VBII: Ječmínek se vrátil!

31. leden 2011 | 18.18 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

    "Poznáváš mne?"

    Starý poustevník uhýbá před nezvaným návštěvníkem pohledem.

    "Co po mne chcete?"

    "Poznáváš mne?"

    Návštěvník se nenechává odbýt. Poustevník se krátce na něj podívá a odpoví:

    "Ne..."

    Host chytne starého muže pod krkem a zakřičí:

    "Tak se podívej pořádně! Komu se podobám, hm? Pamatuješ si snad na velkého krále Svatopluka, mého otce, když už né na mně, ne? Anebo ti mám připomenout, v čím žoldu jsi se vrátil před dvaceti lety na Moravu?"

    Válečník poustevníka pustí a poodejde pár kroků. Ohlíží se po vybavení tohoto skromného lesního přístrešku přilepeného ke skále. Chvíli ticha přeruší pohledem na pana domácího: "Hm? Trápí tě svědomí?"

    "Ječmínku..."

    "Neříkej mi tak, Wichigu!" Zoufalý a zuřivý výkřik prošel chatrnými zdmi. "Už mi dávno není patnáct..." A pak tiše dodá: "Z té noci na tom poli se mi stále dělá divně, jenom si na ní vzpomenu..."

    Wichig zbledne, ale neříká nic...

    "Jak jsi mně našel?"

    Válečník se usměje: "Vracen mne sem dovedl, čeká venku... Když už světíš nové biskupy, tak si dej pozor na jejich charakter. Vracen moc odvahou neoplývá..."

    "Je to chasník," odpovídá tiše Wichig, "nemám moc na výběr... Co si ode mne žádáš?"

    "Aby jsi mně poznal... Přišel jsem se ujmout svého dědictví..."

    "Dědictví? Koukni se okolo, všechno je zničeno, rozbořeno, zpustošeno, opuštěno, zapomenuto... Dlouho jsi tu nebyl..."

    "Nebyl, no" mžourá Svatopluk, "nechtěl jsem už více komplikovat postavení Mojmíra.

.. No a pak Kazimíra..."

    "Ten už se na nás také vykašlal..."

    "Musel, maďaři ho zabili, před několika lety."

    "Ty jsi vždycky bojoval o moc, Svatopluku..."

    "Nikoliv, bojoval jsem o život. Nesuď mne, podle sebe!"

    Wichig si povzdechne: "Jsem už starý, blíží se mi osmdesátka, už to není, co to bývalo... Co ode mne chceš?"

    Svatopluk se nadýchne: "Když jsem tak jel staromoravskou krajinou, mnohdy jsem slyšel pověst o králi Ječmínkovi, který se vrátí, až bude nejhůře... Tu pohádku jsi vymyslel ty?"

    Starý muž se usměje: "Ano, já, chtěl jsem dát lidem naději..."

    "Tak jdi a kaž, že ten tvůj Ječmínek, anebo ještě lépe, samotný král Svatopluk se vrátil, aby se ujal svého lidu!"

    "Jak jsem řekl, jsem už starý..."

    "Pošli ty své statečné biskupy, kněze, kohokoliv. Dej vědět, že za dva měsíce vstoupím do Olomouce. Nechť se muži cvičí ve zbrani a přijdou všichni, kdo chtějí bojovat za svobodu..."

    "Za svobodu? Proti komu?"

    "Proti Uhrům přece..."

    "Ti už se tu léta neobjevili. Zjistili, že ve vykradené zemi již nelze nic ukrást. Většina mužů byla odvedena do otroctví, ženy byly znásilněné a zanechány svému osudu, pokud nebyly rovnou zavražděné..."

    "Ale vyrůstá nová generace..."

    "Ano, vyrůstá, ale je jak poupě, jako žalud dubu, kterého může každá svině sežrat. Co bys chtěl? Na troskách obnovit Velkou Moravu? Nejde to tak rychle, Kazimír to pochopil..."

    "Já nejsem Kazimír... Za mnou půjdou, jsem totiž - Ječmínek, král Svatopluk..."

    "A myslíš si, že někdo chce vrátit poměry zpět? Jen se rozhlédni kolem dokola. Všechny kostele byly vypáleny, kým? Maďary? Ne, samotnými Moravany. Duchovní byly až na vyjímky povražděni. Lidé měli vztek, na Boha, na šlechtice, na duchovní... Ano, Olomoucko se udrželo, ale jako jediné... Velehrad zničen, Mikulovice znišeny, hrady a osady Mojmírovců a nitransko, nitransko bylo obydlené těmi uherskými démony, již nic neexistuje..."

    "Mýlíš se dědo, už si hodně dlouho zaleznutý. Jak jsem projížděl krajinou, viděl jsem lid, toužící bojovat, toužící povstat, pomstít se, k nové velikosti. Všichni - tvou zásluhou - čekají na Ječmínka a tvůj Ječmínek se vrátil."

    "Za křesťanem nepůjdou..."

    "Tak se vzdám svého křesťanství!"

    Wichig se úděsem pokřižuje: "Co to říkáš, Svatopluku?"

    Ječmínek opět přistoupí a výhružně povídá: "Rozkazuji ti to, dědo, rozkazuji ti to, jako ten, komu jsi kdysi přisáhal věrnost, když si ho přemlouval, aby povstal proti Mojmírovi, svému bratru, pamatuješ na to?"

    Starý kněz máchne rukou: "To už nejsem já. Odmítám. Už nejsem ten intrikán, kterého jsi znal z dětsví a z mládí, který se těšil z moci a z mladých chlapečků, bojovník proti Metodějovi a jeho žáků, ten biskup moravský, nitranský, pasovský, olomoucký. Svatá prostoto. Ne. Tady, v téhle světničce, jsem přišel na to, co je opravdu důležité. Bůh mi svěřil mé stádečko, kterému odňal ochraný meč světských vládců, jako jsi ty, abych jej chránil a předal dále. To stádečko, které se teď třese strachem, schází se tajně po lesech jako zloději a lupiči. Na tom malém stádečku mi teď záleží, né po velkém světě! To stádečko netouží po válce, ale po pokoji!"

    "Já půjdu..." Ozve se za nimi mladý hlas. Oba se otočí. Vracen zopakuje svá slova: "Já půjdu, Svatopluku..."

    "Vyřiď tedy všem, kdo budou chtít jít za mnou, ať dobře ukryjí své ženy a své rodiny, ať jim nashromáždí co nejvíce zásob, co mohou, a ať přijdou za dva měsíce na Olomouc!"
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře