Duše mnicha XXXVII: Vzpoura otci..

4. říjen 2013 | 19.47 |

Předchozí díl                                                                První díl

 Na tento rozhovor budeš, Radlo, ještě mnohokrát, během svého, předlouhého života, myslet. Ještě mnohokrát Tě napadne, jak by se asi odvíjel, kdybys byl starší. Dneska máš tak osm, devět let, zcela nechápeš všechny souvislosti zprávy, kterou Ti otec vyřizuje. Ale zítra, zítra budeš o den starší.

Jistě, i teď, ve svém dětském věku, se dokážeš zlobit na svého otce. Jak jen mohl nedodržet svůj slib! Na život v klášteře ses totiž moc, moc těšíl. Bral jsi to jako velké dobrodružství – dobrodružství být blízko Bohu, společně s mnoha bartřími sdílet stejný cíl, studovat Písmo, kultury, dějiny, cizí jazyky. A pak, až by přišla ta pravá chvíle, odejít na misii do dalekých krajů a tam hlásat Boží Slovo pohanům. Takto jsi to prožíval ve svých dětských snech a hrách.

Tvůj otec, vladyka Tichan, to dobře ví. A naopak, on sám tě v minulosti vždy právě takto směřoval, Tvé sny podporoval a přiživoval je. Často se vědomě stával součástí těchto Tvých her, jednou jako moudrý opat, po druhé v roli zlého pohana usilující o Tvůj život. Vždy Tě učil o důstojnosti všech lidí, včetně pohnaů a barbarů, a o jejich rovnosti nejenom před Bohem. Vedl Tě k lásce ke všem lidem, k lidem dobrým i k lidem zlým, k těm, co Ti pomáhají i k těm, co Ti ubližují. Ke všem mít lásku, jednu lásku, která se však může a má projevovat různými způsoby. Dokonce Tě od nejútlejšího věku učí mluvit uhersky a uherskou turečtinou, tedy jazyky pohanů a barbarů. "Tam jednou," říkávál Ti, "tam jednou půjdeš kázat evangelium, jednou si zamiluješ tu zem a její lidi. Přijde čas, vhodný čas připravený Bohem, kdy i maďaři budou připaveni přijmout Krista a ty budeš jeden z těch, kdo jej tam přinesou." A tys mu věřil.

A dnes? Dnes Tichan přichází a říká Ti, že Tvá životní cesta bude muset vést jinudy. Sám pán kníže, Tvůj poloviční bratr, Ti našel nevěstu. A ač dnes nechápeš všechno, Tvé zklamání vlastním otcem, vzniklé právě dnešního dne, Tě bude provázet ještě mnoho dalších let. Zvlášť, když zanedlouho, za tři čtyři roky, Tě Tvůj otec zklame opět, protože si klidně zemře, padne v boji a zanechá Tě tu samotného.

Po otcově smrti, zejména v době své puberty, si budeš tento rozhovor často přehrávat. A co více, budeš jej prožívat. Stále znovu a znovu prožívat. S novými a novými podrobnostmi, s novými a novými argumenty. Stane se to součástí Tvé vzpoury k otci. K otci, který však už v té době nebude naživu. Vzpoury, která nebude moci nikdy vzniknout. Jak ale takováto vzpoura, prožitě neprožitá a neprožitě prožitá, může jen dopadnout? Kdo ví...

Jak by rozhovor probíhal, kdybys byl starším, než jsi dnes?

"Jak to po mě můžete vůbec chtít," řekl bys, Radlo, možná docela hlasitě, anebo třeba právě naopak, tiše, s upřímně povinou úctou, jak jsi jako dítě svého, raně středověkého, patriarchálního věku, naučen, "jak to po mně může chtít kníže, a jak to můžete po mně chtít vy, pane otče?"

"Kníže je tvým velitelem," odpověděl by Ti Tichan, "Bohem daný panovník. I skrze jeho rozhodnutí promlouvá Bůh svoji vůli..."

"To mám tím, že se ožením, otevřít cestu k obchodování s otroky? To se mám celý život dívat na svoji manželku s vědomím, že kvůli nám trpí stovky, tisíce lidí?"

"Synu," řekl by Tichan, "tvou manželkou tě obdarovává Bůh. Manželství, jako svátost přicházející z Nebes, nás nejlépe vyučuje o lásce, kterou k nám má Bůh. Protože je snadné a imaginární milovat toho, koho vidíš jednou za dlouhou dobu. Ale když žiješ s jedním člověkem, denodenně, pak nežiješ pouze s jeho dobrými vlastnostmi, ale také s jeho nedokonalostmi, chybami, zlozvyky. A manželství tě to vše bude učit nést v lásce a v trpělivosti. V manželství, můj synu, je naše první a nejdůležitější misie. To, s čím tvůj sňatek spojuje kníže, to není tvá záležitost ani tvoje věc. Za to ponese před Bohem zodpovědnost on a ne ty. Protože manželství je vždy dobrým darem od Hospodina, byť jej kdokoliv může spojovat s čímkoliv..."

"To mi říkáte zrovna Vy? Vždyť mne celý život učíte k úctě k člověku, ukazujete důstojnost a hodnotu každého lidského tvora na téhle zemi! Copak si mám žít svůj vlastní život a zavřít oči před skutečností, že jsem svou svatbou pomohl knížeti vést dlouhé, vyčerpávající války a zotročovat národy blízké i daleké? Jak bych mohl!"

"Tvá svatba, synu, by nebyla poslušností k člověku, byť ti ji člověk nařizuje. Ale k poslušností k Bohu, který tě vede k tomu, abys poslouchal lidi, které ti On určuje za tvou autoritu. Knížecí plán s tvým životem může být špatný, zlý, nedobrý, může ho zneužít ke špatným věcem, ale Boží plán s Tebou je vždy jen a jen dobrý. Naopak, Boží plán zlé lidské plány převrací k dobrému. My to nemusíme chápat, pozorovat to v našich životech, my nemusíme vidět všechno, protože jako nebesa přesahují zemi, tak i Boží úmysly přesahují ty naše. My nemusíme spatřit smysl a dobro věcí, které po nás žádá Bůh, ale můžeme Bohu pevně důvěřovat, že tam ten smysl a dobro je..."

"Ale přece nemáme mocné poslouchat vždy a všude. Žádá-li panovník po nás něco, co je v protikladu s Boží vůlí, pak se máme vzepřít..."

"Svatba není v rozporu s Boží vůlí, naopak. Tvou ženu ti dává Bůh. Jestliže ji pohrdneš, jestliže pohrdneš darem Božím, pohrdneš tím i samotným Bohem. Vztah k daru mnohdy hodně vypovídá o tvém vztahu k dárci. Tak, jak si vážíš dárce, tak si vážíš i jeho daru..."

"Svatba možná v rozporu s Boží vůlí není, ale obchod s otroky ano..."

"Radlo, to, zda-li tu bude či nebude trh s otroky, nezávisí ani v tom nejmenším na tobě. To je tak velký obchod, že on už si svoji cestu najde, i bez toho, aniž bys mu ty pomohl. Jestli si ji nevezmeš ty, vezme si ji někdo jiný. Ale kníže určil Tebe. Nikoho jiného, právě Tebe. A právě touto volbou se projevil Úradek Boží. Bůh ti ji dává za manželku. Ani ne já, ani ne kníže, ale sám Bůh skrze nás..."

"Tak takto si obhajujete skutečnost, že sloužíte Boleslavovi? Kde máte hranici v této službě? Pomáhal jste mu, když vraždil Václava. Dobře, možná jste si myslel, že půjde o čestný souboj, muže proti muži. Ale dopadlo to jinak. Dopadlo to vraždou a Vaše poslušnost k Boleslavovi to přežila. Na té vraždě máte svůj nepopíratelný díl viny. Kudy tedy vede hranice Vaší poslušnosti? Jak jste vůbec mohl jet do Řezna vyjednávat s Tužou? Říkal jste si, že když nepošle Vás, pošle někoho jiného? Že tento obchod si svou cestu sám najde? A to Vám stačilo, aby jste zavřel oči před svým svědomím, před tím, co jste mi celá léta vkládal do srdce? To Vám stačilo, aby jste jel? Existuje vůbec takováto hranice ve Vašem životě, anebo zemřela společně s Václavem, s moji matkou, s vladykou Labanem? Co se musí stát, abyste si řekl: Stop, na tomto se už podílet nebudu, nechci, nemohu?"

Tak takhle nějak bys mu to, Radlo, řekl? Do očí? Kdybys byl starší než jsi dnes, kdybys byl plně chápal to, čemu ještě pro svůj dětský věk nerozumíš? Kdybys viděl souvislosti, které Ti dnes unikají? Skutečně? Copak bys měl odvahu vzepřít se svému otci tak, jak si jednou budeš toužebně přát, abys tu odvahu dnes měl a vzepřel se?

A co by ti, na tento Tvůj výlev emocí, co by ti na to tvůj otec odpověděl? Nevíš. A nikdy se to ani nedovíš. Jak jen se s tím vyrovnáš? Budeš se svým mrtvým otcem válčit do konce svého života, anebo se s ním pomalu, polehoučku, krok za krokem, budeš smiřovat, až jednou jej opět symbolicky obejmeš? Protože pak, jedině pak, plně přijmeš to, kým jsi: Radslav, syn vladyky Tichana a kněžny Drahomíry, poloviční bratr Svatého knížete Václava a zároveň jeho vraha, proklínaného knížete Boleslava...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář