Příčiny drtivé porážky Levice v letošních volbách.

27. říjen 2013 | 17.02 |

Tak nám Levice prohrála už třetí parlamentní volby do poslanecké sněmovny za sebou. Je to však trošku podivná porážka: KSČM dosáhla druhého nejlepšího výsledku v novodobé historii a ČSSD má malou, ale reálnou šanci sestavit vládu, pokud ji ovšem nepotopí ve vnitřních rozporech. Přesto musíme objektivně uznat, že levice utrpěla děsivý debakl. Pojďme se společně ptát se, proč. Dopředu upozorňuji, že můj rozbor nebude odborný, nejsem politolog, ale možná více bude vycházet z mých osobních pocitů a myšlenek.

Jaké jsou tedy důvody propadu volebního výsledku Levice?

1) Faktor Antikomunismus.

Toto považuji za asi hlavní důvod letošní prohry. A při tom sportovně uznávám, že v letošní kampani, až na nepodstatné vyjímky, antikomunismus nehrál roli, byl více méně vytřídán antizemanovismem (viz dále). Přesto i letošní volby antikomunismus výrazně ovlivnil.

Osobně si totiž myslí, že existuje relativně velká skupina volčistva, typuji je na pět až deset procent, která by svůj hlas primárně dala levici, či specificky sociální demokracii, ale zásadně odmítá jakoukoliv účast KSČM na vládní spolupráci. Jinak si nedovedu vysvětlit tradičně vysoké zisky ČSSD v různých předvolebních výzkumech a už opakovaně slabý výsledek téže strany v parlamentních volbách. Tuto skupinu voličů naposledy dokázal oslovit pan Vladmír Špidla v roce 2002, když před volbami jasně odmítl spolupráci s KSČM. Tehdy Levice dosáhla svého historického maxima, tuším 111 hlasů.

Tento bod vyplívá ze struktuálního složení české levice: Prostě zde existuje neuvěřitelně silná komunistická strana. Tento jev snad nemá v celé evropě, minimálně té střední, obdoby. Toto je existenciální problém české levice, na který však neexistuje řešení. Změna názvu KSČM by nepomohla. Je jedno, jestli si soudruzi říkají komunisté, marxisté, radikální socialisté, nebo třeba strana přátel starých pořádků. Naopak, myslím si, že komunistům slouží ke cti, že ze sebe nedělají nic jiného, než co skutečně jsou, že se drží svého, byť zprofanovaného názvu. Osobně si myslím, že s existencí KSČM se prostě musíme smířit.

Kde se vzala tak silná podpora KSČM? Osobně se domnívám, že její kořeny můžeme vidět v listopadových událostech roku 1989. Dnešní komunisté mohou jenom děkovat státnickému rozhledu pánů Husáka, Adamce, Urbánka, kdo ví, zda-li i Gorbačova, že se komunisté nepokusili utopit "samet" v krvi. Sametová revoluce proběhla v době, kdy ekonomicky byl na tom stát relativně stále dobře. Skryté dluhy v zastaralé infrastruktuře, poničeného životního prostředí, ještě nešly až tak vidět a i kdyby jo, docela prozíravá sociální politika minulého režimu tyto dluhy relativně úspěšně zakrývala. Navíc, přiznejme to, zdejší komunistický režim, s vyjimkou padesátých let, byl slabým odvarem toho, co komunisté "dokázali" v jiných státech světa.

Tato silná voličská skupina, která kvůli dopředu deklarované spolupráci ČSSD a KSČM nemůže z důvodu svědomí hlasovat pro levici, pak hledá různé jiné alternativy, které však opakovaně přináší zklamání: To byl volební úspěch zelených v roce 2006 a Věcí veřejných v roce 2010. Kde se tito voliči poděli v letošních volbách? Myslím si, že část z nich podpořila pana Okamuru, část zůstala doma. Avšak její významná část podpořila i pana Babiše. Ve volebních průzkumech začal pan Babiš stoupat ve chvíli, kdy podpora ČSSD začala klesat. To asi není náhodou.

Co s tím vším? Jak tyto voliče zpět získat? Po opakovaných zklamáních to bude těžké. Myslím si, že by se sociální demokracie měla vrátit k politice pana Vladimíra Špidly: Před volbami jasně vyjádřit distanc od jakékoliv spolupráce s KSČM. Protože letošní volby jasně ukázaly, že model menšinové vlády ČSSD s "tichou" podporou komunistů je prostě v naší republice neprůchodný. Dvakrát se o tom přesvědčil pan Paroubek, potřetí se o tom může přesvědčit i pan Sobotka.

2) Faktor Kalousek (+Schwarzenberg)

Můžeme si o panu Kalouskovi myslet, co chceme, jistě ho můžeme kritizovat za spoustu věcí. Faktem však, podle mého názoru, je, že pan Kalousek je dnešním nejschopnějším politikem. Nikdo jiný nedokáže předkládat předvolební témata tak, jako on. Hovoří jednoduchým, srozumitelným jazykem, dokáže pojmenovávat věci ve mediálních zkratkách a vůbec není důležité, že se při tom (občas) uchyluje k demagogii.

Pan Kalousek, jistě ve spolupráci s panem Schwarzenbergem, úspěšně vnutil hlavní volební téma těchto voleb: Boj proti Zemanově "autokracii". Zeman, zachovávaje nadstranickou tvář, nejenomže se nijak proti této předvolební tezi nevystoupil, on ji svými kroky dokonce podporoval (viz níže). V letošních volbách, více než vlastní, vladním působením částečně zkompromitované, TOP09, však pomohl spíše panu Babišovi.

3) Faktor Zeman.

Pan Zeman se osobně pokládá za politického profesionála, chová se však jako třetiligový amatér. Vyvolat těsně před volbama žabomyší válku s jakýmisi prorektory, povolovat uzdu své jakési pomstichtivosti, to snad nesnese srovnání ani s těmi třetiligovými fotbalovými výkony. Když připočteme jeho "vědecké" názory na škodlivost kouření, jeho "hrdiné" postoje "slona v porcelánu" v zahraniční politice, jeho zasahování do ČSSD a Kalouskovu úspěšnou mediální kampaň, vyjde nám  nejenom volební neúspěch SPOZ, ale docela se domnívám, že jako "hlava" současné levice, její nejviditelnější zástupce, má za současný volební výsledek levice svůj lví díl zodpovědnosti i on. A volá-li pan Hašek po odstoupení pana Sobotky, měl by volat i po odstoupení pana Zemana. Osobně se domnívám, že Zeman na hradě významným způsobem  poškodil levici v těchto volbách.

4) Faktor Špatného mediálního obrazu levicových leadrů.

Současní vůdcové levice si nesou, ať zaslouženě či ne, špatný mediální obraz. A to jak pan Zeman, pan Paroubek, pan Mynář, tak i pan "Dluhoslav" Sobotka. Můžeme si stokrát stěžovat na "pravicovost" a neobjektivnost současných medií, svůj díl viny za tento nedobry obraz nejenom levicových leadrů, ale i levice obecně, neseme všichni.

5) Faktor Nejednotnost ČSSD.

Není možné, aby strana, která "podává na vítězství" a kandiduje se zřetelnou aspiraci na vítězství ve volbách, neměla jasně definovaného kandidáta na premiéra. Zejména pan Hašek dovolil, aby pan prezident svou "kroužkovací" teorii zpochybnil úlohu pana Sobotky. Chyběl mi, minimálně jsem ho nezaznamenal, jasný distanc pana Haška od této prezidentské myšlenky. Není možné, aby volič, který by chtěl volit takto ambiciózní stranu, si nebyl jistý, jaký premiér vzejde z voleb.

Tak, co říci závěrem. Snad popřát panu Sobotkovi "vela zdaru" při jeho nevděčném úkolu. Při čemž voliči rozhodli tak, že vše záleží na státotvornosti pana "Monsato Řepky" Babiše, což mu jistě závidí třeba pan Okamura.

Napadá mě ještě jedna otázka: Co se snažili voliči říci směrem k církevním restitucím? Zcela otevřeně potrestali strany, které církevní restituce aktivně protlačovaly (ODS, TOP09, KDU-ČSL), na druhé straně však také nepodpořili strany, které proti církevních restitucím otevřeně protestovaly, žádaly jejich revizi, odklad, či dokonce referendum o této otázce (ČSSD a KSČM). U dvou nových parlamentních stran (Úsvit a ANO) není evidetně postoj k církevním restitucím důležitý - ANO, pokud se nepletu, vyjádřuje mírné NE, pan Okamura, tuším, sice také nazývá restituce nelichotivými přízvisky, avšak ani on z nich neučinil tahák své předvolební kampaně.

Řečeno čísly, počty mandátu:
Církevní restituce rozhodně ano: 56 poslanců
Církevní restituce rozhodně ne: 83 poslanců
Církevní restituce jako téma nedůležité či podružné: 61 poslanců.

Samozřejmě vnímám,  že se voliči nerozhodují volit tu či onu stranu na základě pouze jednoho tématu, ale myslím si, že jakožto zastupitelská demokracie i tato čísla mají mít svůj význam, který je třeba analyzovat a interpretovat.

Děkuji za pozornost :-)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář