

"Bude to vědět..."

Kazimír s Vratislavem se Tutovi klaní, pozdraví pokynem ruky Radslava a opouští jednací místnost.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře