"Sníst" Boží Slovo...

4. listopad 2010 | 21.40 |

Třicátého roku ve čtvrtém měsíci , pátého dne toho měsíce, když jsem byl mezi přesídlenci u průplavu Kebaru, otevřela se nebesa a měl jsem různá vidění od Boha. Pátého dne toho měsíce, byl to pátý rok přestěhování krále Jójakína, událo se slovo Hospodinovo ke knězi Ezechielovi, synu Buzího, v kaldejské zemi u průplavu Kebaru. Tam na něm spočinula Hospodinova ruka. ... Když jsem spatřil Hospodinovu Slávu, padl jsem na tvář a slyšel jsem hlas mluvícího. Řekl mi: "Lidský synu, postav se na nohy; budu s tebou mluvit." Jakmile ke mně promluvil, vstoupil do mě duch a postavil mě na nohy.I slyšel jsem ho k sobě mluvit. Řekl mi: "Lidský synu, posílám tě k izraelským synům, k těm bouřícím se pronárodům, které se vzbouřily proti mně. Oni i jejich otcové mi byli nevěrni až do tohoto dne. I synové jsou zatvrzelí a mají tvrdé srdce. Posílám tě k nim a řekneš jim: ‚Toto praví Panovník Hospodin,‘ ať poslechnou nebo ne, jsou dům vzpurný. Poznají však, že byl uprostřed nich prorok. Ty, lidský synu, se jich neboj, neboj se ani jejich slov, když jsou vůči tobě zarputilí a jako trní, jako bys bydlel mezi štíry. Neboj se jejich slov a neděs se jich, jsou dům vzpurný. Promluvíš k nim má slova, ať poslechnou nebo ne; jsou to vzpurníci.Ty, lidský synu, slyš, co já k tobě mluvím. Nebuď vzpurný jako ten vzpurný dům. Rozevři ústa a sněz, co ti dávám." Tu jsem viděl, že je ke mně vztažena ruka, a hle, v ní knižní svitek. Rozvinul jej přede mnou a byl popsán na vnitřní i vnější straně; byly na něm napsány žalozpěvy, lkání a bědování. Řekl mi: "Lidský synu, sněz, co máš před sebou, sněz tento svitek a jdi, mluv k izraelskému domu." Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst. Řekl mi: "Lidský synu, nakrm své břicho a naplň své útroby tímto svitkem, který ti dávám." Snědl jsem jej a byl mi v ústech sladký jako med.  Z knihy proroka Izajáše, první, druhé a třetí kapitoly.

Vážený čtenáři, tento biblický úsek, dá-li Pán a budete - li chtít, se stane hlavním námětem na články pro příští dny.Slovo Hospodinovo, které se stalo ke knězi Ezechielovi. V minulých článcích jsme si probrali kontext tohoto Božího Zjevení: Kontext místa a kontext doby, si popovídali o Boží touze po dúvěrném vztahu s člověkem  a o chvíli, kdy Bůh říká lidem: Neznám Vás! Dnešním článkem můžeme tento cyklus úvah nad Biblí uzavřít.

 Zvláštní zkušenost si odnesl prorok - kněz Ezechiel se setkání s Bohem.

Všemohoucí ho přiměl sníst svitek knihy, který byl popsán žalozpěvy, lkaním a bědováním. Text nespecifikuje, čí žalozpěvy, lkaní a bědování toto snězené Boží Slovo neslo: Jestli zde pláče Nejvyšší, anebo oběti, utlačovaní, znásilňovaní, vraždění, lidé, kterým ublížili hříchy tehdejšího izraelského lidu. Vztáhněme to však na sebe: Kterým ubližují Naše hříchy. Osobně se domnívám, že ten Svitek zosobňoval oboje: I lkaní Boží, i lkaní lidí. Že tyto pláče se vzájemně prolínají. Když pláče bolestí a utrpením člověk (nejenom) kvůli hříchu a vině druhého člověka, pláče zárveň spolu s Ním i Bůh.

Co mělo však za význam, sníst popsaný pergamen? Šlo o sjednocení se. Aby Boží Slovo, Boží Pohled, na Izrael se sjednotil s prorokovými svaly, šlachami, srdcem, vnitřnostmi, očima. Aby prorok zvracel z toho, z čeho je i Bohu špatně. Aby cítil bolest tam, kde ji cítí i Bůh. Aby se na svět díval Hospodinovým pohledem, aby světu naslouchal Hospodinovým sluchem. Aby se prorok plně sjednotil s Božím Slovem. A aby z toho sjednocení pak přinesl pravdivé svědectví o Boží Svatosti.

 I my křesťané, při Večeří Páně, přijímáme Boží Slovo, které nese Boží i lidské žalozpěvy, lkání a bědování, ale i Boží Hněv, Trest a Vykoupení. Jedná se o Boží Slovo zosobněné Ježíšem Kristem.  A i zde má jít o plné sjednocení křesťana s Ježíšem Kristem, s Jeho Obětí na Golgitském Kříži, na kterém nesl hřích celého světa. Obřad Večeře Páně by nás také měl vést k tomu, aby se naše svaly, šlachy, srdce, vnitřnosti, oči, uši, staly součástí Těla Ježíše Krista. Aby se naše ruce staly rukama Ježíše Krista, aby naše nohy byly nohy Ježíše Krista, oči, uši, žaludek Ježíše Krista a hlavně, hlavně aby se naše srdce stalo srdcem Ježíše Krista. Abychom na světě konali skutky Ježíše Krista, abychom šli tam, kam nás On pošle, činili to, co nám On přikáže, abychom věci viděli tak, jak je On vidí a slyšeli tak, jak je On slyší. Abychom nezavírali zrak a sluch tam, kde je Bůh má do široka otevřené a naopak abychom je neměli otevřené tam, kde je zavírá Bůh. 

Co je naším pokrmem? Z čí ruky přijímáme náš pokrm? Ezechielovým pokrmem, kterým živil svou duši, bylo Boží Slovo z Boží ruky, bylo to Boží Slovo, ze které rostlo, sílilo, žilo, prospívalo, naše duševní tělo. Čím však naše duševní tělo zásobujeme my? Čím jej budujeme? Čí ruka náš živí a šatí, komu sloužíme? Pokud nesloužíme Bohu, sloužíme Zlu a Zlo, to nikdy nedává dobré dary. Zlo nemůže dávat nic dobrého. Pokrm podaný Satanem je vždy smíchaný se smrtelným jedem. Otroka vždy živí jeho pán, otročíme - li Zlu, Sloužíme - li Zlu, pak je to Zlo, kdo nám dává svou odměnu. A ta odměna může krátkodobě chutnat, být sladká, přinášet okouzlení a uspokojení, která však vyprchávají. A v konečném důsledku, v konečném důsledku přináši Smrt a Záhubu. Satan jako droga na počátku hodně slibuje, hodně nabízí, aby v konečném důsledku o to více vzal, zničil a sebral.

Vyberme se dnes, komu chceme sloužit.

Nechť nám Bůh požehná (nejenom) dnešní večer!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře