Galérie osobností: Kontroverzní král Václav II...

19. září 2009 | 21.36 |

Král Václav Druhý nebyl jednoznačnou osobností. A to ani z pohledu křesťanské etiky. Své ženě věrnost  rozhodně neprokazoval, vedle svých manželských dětí si "pořídil" i řadu levobočků, z nichž Jan Volek se stal olomouckým biskupem. Přesto si myslím, že si svůj článek v této rubrice rozhodně zaslouží. Vážím si jej, hlasoval jsem pro něj v anketě "Největší Čech", proč, na to se budu snažit odpovědět v tomto článku...

Václav Druhý se narodil v roce 1271 jako jedinný syn, v té době slavného a mocného, leč již trošku postaršího, krále Přemysla Otakara II. V sedmi letech však otec umírá. "Výchovy" se ujímá Václavův bratranec, Ota Braniborský, který důkladně vyplenil  Čechy. Králevic pak trávil svá dětská léta prakticky ve vězení: Na Bezděvu, ve Špaldavě a v různých braniborských městech, v odloučení od svých nejbližších a dokonce od své matky, která v největším zoufalství utekla pro pomoc k římskému králi, Rudolfu Habsburskému. Moderní průzkumy prokázali, že král Václav v těchto letech trpěl nedostatkem a podvýživou. Údajně i chodil bos. 

Z Otovy "výchovy" byl Václav vysvobozen až ve svých dvanácti letech. Z vězení vyšel s podlomeným zdravím, a to nejenom tělesným (dlouhá léta bojoval s tuberkulózou, je vlastně div a zázrak, že se dožil "relativně vysokého" věku 34 let), ale i psychickým. Nesnášel mňoukání koček a panicky se bál bouřky. Nervovou nevyrovnanost si vlastně sebou nesl i z genové výbavy, například jeho děd, Václav I., zase nesnášel zvuk zvonů.

Po vysvobození se Václav setkává s matkou a přijímá i jejího milence, Záviše z Falkenštejna, který posléze získal dominantní vliv. Dokonalý rytíř Záviš Václava zcela okouzlil, však v té době byl ve věku, kdy kluci obdivují hrdiny a hledají své mužské vzory. Jak však Václav dospíval, začínal si stále více uvědomovat podíl Záviše z Falkenštejna na osudu jeho otce. V kritických chvílích v roce 1276 totiž Záviš společně s Boršem z Riesenberka se vzbouřili, možná dokonce podplaceni Rudolfem Habsburským, který v té době vedl velký spor s Přemyslem Otakarem. Následkem této vzpoury Přemysl ztratil Rakouské a Alspké země a jeho mocenské postavení bylo definitivně narušeno a zničeno. Spiknutí ještě potlačil, Boreš byl popraven a Záviš donucen utéci, avšak zoufalou snahu o udržení celistvosti českých zemí král Otakar zaplatil životem na Moravském poli v roce 1278. V roce 1289 byl Záviš na Václavův příkaz zatčen a přibližně o rok později pod Hlubokou popraven.

Václava II si vážím pro několik věcí. Za prvé to byl první český panovník, král, který si uvědomil, že nesnědl všechnu moudrost světa. Svou vládu svěřoval odborníkům, na svém dvoře hostil nejvýznamější intelektuály své doby. Petr z Aspeltu, Bernard z Kamenice, mistr Alexio. S pomocí odborníků sepsal a zavedl hornické právo. Italové také řídili ražbu Pražských grošů.

Dále se Václav Druhý celý život díval smrti do tváře. Jeho rány nebyly sice rány válečníka, byly skryté v plících a v duši, přesto je měl celý život před očima.

V očích romantiků se nevyrovnal svému otci, ale ve skutečnosti jej předčil a převýšil. Zatímco "hazardní hráč" Přemysl Otakar svému synu odkázal zplundrovanou zemi a nelehkou situaci po Moravském poli, Václav II. Albrechta Habsburského pod Kutnou horou v roce 1305 drtivě porazil. Václav Třetí z jehou rukou převzal vládu v silné a sjednocené zemi, byť zemi docela zadlužené.

Třetí důvod: Václav Druhý měl citlivé svědomí. Nikdy si neoblékl hroší kůži. Věděl, co jsou to výčitky. Nezavíral před svými hříchy a nedostatky oči. Jednou dostatečně nevyslechl prosebníka, drobného zemana, který si přišel stěžovat na mocného pána. V nevědomosti Václav předal jeho případ svým úředníkům: Jmenovitě právě tomuto pánu.  Drobný zeman v zoufalství onoho pána zavraždil, následně však za to zaplatil životem. Když se to Václav Druhý dozvěděl, zavřel se v noci do své komory. A tam si v pokání si horkou svící těžce popálil třísla.

A konečně čtvrtý důvod: V roce 1305 Václav umírá. Už by se mohl na všechno vykašlat. Mohlo by mu být už všechno jedno. Václav však i na smrtelné posteli neúnavě pracuje. Neboť mu poslední záchvat tubery překazil plány na invazy do Říše, hořečnatě uzavírá s římským králem mír a pracuje pro mezinárodní uznání svého nástupce, syna Václava Třetího. Na dobro své země myslel do chvil posledních. Václavův život se naplnil téhož roku, 21.6.

Václav Druhý miloval krásu. Založil například Zbraslavský klášter, podporoval umění i vědu, zamýšlel založit univerzitu. Svou moc nezakládal na síle a násilí, ale na rozumu a promyšlených investicích. Stříbrné pražské groše, to byly jeho vojáci.  Zbraslavský klášter si také vybral za dům svého posledního odpočinku.

Dobrou a klidnou noc, králi Václave!

Wikipedie: http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_II.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší