Mocné působení klamu

22. červen 2015 | 18.23 |
› 

 Vážený čtenáři,

při bloudění po internetu jsem narazil na link (http://kopecky.rtyne.net/acharya/origin4.htm ), jehož autor srovnává příběh  Ježíše Krista s příběhy  dalších osob starověku, mýtickými, nebo polomýtickými: S egyptským Horem, s indickým Buddhou a Krišnou, perským Mithrou a řeckým Prométheem a vychází mu, že příběh Ježíše Krista je literární fikce, slátanina, evangelia prý dokonce jakýmisi řeckými pomůckami pro indické misionáře.

Ten článek volá po odpovědi. Jsem si vědom, že odpověď, kterou mohu poskytnout osobně, nemusí uspokojit "každého." Ba právě naopak. Možná nepřesvědčí nikoho, možná mnohé urazí či dokonce odradí. Je to možné. Ale v bibli jsme vyzívání, abychom byli připraveni "dát počet ze své naděje". A není na nás, s jakým výsledkem tento počet odevzdáme.

Podobnosti, které uvádí článek, jsou jistě pozoruhodné. A pozoruhodné by zůstali, i kdybychom si osobu Krista odmysleli. I tak bychom se mohli ptát: Opisovali inidčtí budhisté či krišnisté od egyptských horovců, nebo naopak? Jak vysvětlit tyto shodné rysy legend národů od sebe tak vzdálených, jako je například indie od egypta. Vzájemným kulturním ovlivněním? Nemyslím si to, neboť jak mýty o Horovi, tak mýty o Krišnovi, jdou velmi hluboko do minulosti, dotýkají se samotných počátků Egypta a Indie jakožto národa a státu.  Byli tito dva národové na samotných počátcích své existence vůbec tak technicky na výši, aby mezi nima mohla  vzniknout kulturní interakce?

Podobnosti jsou vsutku zajímavé a volají po jednom zdroji. Co však je tím zdrojem? Egypt, Indie, nebo - Bible? Je opravdu příběh Krista kompilací příběhu Budhy, Krišny, Hora a Mithry, anebo je to naopak? 

Co to blábolím, řeknete si, vždyť Bible, respektivě Nový zákon, je mladší než mýty z Indie či z egypta, jak by mohlo tedy to mladší ovlivnit to starší? Ale co když - co když neovlivňuje přímo ty mýty jako spíše to, jak my, v dnešní době, tyto mýty čteme?

Bible nás varuje před "mocným působením klamu". Dejme slovo apoštolu Pavlovi:  Proto na ně Bůh posílá mocné působení bludu, aby uvěřili lži a aby všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti, byli tak odsouzeni. (2 Tes 2,11)

Mocné působení klamu. Co to znamená? Víte, když jste pod vlivem hypnózy, sugesce a ten, kdo Vás zhypnotizoval, Vám dá před oči řekněme tužku a nasugerovuje Vám, že se jedná o krásnou voňavou rostlinku, nebudete schopni o svých vlastních smyslech rozpoznat tužku od květiny. Ta tužka bude pro Vás vypadat jako květina, vonět jako květina, případně i chutnat jako květina. Toto je často pozorovaný jev. Zkušený hypnotizér je například schopný podstrčit nic netušící prodavačce prázdný papír s tím, že se jedná o vítězný tiket, a ta prodavačka mu ty penáze vydá.

A to i když onen "tiket" projede mašinou, která ukíže, zda-li ten ticket vyhrává, či ne. Kdo nevěří, nechť si na youtube najde videa například takového Derrena Browna.

Jestli to dokáže člověk, prach, který s ebrzy obrátí prach, proč by totéž nedokázal například onen biblický satan, zvlášť, když své mocného působení, jak jsme četli, sesílá na lidi s Božím povolením? To, že něco očima vidíme, ušima slyšíme, hmatem hmatáme, chuti chutnáme, není ještě důkazem toho, že realita je taková, jak nám ji smysly vykreslují. Co když například nečteme původní  mýty o Horovi, Krišnovi či Budhovi, ale jejich pokroucení "mocného působení klamu?" Co když toto mocné působení klamu překroutilo vyprávění o těchto mýtických postavách právě proto, aby ti, kdo nechtějí uvěřit v Pána Ježíše Krista, měli další záminku, proč uvěřit nemusí? 

Vezměme si příklad. Autor článku tvrdí, že Horus vzkřísil z mrtvých mladíka jménem El-Azar-us. Také evangelista Jan v 11. kapitole popisuje, jak Kristus vzkřísil z mrtvých mladíka jménem Lazar. Podobné jméno! Náhoda? Jenomže - jméno Lazar Jan "nevzal" z egyptských mýtu, ale z evangelia Lukášova (podrobněji zde:  http://bohu-a.svetu.cz/994-vzkriseni-lazara-jako-problem-janova-evangelia.html) - a Lukášův "Lazar" z mrtvých vzkříšen nebyl! Přesto však musíme potvrdit, že shoda jmen je převeliká. Tak jak to vysvětlit? Že by Lukáš vzal staroegyptské jméno vzkříšeného z mrtvých, odmítnul ho nechat vzkříšit z mrtvých? Anebo - co když je naopak jméno Al-Azar-us opsáno z biblického vyprávění? Podobně strom z kříže nemá svůj původ v řeckých bájích, ale v židovském zákonu, kde je psáno: Proklet je každý, kdo visí na stromě. Jméno Ježíš také neni indického původu, ale je jménem židovským, velicce obllíbeným a častým, už od dob Mojžíše. Stejně tak "jméno" Kristus není Kristovým jménem, jedná se pouze o řecký překlad Ježíšova titulu, resp. jeho pozemského úkolu: Massiah, mesiáš, pomazaný, tj Bohem zmocněný, Bohem poslaný. V tomto slově žádné "KRST" neslyšíme. A mimochodem, také Lazar je hebrejského původu, jedná se o  domáckou zkráceninu hebrejského jména "Eliezér" což znamená: Bůh je má pomoc. Co tedy ovlivnilo co? 

Možná namítnete: Dobře, Václave, ale kde máš jistotu, že ty nečteš také bibli v mocném působení klamu? Dobrá otázka. 

Víte. V bibli jsme vyzívání k tomu, abychom zkoumali duchy, které jsou za tím či oním textem, myšlenkou, vnuknutím. To, co můžeme, je porovnávat charaktery. Jaký je charakter Boha jsoucí za biblí? Osobně věřím tomu, že jestliže existuje Bůh, pak má přesně takový charakter, jak je Zjeven v Bibli.  A protože věřím, že existuje Bůh, pak věřím, že biblický Bůh je onen Bůh. 

Víte. Osoba Ježíše Krista je z osob zmíněných v článku nejmladší. A tudíž nejvíce otevřenou historickému bádání, kritice. Pokud se nepletu, dnes již historikové plně uznávají histiricitu existence Ježíše Krista. Dokonce uznávají, minimálně ti seriózní, že se o velikonocích "něco" stalo. Ukřižování se bere za historický fakt a za fakt se bere také skutečnost, že se "něco" stalo v Kristově hrobě. To, "co" se tam stalo, to nám historická věda samozřejmě neřekne. Ale že se tam "něco" stalo, to je stejně ověřeným hostorickým faktem jako například smrt Julia Caesara v senátu. (odkazuji např. na knihu historika a archeologa F.F.Bruceho "Věrohodnost Nového zákona").

Kristus měl dvanáct učedníků. Neznám osud učedníků Horových nnebo Budhových, ale znám osud učedníků Kristových. Jedenáct z těchto dvanácti (nepočítaje Jidáše, ale počítaje apoštola Matěje, který nastoupil na jeho místo), jedenáct z nich zemřelo mučednickou smrtí. a nikdo z nich neodvolal to, čemu věřil. Stejně tak i apoštol Pavel. Jestliže by si byli apoštolové vědomi toho, že lhali, že kompilovali Kristův příběh ze zahraničnách zdrojů, opravdu si myslíte, že by se nenašel aspoň jeden z nich, který by cuknul? Myslíte si, že jedenáct lidí z dvanácti, či dvanáct lidí ze třinácti, bylo ochotno, jen tak, zemřít za vědomou lež? Člověk mnohdy není ochoten zemřít ani za pravdu a lháři a podvodníci často nebývají silné osobnosti. Přesto - všichni apoštolové trvali na tom, co viděli, slyšeli, na co vlastními rukami hmatali, co kázali, co napsali a co předali dalším a dalším generacím.

Víte, studujte. Studujte charakter Krista a charakter Hora, Budhy, nebo Krišny. Horus například svedl válku se Suchetem o vládu nad egyptem. Přišel v ní o oko, talže se nejednalo o nějakých duchovní boj, ale o boj fyzický. Kristus však, například, fyzický boj odmítal. V evangeliích máme svědectví o tom, že několikrát se mohl postavit do čela židovského národa, vyvolat povstání proti římanům, stát se králem, zde, fyzicky, na tomto světě. Kristus to však odmítl. Budha prý zemřel na usmíření hříchů, ale ještě jsem nepotkal budhistu, který by mi řekl, že Budha zemřel za mě. Nepotkal jsem hinduistu, který by mi řekl, že Krišnova krev mi otevřela cestu do Nirvány. Naopak, když mluvím s budhistou či hinduistou, tak mi ukazují jinou cestu do Nirvány. Říkají, že si zde, vlastním životem, sám mám očistit to, co jsem způsobil v životech minulých. Zákon Karmy je neúprosný, ani Budhova smrt s ním nepohnula. Když přemýšlíéme o čtyřech "velkých pravdách budhismu", anebo nad tím, jak popisují ideální stav člověka či Nirvánu, máme popis duchovní smrti - nic necítit, k ničemu se neupnout, život je špatný a bolest, být "nad věcí". To je popis smrti.

Krišna bojoval ve světové válce a bojoval proti svým vlastním vojákům, aniž by se ti něčeho provinili.  Před bojem povzbuzuje Arjunu, který má pochybnosti, aby se do jatek zapojil. Krišna si s lidmi zahrává, hraje si s nimi, jako s hračkami. Nevidí v člověku svého partnera, ale svoji hračku.  Krišna, Hór, Budha, Mithra ti všichni přišli z ničeho nic se svým učením, byli začátkem svých filozofií a mravních naučeních. Avšak Kristus přišel po velmi dlouhé a pečlivé přípravě, které Bůh podrobil izraelský národ. Kristus nestojí na začátku biblické zvěsti, je naopak jejím vyvrcholením. Dlouhá staletí a tisíciletí byl ohlašován, Jeho Osobnost, Jeho úkol, naznačováno bylo i jeho poselství. Tisíce let, pečlivě, kámen po kamínku, Bůh stavěl budovu, jehož vrcholem je Kristus. Abraham, Mojžíš, David, proroci. Ti všichni přpravovali, vědomky i nevědomky, příchod Krále Králů, Tento plán je naprosto jedinečný a neopakuje se v žádné jiné kultuře světa. Kristus nepřišel v kontextu budhismu, hinduismu, horismu, ale v kontextu judaismu. A v tomto kontextu musí být čten a chápán. 

Věřím tomu, že ještliže se takto odevzdáme Kristu jako svému králi, Panovníku, Spasiteli, pak mocné působení klamu na nás nemá vliv, ale naopak, je to Duch Svatý, který nám otevírá Slovo Boží. První si tedy musíme uvědomit a ujasnit si, kdo Kristus je, kým je a kým není a odevzdat se mu jako Své Pravdě a až pak poznáme Pravdu a ta Pravda nás učiní svobodnými. Nelze to naopak. Protože Kristus je klíčem a úhelným kamenem Písma a nejenom Písma.  První musíme odhodit svou pýchu, rozumnost, logiku, plně se odevzdat do Božích rukou a až pak nás On pozvedne.

Amen.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář