Problémy křesťanského sboru v Laodikeji...

20. duben 2015 | 21.28 |

Když v roce 1912 narazil Titanik na ledovec, většina cestujicích si neuvědomovala, že se ocitla ve smrtelném nebezpečí - plula přece na nepotopitelné lodi.  Obdobně Slunce, ta svíticí koule na obloze, je, podle wikipedie, od země vzdálená přibližně 150 miliónu kilometrů. Světlu trvá osm minut, než doputuje od slunce  k nám na zem. Teoreticky, kdyby Slunce ze dne na den vyhaslo, my bychom se o tom dověděli až za těch osm minut. Osm dlouhých (nebo krátkých?) minut by čas na zemi ubíhal naprosto stejně, obyčejně, tak, jako každý jiný den. Stalo by se několik dopravních nehod, vražd, krádeží, ale třeba také by někteří snoubenci uzavřeli sńatek. Během těch osmi minut by svět byl prostě stejný, jako býval vždy, po dobu těch 8 dlouhých minut by si nikdo ničeho nevšiml. Čím dále bychom se od tohoto slunce hypoteticky vzdalovali, tím déle by nám trvalo, než bychom si něčeho všimli. Mohli bychom roky žít jakoby nic, v sebeiluzi, že slunce stále svítí. Anebo bychom si na hvězdnatém nebi ani nevšimli, že jedna, zcela nenápadná hvězda, tam chybí.

Kniha Zjevení se ve své třetí kapitole se zmiňuje o církvi, o křesťanské církvi, o křesťanském sboru, který si, možná i delší dobu, nevšimnul, že jejich Pán, Ježíš Kristus, není v jejich středu, není přítomen na jejich shromážděních, v jejich svátostech, není s nimi a není mezi nimi. Nevšimnul si, že jejich Pán a Král, Ježíš Kistus, není mezi nimi, ale stojí venku, přede dveřmi sboru. Nevšimli si toho, že tluče na jejich sborové dveře, neslyšeli Jeho hlas, neslyšeli Jeho Tlukot.

Jak je to možné? Co se mohlo stát, že Kristus nebyl uprostřed svého lidu, a co se mohlo stát, že si toho Laodicejští křesťané ani nevšimli? Přestali snad věřit v Boha? Nebo se modlit v Kristově jménu? Selhalo snad staršostvo v čele s kazatelem, farářem či biskupem? Anebo snad chvály nebyly dost moderní či naopak dost starobylé? Málo četli bibli? Měli málo duchovních darů? Anebo zapomněli na misii a diakonii? Co se stalo s tamním sborem?

Osobně jsem přesvědčen, že hlavním problémem těchto křesťanů bylo to, že svoji víru, náboženství, život, vztah s Bohem stavěli v Laodikeji. Řecké slovo Laodikea znamená lidský soud, nebo také lidskou spravedlnost, spravedlnost pro lid. Tito křesťané budovali svůj sbor, svoji víru, svůj život na lidské spravedlnosti, ve spravedlnosti pro lid. Ve starozákonním principu Oko za oko, zub za zub, v principu Zaplať, co jsi mi dlužen, Co bylo ukradeno, musí být vráceno, obrazně řečeno ve starozákonní obřízce.

Tím opustili Kristovu cestu evangelia, cestu Milosti, Vyšší spravedlnosti Kristově,která tuto nižší starozákonní spravedlnost převyšuje a naplňuje. Vyšší Spravedlnost Evangelijní Milosti: Raději sám snesu křivdu, sám na svém těle, svou krví, zaplatím škodu, kterou jsi mi ty způsobil, abys ty mohl žít. Milosti: Nesud, abys nebyl souzen, nebot jakým soudem soudíš, takovým budeš souzen, neboť kdo věří v Kristovo jméno, není sám souzen, nebot nechal Krista, aby za něj zemřel a tím na sebe vzal vinu a trest, kdo však nevěří, již je odsouzen, neboť nenechal Krista, aby za něj, spravedlivým Božím soudem spravedlivě odsouzeného, zemřel a uhradil jeho dluh, aby přijal jeho trest na svá bedra.

Vyšší spravedlnosti Kdo jsi bez hříchu, první hoď po té ženě kamenem, protože kdo po ní kamenem hodí, kamenuje sám sebě. neboť hází kamenem k odsouzení svých vlastních vin a vlastních hříchů. To je ta Evangelijní Milost, která není podmíněna pokáním, ale sama pokání vyvolává a k pokání vede.

Na proti tomu Laodičejští říkali Bohu, že oni už od Něj v podstatě nic nepotřebují, protože oni už všechno mají. Oni už mají svou jistotu spasení, oni už mají své odpuštění hříchů, očištění, oni už mají své duchovní dary. Oni už od Boha nic nepotřebují. Že by snad mohli sejít z cesty, toho se neobávají. Jim se to přece nemůže stát. Oni přece mají Milost,. Bůh je vždy věrný a i když my jsme nevěrní, tak on se nás nezřekne, říkají si. Tento postoj Bůh charakterizuje jako vlažnou vodu, kterou nesnese ve svých ústech. Tento sbor opustil cestu evangelia, Milosti Kristovi oběti a vydali se cestou sebespravedlnosti,  lidské spravedlnosti, spravedlnosti pro lid, pro sebe, cestu Zákona, svých práv a svobod, cestu, která nikoho nespasí, které Kristus neprospěje.

Věřím tomu, že nesmíme těmto křesťanům křivdit. Nesmíme si o nich myslet to, co o nich Bible netvrdí. Že by nebyli horliví ve studiu Písma, v modlitbách i ve chvalách, v misích a charitích, při bohoslužbách i v osobních životech. Že neměli spoustu projektů, jak pomoci potřebným, které viděli kolem sebe.  Jenže Písmo říká: Nestaví-li dům Hospodin, marně se namáhají stavitelé. Říká: Jen ať staví, já budu bořit..  Narážíme na princip, který vídáme i v jiných biblických příbězích: Bůh v prvé řadě nestojí o naši službu, o naši horlivost, on stojí o nás samotné. 

Co tedy radí Kristus tomuto sboru? Radikální návrat. Uvědomění si vlastní hříšnosti a nedokonalosti, vlastní historie, toho, co Kristus pro ně učinil a co oni mají odrážet ve svých životech. Vyzívá: Přijďte ke mně a nakupujte u mě.  "Nakupujte" denodenní důvěru nejenom života v prosperitě, ale i v těžkých chvílích zkoušek (zlato v ohni přečištěné), denodenní spásonosnou víru (bílí oděv k zakrytí nahoty) a denodenní vědomí vlastní hříšnosti (mast k promázaní očí). Avšak Kristus zde tyto dary nerozdává zadarmo, ale prodává je. Co si od nás žádá? Naše peníze? Službu? Uctívání? Ne, on touží po nás samotnách. Abychom se vzdali sebe sama a  Jemu odevzdali svá falešná bohatství sebejistoty a sebespravedlnosti. Abychom šli tou cestou, kterou on chce, abychom šli, tou cestou Jedinou, cestou evangelia, kterou je On sám. Tato cesta však nevede přes Laodikej. Jdeme-li do Laodikeji, tak jdeme tam, kam nás On mít nechce, tak scházíme z Jeho cesty, tudíž opouštíme i Jeho samého. A veškeré naše dílo pak bude marné a zbytečné, jako dílo, které nestaví Hospodin, ale které naopak On boří. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář