DM XXXVI: Oslavit mučedníky a ne jejich vrahy...

1. říjen 2013 | 19.37 |

Předchozí díl                                                                První díl

 Jakmile Bohuslava vyjde z pokoje, ještě dříve, než se zavřou dveře, zvolá kníže:

"Prostěji!"

Ihned se objeví tvář správce dvora, hluboce se klanící.

"Přiveď Tichana s Krastějem..."

"Jak si přejete, Milosti," nová úklona hodnostáře, který si to posléze zamíří ven ke splnění svého úkolu. Kníže se na chvíli ocitá o samotě. Tuto přestávku využívá k opětovnému občerstvení nápoje z konve, kterou jsme zpozorovali už i v předchozí scéně. Pak se na chvíli posadí a vezme si hlavu do dlaní, začne si mnout oči.

Kolik času zatím uběhne? Těžko říci, pět minut, deset minut. Rozhodně však kníže nečeká déle, než čtvrt hodiny. Po uplynutí se ozve na chodbě hlasitý smích vladyky Tichana, jenž evidentně reaguje na cosi, co povídá Krastěj. V družném rozhovoru pak překročí práh a přes otevřene dveře vejdou do pokoje, následovaní Prostějem.

Boleslav zvedne hlavu a Krastěj s Prostějem se ukloní. Tichan na to tak nějak zapomene a hned prohlásí: "Co se děje, Bolku? Vypadáš, jako bys spatřil ducha..."

Kníže se trošku, neznatelně pousměje. Tichan má pro něj docela velké kouzlo, dokáže mu, intonací svého hlasu, posunkem, nebo čímkoliv jiným, zvednout náladu. Pak ovšem svou tvář opět zatvrdí a poví: "Zbraslav je u Jindřicha."

"Já vím, milosti," odpoví Tichan.

"Co s tím mám dělat?"

"Ty? Nic..."

"Nic?"

"Nic." Po chvíli mlčení se Tichan nadechne a řekne: "Poslyš, Bolku, malých dětí se bojí leda jen uzurpátoři..."

"Nejde o Zbraslava, jde o Ptáčníka. Jindřich jej může zneužít proti mně a jestli to neudělá on, tak jeho následník určitě.

.."

"Jindřích může proti tobě zneužít kohokoliv," povídá Tichan, "Bořivoje, Bojechvala, Spytihněva. Kohokoliv – dokonce i Tvé vlastní syny. Poslyš, Bolku, žádný člověk ti nemůže vzít tvou svobodu, takovou moc nemá nikdo na celém světě. Tvou svobodu ti může vzít pouze tvůj strach. Nic jiného. Tvůj strach tě může přinutit činit věci, které by jsi sám o sobě vykonat nechtěl. Co bys chtěl dělat? Copak chceš poskytnout vodu na mlýn těm, kdo zpochybňují Tvoje pokání? To bys chtěl?"

"Ne..."

Na to promluví Krastěj: "Synu, za koho se pokládáte, Vy sám? Za uzurpátora? Vzal jste si vládu sám, anebo Vám ji udělil ze svého Milosti a svého rozhodnutí sám Bůh? A jestli to byl Bůh, kdo jiný než On sám by Vám ji mohl zase sám vzít? Budete-li mít strach z lidí, přestanete mít strach z Boha. A přestanete-li mít strach z Boha, začnete se bát všeho možného, včetně svých vlastních stínů..."

"... a i kdyby se byl Sas o cokoliv pokusil," bere si slovo zpět Tichan, "postavíme se za Tebe. Nikdo z nás nenechá Němce mluvit do našich vnitřních věcí, pokud ho ovšem nenecháš ty sám..."

Teď se Boleslav podívá na Tichana a pak úplně změní téma: "Jak jsi pořídil v Řezně."

"Nu, nedobře, ale zase ne tragicky..."

"No, tak povídej..."

"Tak postupně. Navštívil mě Arnulf, důrazně ti doporučuje, abys Slavníkovi předal jeho dědictví..."

"Slavník! Zase ten Slavník!"

"Na druhou stranu," pokračuje Tichan, " byť hovořil tvrdě a nesmlouvavě, přesto mezi řádky zcela jasně naznačil, že uznává tvou svrchovanost i nad Charváty. V souvislosti se Slavníkem totiž hovořil o údělu, ne o samostatné knížecí vládě. Myslím si, že uznává Tvé právo udělit Slavníkovi Libici v léno."

"Hm, to zní zajímavě. Vyjádřil se takto jasně?"

"No, osobně bych spíše trval na své předchozí formulaci, že tento názor zřetelně naznačil. Černým na bílém ti to asi nepotvrdí. Jestli se ale rozhodneš udělit Slavníkovi vládu nad Charváty lénem, pak, možná bude, více méně naoko, protestovat, ale nezsáhne a daný stav bude respektovat..."

"To je dobrá zpráva. A co dále?"

"Tuža souhlasí, že předá tvou nabídku svým šéfům, ale podmínil svůj souhlas s jistou, řekněme, provizí..."

"A to?"

"Žádá, aby si jeho vnučka vzala nějakého mocného knížete, nebo aspoň jeho syna, při čemž řekl, že Bojechvala za knížete nepovažuje..."

"Ta drzost," vybuchne Prostěj "vždyť jeho rod..."

"Jeho rod není tak podstatný," přeruší Prostěje Boleslav, ta vnučka, to je ta dívenka, co přivezl sebou?"

"Ano, Bolku..."

"Vypadá tak na deset, jedenáct let..."

"Ano, tak nějak..."

"Proti jeho žádosti v principu nic nemám," zamyšleně promluví Boleslav, "původ té dívenky je to poslední, co by mě zajímalo. Avšak, žel Bohu, pokládám jeho návrh za nerealný. Strachkvas je mým pokáním, jeho jsem obětoval, zasvětil, musí do kláštera. A na malého Bolka je až moc stará, Bolek je zatím mým jediným dědicem, nemůžu riskovat a oženit jej do neplodného manželství..."

"Těch deset, jedenáct let rozdílu zase není až tak velký, děti by spolu mít mohli," namítne Tichan.

"Ba ne," zavrtí hlavou Boleslav, "jak bude kněžici třináct, ji bude už třiadvaceti, čtyřiadvacet. Bude vyzrálá, dospělá. To by nedělalo dobrotu. Ne, to riskovat nechci a ani nebudu..."

"Co nám však zbývá?" zeptá se Krastěj.

"A co takhle," ozve se Prostěj, "mu nabídnout Radlu?"

"Mého Radlu?" vykřikne velitel družiny.

"Ano, Radlu, není sice synem knížete, ale za to Tichanův, to jest nejmocnějšího českého předáka. A po matce je, Milosti, také bratrem Vaším, byť polovičním..."

"No, to by možná šlo," rozvažuje Boleslav, "přeci jenom věkově se k ní Radla hodí lépe, než Strachkvas..."

"V žádném případě," zvolá Tichan, "s Radlem jsem se domluvil, že půjde do kláštera. Slíbil jsem mu to! To je stejný případ, jako u Strachkvase"

"Tichane!" zařve teď Boleslav, "mezi Strachkvasem a Radlou je rozdíl. Strachkvas je mým pokáním a mé pokání je pokání celé této země, včetně tebe, ba co více, právě tebe. Před chvíli jsi říkal něco o vodě na mlýn pro ty, kdo zpochybňují mé rozhřešení. Kdybych Strachkvase nechal oženit, přes své slavnostní sliby Bohu, nebylo by to to samé, jako bych to moje rozhřešení poplival a vyhodil na hnůj?"

"Tichane," promluví Krastěj, "kníže má pravdu."

"Ale já mu to slíbil! Copak to nechápete!"

"Tvůj slib ruším," říká Boleslav, "jako Tvůj kníže, velitel, jako tvůj pán. Rozumíš?"

"Ano, pane..."

"Tak to bychom měli," uleví si Boleslav, "no tak, Tichane, netvař se jak kakabus. Možná ti uletěly včely, ale o jejich med nepřijdeš, to ti slibuji. Jestli chceš, promluvím si o tom s Radlou..."

"Ne, Bolku," zavrtí Tichan hlavou, "řeknu mu to sám."

"Přijímáš tedy tento návrh?"

"Přijímám, Bolku. Řekl jsi to správně. Ty jsi můj velitel, můj kníže, můj pán. Neměl jsem Radlovi co slibovat..."

"A co s biskupem, mluvil jsi?" zeptá se, po delší chvíli trapného ticha, Krastěj.

"Ano, mluvil..."

"A?"

"Říkal, Bolku, že bratrovrahovi nikdo biskupství nedá. Že prý tento úkol máš předat svým dětem anebo, ještě lépe, se máš odevzdat Michalovému soudu..."

"Tu přece nejde u nějakého bratrovraha," promluví Krastěj, "ale o české, křesťanské ovečky, které potřebují svého vlastního pastýře. Vždyť biskupství by nedal knížeti, ale Bohu a také jeho svatým mučedníkům, Vítovi, Ludmile, Václavovi..."

"Ale to přece vím," až nahněvaně odsekne Tichan, "a něco podobného jsem mu sám říkal. Já to vím, kníže to ví, ale oni to vědět nechtějí..."

"Hm," ozve se Boleslav, "říkáte, že bratrovrahu biskupství nedají, ale svaté mučedníky víry nevidí?"

"Ano pane."

"Pak tedy musíme více oslavit svaté mučedníky a méně jejich vrahy..."

"Co tím chceš říci, Bolku?" ptá se Tichan.

Kníže se podívá na svého kancléře: "Krastěji, ty přece máš plné pergameny nejrůznějších vyprávění o slavných světcích, mučednicích víry, že?"

"Ano pane..."

"Napiš něco takového o mém bratru, knížeti Václavovi..."

"Já?"

"A kdo jiný," usměje se kníže...

"Včetně toho, jak jste ho zabil, Milosti?"

"Samozřejmě..."

"Vždyť tím oslabíš své postavení," zvolá Tichan.

"Toho by se přece bál jenom uzurpátor, ne, Tichane," opáčí kníže, "a ne muž, který přijal vládu z Božích rukou..."

"Ale vždyť to přece nemusíš! Nejsi Václavův dlužník, ani nějaký jeho služebník!"

"Ne, Tichane, to nejsem," odpoví ledově Boleslav.

"Kníže můj," nešťastně se ozve Krastěj, "vždyť si ani nepamatuji, kdy Václav zemřel..."

"Někdy na podzim, ne?"

"To ano, ale důležité je datum. Datum úmrtí mučedníka se pak stane dnem uctění jeho památky. Je důležité znát datum. Ale já to Václavovo neznám..."

"Hm, já taky ne," obrátí se Boleslav na Tichana: "A co ty?"

Vladyka pouze pokrčí rameny.

"Nebylo to někdy v pondělí, Milosti?"

"Jo, pondělí," zvolá radostně Boleslav, "protože v neděli proběhla slavnostní mše a křest Strachkvasův..."

"Ale které pondělí," zabručí Krastěj.

"Tak si nějaké vyber sám," ušklíbne se Boleslav, "anebo se zeptej třeba biskupa, ať vybere on, jednak mu tím polichotíš a jednak se ujistíme, že omylem se nezvolí datum, na které si dělá nároky jiný, Boží svědek..."

Následující díl


 


 

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář