O odpuštění

16. září 2014 | 19.44 |
› 

Komu: brana@cb.cz
Datum: 16. 9. 2014 18:04:03
Předmět: Komentář

Vážená redakce,
dovolte mi prosím Vašim prostřednictvím reagovat na článek br. Tomáše Pavelky, uveřejněný v zářijové bráně. Bratr píše: "Jde ovšem o naše viníky, o ty, kdo se provinili proti nám. Není asi na nás udělovat odpuštění různým diktátorům a seriovým vrahům." Tolik citace. Dovolte mi prosím připomenout, že modlitba Otčenáš není (primárně!) modlitbou jednotlivce, ale modlitbou společenství. Nemodlíme se: Odpusť mi moje viny tak jako já odpouštím mým viníkům. Jedná se o modlitbu společenství, tedy o jednání, které, věřím tomu,  Bůh od společenství víry očekává a vyžaduje, protože sám jedná stejně. Společenství  se skládá z jednotlivých lidí. Tedy vina spáchána proti mému bratru z mého společenství je tudíž spácháná i proti mě jakožto součástí tphoto společenství. A naopak, odpuštění společenství je i "úkolem" mým jakožto součástí společenství.  Jedná se odpuštění našich vin Bohem a odpuštění vin naším viníkům námi: Společenství jako celku i jednotlivců v něm. 

Bratr Pavelka dále jakoby tiše přepokládal, že Bůh musí nejprve viníka porazit (asi tím, dovozuji si možná mylně bratrovu myšlenku - viz pozn #2 - , že jej přivede ku pokání) a až pak my mu můžeme odpustit. Osobně tento názor nesdílím. Věřím tomu, že jsme voláni odpouštět stejným způsobem, jakým odpouští Bůh nám, jinak se nejedná o odpuštění, ale o neodpuštění. Neboť moje odpuštění či neodpuštění se ani tak netýka, jakožto spíše mě samotného a až v sekundárním důsledku mého jednání vůči mému viníkovi. Odpuštění není pouhá věta "Odpouštím ti", vyslovena mnohdy tak strašlivě lehce, ale jednání, které toto odpuštění samo zosobňuje. *A nevadí, když o toto odpuštění namáhavě bojujeme, vadí, když tento boj vzdáme. Vždyť přece právě takto odpouští Bůh, nebo ne? Bůh odpouští ak, že snesl naši vinu na sebe a přibyl ji, spolu se sebou samým, na Golgotský kříž, ještě v době, kdy jsme byli  mrtví v hříchu. Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.  Není to tedy tak, že odpuštění je podmíněno pokáním, naopak, odpuštění pokání předchází a (v podstatě) také vyvolává. *Pokáním se Boží odpuštění pouze přijímá, nic více, nic méně, samotné odpuštění - Kristova Smrt na Kříži - jim podmíněno není.

Děkuji moc, s pozdravem..
Pozn #1: Věty označené * jsem přidal po odeslání příspěvku
Pozn #2: Možná bratr to myslel tak, že moje odpuštění je Boží vítězství. To sice ano, ale je to Boží vítězství nade mnou samým, ne nad mým viníkem.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář