Povinné očkování

12. srpen 2017 | 11.36 |
› 

 Zásadně nesouhlasím se záměrem ministerstva zdravotnictví zastřešovat termín povinného použití povinného očkování na 18 měsíců u MMR vakcíny a tuším na 12 měsíců u hexavakcíny. Jako otce malé šestiměsíční holčičky se mě tato otázka osobně týká. Odmítám hrát se svým dítětem ruskou ruletu, dát ji jako testovací laboratorní myš na oltář mezinárodních korporací. 18 měsíců, natož 12 měsíců, je strašně málo. Zkušenosti například z Japonska ukazují nejlepší jako optimální věk se zahájením očkováním až kolem dvou let stáří dítěte. Tehdy dosáhli nejnižší kojenecké úmrtnosti. 

Princip očkování není až tak jasný, jak nás učili na školách.  Existují vážné pochybnosti o celé této proceduře. Zde bych rád shrnul některé z nich.

1) Je otázkou, jestli očkování vůbec chrání před nemoci, před kterými se očkuje. My v podstatě nevíme, jak funguje imunitní systém (IS), nevíme, k čemu přesně jsou protilátky. Předpokládá se, že protilátky jsou hlavní výzbroj těla pro získání imunity proti nemoci. Ale to v podstatě není pravda. Vždyť například testy na HIV jsou založeny na tom, že se v krvi hledájí protilátky proti viru HIV. Protilátky proti viru HIV v krvi infikovaného neznamenaj žádnou ochranu proti tomuto viru, jsou však důlazem přítomnosti tohoto viru v těle člověka. Pacient na AIDS neumírá pro nedostatek protilátek, ale pro selhání celého imunitného systému.  Imunita se skládá ze dvou částí: Z th1 a z th2.  TH1 je buneční složkou IS, tvoří ji několik druhů  T lymfocitů, které fyzicky bojují proti nákaze. Nachází se ve sliznicích, které tvoří mezistupeň ke kontatu s vnějším světem.  Tato složka se vyburcuje dříve, než do boje nastoupí th2 humorální složka imunity a protilátky.  Vše je regulováno samotným organismem. Jakmile nákaza překoná sliznice, tělo se začne bránit tím, že vytvoří symptomy nemoci (horečky, kašel, výtoky) atd. Symptomy nemoci netvoří viry a mikroby, ale obranná reakce organismu na ně. Když člověk není nemocný neznamená to, že je zdravý, jen, že jeho tělo v současnosti nebojuje proti žádné infekci. Špatný imunitní systém nevede k tomu, že je člověk pořád nemocen, spíše naopak k tomu, že není nemocen vůbec.  

Doba, než nákaza překoná sliznice, se nazývá inkubační dobou. Je to důležitý čas pro organismus, aby nabral síly pro hlavní boj s nemocí. Protilátky jsou bílkoviny, které se vážou na nepřátele a tím je učiní lépe rozeznatelné pro lymfocity. Ale samotné protilátky nic nelikvidují. Nejsou důkazem imunity, ale toho, že nákaza překonala bariéry sliznice a že byl aktivován imunitní systém jako celek. Aktivita th1 je rozhodující pro výsledek boje s nemocí, ne aktivita protilátek. Naopak, se ukazuje, že protilátky samotné imunitní reakce tlumí. Tvoří důležitou součást děje v přechodu od překonání nákazy ke klidovému stavu. Očkování samotné však obchází sliznice, uměle (a dlouhodobě) aktivuje imunitní systém, čímž porušuje rovnováhu mezi th1 a th2 a v konečném důsledku imunitu olabuje. Funkce th2 není pouze vytvářet protilátky, ale budit imunitní systém do boje. Očkování tento vyladěný stroj naruší a rozbourává.

Při velkých epidemiích neštovic v devatenáctém století byly největší ztráty - u proočkované populace. Naopak, populace, která nebyly proočkovány, se s epidemií poradily lépe. Očkování vzniklo tehdy, kdy jednoho "šílence" napadlo nakazit vlastního syna kravskými neštovicemi a pak pravými. Syn neonemocněl. Avšak - již tehdy se vědělo, že kravské neštovice nechrání před neštovicemi pravými. Tento syn měl pouze štěstí, že se nenakazil. Pokud by byl tento pokus proveden dnes, u vědecké obce by neobstál.

2) Očkovací vakcíny obsahují ve stopovém množství rtuť, která je nezbytná pro samotný výrobní proces. Je-li přítomnost rtuti menší než stopové množství, nemusí se uvádět v příbalovím letáku. Problém je, že stopové množství rtuti je pro například pětikilové novorozeně až dvakrát větší než bezpečné množství. Novorozeně může dostat až dvojnásobnou dávku rtuti, než je pro něj bezpečné, aniž by to bylo uvedeno na příbalovém letáku. Rtuť je jed a jeho účinky se násobí v kombinaci s jinými jedy - například s hliníkem.

3) Očkovací vakcíny obsahují hliník, který se používá pro  umělé vyburcování imunitního systému k boji proti "nákaze" z vakcín. Problémů je několik. Hlavně - hliníkaté soli nejsou rozpustné ve vodě, tudíž se nevylučují z těla ledvinami. Naopak, zůstávájí v těle dlouhodobě a dlouhodobě takto burcují imunitní systém, což tělo či tělíčko samozřejmě zatěžuje. Navíc je jedovaté. Je známé, že při dialíze se nesmí používat voda, ve které je přítomen hliník, protože pak dochází k otravě organismu, hliník se mlže dostat například i do mozku a působit sympmtomy, které se podobají  například autismu. Bývá napadeno řečové centrum (dítě přestává mroukat), bývá utlumena svalová koordinace (dtě se přestává vyvíjet normálně, může docházet i k regresi, dítě přestává umět to, co už umělo) a k nechutenství (dítě naráz odmítá kojení, bývá mrzuté). Může dojít k zánětu mozkových blan (tzv neutišitelný encefalytický křík - dítě může nepředstaviteln křičet hodin, ale i dnů v kuse). Přítomnost hliníku v mozku může vést v mírných případech k lehké mozkové disfunce, jako dislekcii, disgrafii, ADHD, ale možná i k autismu, ne-li k něčemu horšího.  Každý máme svou hranici tolerance k hliníku, avšak tato hranice je u každého jiná, individuální. Existuje zde princip poslední kapky a utrženého ucha. Čím více vakcín obshující hliník dostaneme do těla, tím vzrůstá pravděpodobnost překročení osobní hranice tolerance k hliníku a velkých zdravotních problémů.

4) Očkovací látky neobsahují pouze antigeny, proti kterým se očkuje. Neboť se očkovácí látka vyrání "kultivací" virů na živých organismech (zvířata, potracené plody apod), obsahují i cizí vzorce DNA, ale také mohou obsahovat i viry, které byli přítomné v kultivačním mediu. Navíc, vpich poškozuje i samotné buńky organismu, v místě vpichu jsou tedy i DNA samotného dítěte. IS zblblý hliníkem však nepozná, proti čemu má bojovat a tvořit protilátky a proti čemu ne. Tudíž očkování může naučit imunitní systém bojovat i proti vlastní DNA, proti vlastnímu tělu. Vznikají autoimunitní onemocnění a alergie. Jestli je dítě v té době přikrmováno, může vzniknout i alergie na nejrůznější složky potravy.

5) V době očkování musí být dítě dokonalé zdravé. Jak však vyloučit, že třeba dítě není v inkubační době?

Funkce protilátek spočívá v přechodu od nemoci ke klidovému režimu. Utlumují imunitní reakci těla. Samy o sobě netvoří imunitu proti žádné nemoci. To, že má člověk protilátky, nezaručí, že se nestane například bacilonosičem. Samotné očkování porušuje rovnováhu mezi th1 a th2, což oslabuje imunitu jako celek. Nemoci se nevýmítily očkováním, ale dlouhodobým mírovým obdobím,  kvalitnější hygienou, stravou, životním stylem, bydlením, odpočinkem, kvalitnějším zdravotnictvím a důsledným uplatńováním protiepidemických opatření (například izolace nemocných, karanténa těch, co přišli s nemocemi do styku, dezinfikace, hygiena). Proti velkým epidemiím nás nechrání proočkovanost populace, ale kvalitní, dobře fungující stát a zásobování. Naopak, epidemie přichází tam, kde zkolabuje státní moc, nehledě na proočkovanost. Zkušenosti s očkováním v rozvojových zemí ukazují, že kde se očkuje, tam se zvyšuje novorozenecká úmrtnost. Očkování v raném věku dítě nechrání, ale ohrožuje. USA spadla v novorozenecké úmrtnosti ze třetího místa v 50. letech až někam za Kubu do třetí čtvrté desítky tím, jak skokově vzrostl počet očkovacích vakcín a antigenů v nich. Dále rostě počet alergií, autoimunitních nemocí a autismu. 

Článek napsán s využitím knihy MUDr Ludmily Elekové - Očkování, jejich účinky, následky a jejich léčba (Meduňka 2013) a jiných zdrojů.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář