Na hrubý pytel hrubá záplata..

30. září 2009 | 20.58 |

Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi...Matouš 5, 38n.

Dneska se již potřiatřicáté společně zastavíme nad Kristovými slovy pronesenými na hoře. Tímto citátem náš Pán Ježíš jakoby zahajoval minukurz o křesťanské asertivitě. Pohodlně se tedy usaďte a otevřete své uši, aby slyšeli, oči, aby viděli, a srdce, aby poznávalo...

Napřed si opět shrneme díl předcházející. Společně jsme přemýšleli o starozákonním principu: Oko za oko, zub za zub. Aneb: Nechť je se zlým naloženo tak, jak on zaséval. Jak on jednal s druhými. Jak si zaslouží. Uvědomili jsme si, že tento prinicp pochází od Boha. Je to Bůh sám, který podle tohoto pravidla soudí hříšníky. To  On zmocnil svůj lid k tomu, aby byl obrazem této Jeho Spravedlnosti.

Avšak který lid? Kristus ve svém kázání na hoře odděluje to, k čemu zmocňoval Bůh "otce", t.j. starozákonní židy, od toho, k čemu jsou povolávání křesťané Nové Smlouvy. Ježíš chce po křesťanech něco jiného. A to né proto, že by zrušil Starou Smlouvu, ne, On ji nezrušil, ale naplnil. A my, křesťané, naplňujeme smlouvu starou tím, že jsme v Něm. Že Jej následujeme, nasloucháme Mu a jednáme podle Jeho Slov. Jak tedy my máme naplňovat starozákonní: "Oko za oko"? Tím, že budeme obrazem Boží Lásky, Božího Smilování, Božího milosrdenství.

Ježíš nám, kteří ho slyšíme, kteří slyšíme Jeho Hlas, nám Ježíš říká: Nejednejte se zlým, jako on s námi. My, češi, máme takové prořekadlo: Na hrubý pytel, hrubá záplata. Často naše chování k druhým bývá odrazem a obrazem toho, jak se jiní chovají k nám. Na ulicích potkáváme plno zamračených, hněvavých lidí. Když se nám stane křivda, už si říkáváme: No počkej, "zající", až se mi dostaneš do rukou. Vždyť i já to znám, i mne se nedávno stalo totéž. Můžete si o tom přečíst zde: http://bohu-a.svetu.cz/3-netypicka-nedele.html 

Toto se pak roztáčí ve spirálu, ve spirálu násilí a nenávisti. Při jednom kázání jsem slyšel příběh. Vyprávěl o jedné velmi úspěšné, tuším anglikánské, misii v Africe. Na teologickou školu se hlásilo mnoho místních zblízka i z dáli. Nakonec si však učitelé všimli, že se žáci mezi sebou nějak nemísili. Příslušnící dvou kmenů se vždy bavili odděleně. Když se učitelé žáku ptali po důvodech tohoto rozdělení, bylo jim sděleno, že existuje už letité nepřátelství mezi oběma kmeny. Za desítky let si vzájemně způsobili mnoho křivd a zranění a tyto křivdy se dědili z generace na generaci. Učitelům pak trvalo docela dlouho, než žáky přesvědčili, že v Kristu už není žid, řek, nebo pohan, ale jsou nové stvoření... Avšak. Netrpíme my, křesťané, stejnou nemocí? Nedědíme si vzájemně křivdy již od období reformace? Všechny ty Husy, husity, bartolomějské noci?

Nejednat s druhým tak, jak on jedná s námi.

Jak zareagujeme, když se nám dostane do moci ten, kdo nám ublížil? Řekněme, že v minulém zaměstnání mne ten či onen kolega nechal vyhodit z práce, ale teď v zaměstnání novém, jsem se stal jeho šéfem. Nebudu se mu mstít? Co když bude na naši pomoci závislý člověk, který se na nás vykašlal právě v situaci, kdy jsme my potřebovali jeho zastání? Na hrubý pytel, hrubá záplata, říkáme si. Až se on polepší, změníme i my náš postoj k němu. Ale jsme v tomto okamžiku takovým obrazem Božím, jakým chce Pán?

Zamiloval jsem si vás, praví Hospodin. Vy však se ptáte: ‚Kde je důkaz , že sis nás zamiloval?‘ Což nebyl Ezau Jákobův bratr? je výrok Hospodinův. Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua odmítl. Malachiáš 1,2n.

Všimněme si: První je láska, a až pak vyvolení. Vyvolení je důsledkem lásky. A náš nový život? Ta milost, že jsme se mohli obrátit ke Kristu? Změnit své životy? Nebyla i zde první Boží Láska? Boží vyvolení? Není naše znovuzrození důsledkem Boží Lásky? A kdy se do nás Bůh zamiloval? Tehdy, kdy jsme byli poslušní, Boží přátelé? Anebo tehdy, kdy jsme se Mu vzpírali, bojovali s Ním, byli Jeho nepřátelé? Bůh se k nám nezachoval tak, jako my k Němu. Ježíš raději snesl Boží Hněv na svých zádech, než abychom zemřeli my. Modlil se za ty, kdo mu zabíjeli hřebíky do rukou a nohou. Jidáše, svého nepřítele, si vybral mezi své apoštoly a tři roky s ním měl úzké a důvěrné společenství.

První je láska, potom je proměna. My to očekáváme naopak: První nechť přijde proměna a až pak my věnujeme svou lásku. A to je špatně, říká dnes Ježíš. Když máš příležitost k pomstě, dej průchod Lásce. Když máš příležitost odplatit své ponížení, pak místo proklínaní žehnej, místo úderu pohlaď. A věř, že stejně, jako ty, si v té chvíli na své špatné chování vzpomene i tvůj nepřítel. A tvá láska může jeho dovést k pokání. K poznání své hříšnosti. Jsme - li obrazem Boží Lásky, Milosti, Milosrdenství, pak Boží Láska, Milost a Milosrdenství na nás musí být vidět a právě náš nepřítel by ji měl spatřit a ucítit, ocitne-li se v naší moci.

K tomu nás vyzývá, vede i posiluje Náš Pán.

Amen...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře