Falešné evangelium a uprchlická krize

28. březen 2016 | 10.16 |
› 

 Jsou velikonoce a kostely a modlitebnami zní evangelium o tom, jak Bůh poslal svého Syna, Ježíše Krista, aby v době, kdy jsme ještě byli mrtví v našich hříších, vzal naši vinu na sebe a ukřižoval ji na svém těle na Golgotském kříži. Tento Ježíš Kristus zemřel naší smrtí a byl vzkříšen. Jeho vzkříšení zlomilo "moc" smrti, prokletí a dalo nám Věčný život v Něm. Kdo v Kristu umírá na golgotském kříži, ten je v Kristu i vzkříšen k Novému Životu v Něm. Problém však je, že církve sdružené v české ekumeně, s čestmou vyjímkou babtistické BJB, hlásí svými skutky evangelium zcela jiné

Jedná se o evnagliuem "Co bylo ukradeno, musí být vráceno." České cirkve svými skutky hlásají, že není důležité srdce zlodějovo, činí-li pokání, nebo ne, že důležité je, aby zloděj vrátil to, co nakradl. A až pak jsme mu my, ekumeničtí křesťané, ochotni odpustit. To je, jakoby nám Bůh řekl, že nejdříve mu musíme vrátit to, co jsme mu nakradli, co jsme si od něho přisvojili a zpronevěřili a že až pak nám On laskavě pošle Spasitele. Ale v takovéím případě my bychom nebyli spaseni a Spasitel by neměl co spasit, neboť by nebyla vina, kterou by mohl vzít sebou na golgotský kříž, neboť veškerou takovou vinu by Bůh chtěl po nás uhradit předem.

Svými skutky "kážeme" evangelium: Co bylo ukradeno, musí být vráceno. Kážeme tím, že nám nezáleží na zákulisních politických machinacích, na "pozitivní a negativní" motivaci, na přepisování výsledků voleb, že nám záleží pouze na povrchové formálnosti, aby byly uspokojeny naše potřeby. Nezáleží nám na "smíření" s českou společností, ale na smíření s jednou konkrétní českkou vládou, která byla nucena s ostudou odstoupit. Zákonem si na české společnosti vyžadujeme, aby nám vrátila, o čem si myslíme, že nás okradla, zákonem držíme českou společnost pod krkem jako onen nemilosrdný služebník držel pod krkem svého spoluotroka, který  mu dlužil mnohonásobně méně než onen služebník dlužil svému Pánu.

Kážeme tím také, že minulost křesťanských církví byla svatá, skoro "králostvím božím na zemi" a že my, jakožto křesťané a křesťanské církve, nemáme proč a z čeho činit pokání před Bohem a lidmi. Rozhodli jsme se naše kostely a modlitebny stavět z výnosů prodeje odpustků, mší, svátostí, korupce a prodeje duchovních úřadů, z výnosů feudelismu, znevolňování lidových mas, z robot a vykořisťování - a nepřijde nám na tom nic divného, neboť my přece pokání nepotřebujeme. Hlavně jakkoliv, ani náznakem, nepřipustit, že by zestátnění církevního majetku mohlo být i aktem spravedlnosti, novou šancí na nový začátek, a raději tím odepřít možnost pokání před lidmi a Bohem. Hlásáme, že nejsme závislí na Boží Milosti, ale na těchto penězích, že bez těchto peněz nejsme schopni plnit své poslání. Spoléháme na sebe, na naše skutky  a na naše otce, na tom, co jsme my a naši otcové v minulosti vybudovali, tím však už nespoléháme na Boží Milost.

Žijeme v minulosti, mezi hroby a nedíváme se na budoucnost, na slavný Kristův Příchod.

Ľoď české ekumeny narazila na ledovec Církevních restitucí a dírou v lodi proniká kvantum vody miliónů a miliard českých korun. Naše loď se potápí a bude se potápět ještě dalších přibližně třicet let. A to je problém. Zvykli jsme si na to, že se naše loď potápí a ani nám to nepříjde. Jedná se o pohyb rovnoměrný, tudíž, jak plyne  z fyziky, jedná se o pohyb, který nevímáme, necítíme, tak jako nevnímáme otáčení zeměkoule. Naše loď se potápí, ale na palubě hudba vesele vyhrává dále.

Ale, podobně jako v podobenství o dvou stavařích, příchází bouře a jak známo, s lodí, která má vodu v podpalubí, se nedá manipulovat. Převaluje se přes nás vlna uprchlíků a my pozorujeme,   že ji nedovedeme čelit morálně. Že ji, jako česká společnost, nedovedeme čelit naší kulturou, našima hodnotama, našima kořenama, neboť nemáme kulturu, hodnoty a kořeny, které by byly postaveny na skále. Na skále staví svůj život ne ten, kdo Kristu říká Pane pane, ne ten, kdo Krista naslouchá, kdo káže jeho evangelium, ale ten, kdo činí Jeho Slovo. Podobenstvím o dvou stavařích končí kázání na hoře. České církve sdružené v ekumeně, s vyjímkou BJB, české křesťanské církve, které mají největší vliv na českou společnost, totiž slovy káží evangelium jedno, ale svými skutky evangelium jiné. České církve nedávají společnosti vzor, kotvu, na kterou se lze spolehnout, odmítají nést Kristův kříž, Kristovo pohanění a místo toho jdou cestou zíkonictví, spoléháním na vlastní skutky, na vlastní práva, na  vlastní sobeckosti. Obrací se na českou společnost a vyzívají ji, aby v uprchlické krizi jednala jinak, než jedná sama ekumena v otázce církevních restitucí. A pak se divíme, že českou společnost spíše ovlivňuje spíše evangelium našich skutků než evangelium našich slov. Chybu nehledáme u sebe, ale u té, halíkovsky řečeno, "hloupé" české společnosti.  Ale tento náš hlas zní falešně. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář