Zrada! Jsi zrazen!

15. únor 2010 | 17.38 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

Vladyka Hněvsa se nebaví...

Jako jedinný v místnosti. Pozoruje lidi kolem sebe a je mu hanba. Tohle že je vojenské tažení? Tato hostina, kterou pro ně připravil Emrich v pevnosti, se hodí spíše do doby přátelství a míru a ne do boje a války. Nač tolik jídla? Proč se stoly prohýbají pod talíři s masem? Vypečený beránek, vepřová plec, jazyk z jelena. Copak jsme na přátelské návštěvě? A co to víno?

U tak bohaté večeře snad ještě nikdy neseděl. Kdo ji financuje? Čí ruka otevřela svůj měšec? Hněvsa se rozhlídne. Hořibor v náručí s Emrichem hlasitě zpívají, již dosti opilí a další? Předáci Srbů, Lemuzů, Luticů, Oboritů, Havolanů, Doudlebů, Charvátů, Vislanů, Polanů, Holasiců, dokonce i zmocněnec uherského chána. Jaktože dnes Emerichovi nevadí, že stoluje společně s pohany a barbary? Jindy jsou na to křesťané hodně hákliví.

Avšak příští okamžik Hněvsu vyvede z míry ůplně. Do místnosti vchází několik polonahých žen a dívek a začínají se pokukovat po hostech. Hořibor jako první zapomíná na slib manželské věrnosti a strhává si jednu z dívek na svůj klín, mocně ji líbaje. I ostatní velmožové jsou u vytržení.

Před čím nás to varoval Radslav, před zradou? Hněvsa si neklidně poposedne. Jak teď prožívají čas jeho muži? Copak shromáždili snad největší vojsko v historii slovanů, aby tu výváděli jako "hřebci plemenní", prasata před porážkou, mezci alkoholem otupení?

Hněvsa vstane. Už to tu nemůže vydržet. V duchu si odplivne a opouští sál. Dveřník před ním úslužně otevře dveře a ...

... ve dveřích stojí ozbrojenci. Na pokyn jedno z nich vstupují do sálu a zajímají jednotlivé hodovníky. S vyjímkou pana hostitele a několika českých předáků v čele s bratry Budějem a Jaroslavem.

Místnost z ničeho nic utichne. Zatčení vesměs nekladlí odpor, mnozí z nich toho ostatně ani nebyli schopni. Někteří si zajisté nic pamatovati nebudou, ráno se vzbudí s kocovinou a ve vězení.

Muž, jenž vydal pokyn, teď také vstupuje do místnosti.

"Zdravím Vás, pánové, jmenuji se Jindřich Ptáčník, král franků. Přišli jste proti mne bojovat a hle, vaše vojsko již neexistuje. Mohl bych vás všechny nechat zabít, ale na přímluvu svého milovaného přítele, knížete Václava vám daruji životy... Budete mí zajatci, dokud neskončí válka s Arnulfem, pak vás propustím na svobodu a nechám vás jít..."

Pohledem se zastavuje u každého jednoho stolovníka:

"Kdo z vás je kníže Dravoj, starosta havolanů?"

"Já, pane..."

"Dravoji, Dravoji, jsem velice zarmoucen, že tě zde vidím že jsi porušil svůj slib a nechal ses vylákat na tuto výpravu proti mne. Na přímluvu tvého vnuka a mého přítele, knížete Václava, však já své slovo neberu zpět a dohodnuté příměří dodržím. Střes se však mne zklamat znovu..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře