Filmotéka: Lev v zimě - kdy konečne umřeš, králi..

28. říjen 2009 | 07.42 |

To se mi jednou povedl výborný kúp.  V Brně na Masarykáči je, anebo minimálně býval, velký obchod s filmovými a hudebními DVD a CD. Mnoho nádherných skvostů jsem tam našel. Jedním z nich je film Anthonyho Harveyho, Lev zimě, z roku 1968.

Stárnoucí, padesátiletý, král Jindřich II. (Peter O'Tool) si uvědomuje, přes vztah s mladičkou milenkou Alais (Jane Merrow), blízkost smrti a potřebu zařídit poslední věci v životě panovníka. Rád by za svého nástupce prosadil svého nejmladšího syna, Jana (skvělý Nigel Terry), později zvaného Bezzemek. Jindřich Jana miluje snad láskou opičí, narodil se totiž v době, kdy zemřela jeho dávná láska Rosamunda, asi v něm vidí ji. Avšak královna Eleonora (Catherina Hepburn) prosazuje nejstaršího Richarda (Anthony Hopkins), který se posléze proslavil jako vůdce křížové výpravy s přídomkem "Lví srdce." Bez vladařských ambicí není ani prostřední syn Geoffry (John Castle). Všichni proti sobě bojují a intrikují.

Složitý vztah k synům však není jedinným trápením Jindřichovým. Francouzský  král Filip II (Timothy Dalton)  bratr Alais, žádá, aby se naplnil dávno dojednaný sňatek Alais s jedním z Jindřichových synů, anebo aby Jindřich vrátil území hrabství Vexin, které dostal jako Alaisino věno. Král se však nechce ztratit ani jedno, ani Alais, ani hrabství. Rozhodne se proto všechny pozvat na vánoce do Chinonu a tam prosadit své záměry a zvítězit.

Nastává vtipně napsaná a výborně zahraná hra mezi hlavními hrdiny, kterou si pravda více vychutná spíše fanoušek poručíka Columba, než agenta Jamese Bonda.. Můžeme pozorovat pyšného krále Jindřicha II., sebevědomého, sebestředného, neklidného, s bolestivými zády, jak se  vyžívá v jednotlivých intrikách, často hodně krutých a zahrávajících si s city, jak ho baví odhadovat záměry protivníka, být vždy o krok na před. Jindřich II z filmu Becket plně vyzrál a dozrál. Získal sebevědomí a zkušenosti, hrdý na to, že ještě v padesáti letech pevně drží opratě vlády, jako nejstarší a nejmocnější v Evropě. Avšak přichází vystřízlivní. Poznává, že žádný z jeho synů mu nedělá čest. Srdce mu láme i Jan Bezzemek, který se ho do očí zeptá: "A kdy už konečně zemřeš, tati, kdy tě pohřbíme." Zlomený král nechá své tři syny uvěznit a plánuje rozvod s Eleanorou a sňatek s Alais. Chce mít nové syny. Posléze se ho jeho synové pokusí zabít, na čež nad nimi vynese rozsudek smrti. Avšak není schopen jej vykonat.

Filmu dominuje velkolepý herecký výkon Petera O'Tool. Jestli jsem mu v minulém článku vyčítal trošku teatrálnosti, tak dnes musím sklapnout pusu a smeknout klobouk. Tak výborně zahranou roli jsem neviděl v žádném jiném filmu. Až precizní psychologickou studii vývoje stárnoucího krále od pyšného a sebevědomého, ke starému muži se zlomeným srdcem až po soudce a popravčího, kterého nakonec přemůže vědomí, že jeho synové jsou, přes to všechno, jací jsou, jeho krev.

Peterovi zdatně sekundují i ostatní. Neméně skvěla Catherina Hepburn v roli Eleonory, která v tomto filmu není vyschlá a vychladlá sopka, ale sopka spící, vybuchující vášní, nešťastntá, milující jak svého syna, tak svého manžela, který ji vzal všechno a hlavně svobodu. Taktéž bych rád vyzvednul Anthonyho Hopkinse a Timothy Daltona. Scéna Antonyho, který se otci vyznává ze svých pocitů, bere dech. Antonyho Richard není zženštilý homosexuál, typ tak často karikaturizován, ale citlivý muž s hrubou srstí, tvrdý válečník, který touží, aby byl milován, ať už Filipem, nebo otcem. A drtí jej, že ani jeden z těch dvou mu nikdy neřekl: Miluji tě. Také Daltonův Filip, intrikářský, pomstychtivý, chladný. Jeho: "Never" mělo všechno, všechen výraz, nejhlubšího pohrdání Richardem, nenávisti a radosti s Richardova ponížení.

Filmu dávám devadesát procent. Odečítám desítku za nedokonalost (přeci jenom dokonalý je jen Jeden). Původně jsem chtěl ubrat ještě pět bodů. Neboť vánoční nálada tak, jak je popisována, a která hraje velmi významnou roli v celém příběhu, je velkým anachronismem. Jak zdobení váničního stromku, tak předávání vánočních dárků, to všechno pochází spíše až z toho sedmnáctého či spíše osmnáctého století. Pak jsem si uvědomil, že jako výrazový prostředek tento fakt podtrhuje samotnou postatu filmu. Nejedná se totiž o historickou událost, ale o zdramatizování vzájemných vztahů historických osobností. Nerealita vánočních kulis tedy jenom zvýrazňuje pravdivost výpovědi a její aktuálnost do dnešních dnů.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře