Duše mnicha XXXIV: Návrat poselstva

30. září 2013 | 19.51 |

Předchozí díl                                                                První díl

Přicházíme právě včas, abychom se mohli zúčastnit oficiálního přivítání poselstva, které se navrácí z Řezna.

Nacházíme se v Přijímací síni na Pražském hradišti uprostřed klanícho se zástupu dvořanů, hodnostářů a družiníků. Postraním vchodem totiž přichází kníže Boleslav, vojvoda české země. Svou ženu, kněžnu Blaženu, latinsky nazývanou Biagota, galantně usazuje na menší z dvojice masivních, dřevěných trůnů stojících na vyvýšeném pódiu a sám si sedá na ten vyšší. Za něj vlevo se staví kněz Krastěj, kancléř knížectví a vpravo pak vladyka Prostěj, správce dvora. Pak tu máme také kněžice Spytihněva, který stojí přibližně uprostřed mezi oběma knížecími manžely. Průvod ukončuje rada starších, jejichž členové zaujímají svá místa na pohodlných stolicích řazených do půlkruhu za oběma.

Chvíli kníže posečká, až se dvůr zformuje, potom pokyne vladykovi Slavojovi, který na toto znamení otevře hlavní, masivní dveře. A vchází nový průvod, jedná se o poselstvo v čele s vladykou Tichanem, který pevně podpírá svým ráměm třesoucí se kněžnu Střezislavu. Za nimi pak kráčí Tuža se svoji vnučkou a následně vojáci, kteří poskytli Tichanovi ozbrojený doprovod na jeho diplomatickou misi. Uprostřed nich pak, v zástupu ztracená, přichází i Bohuslava, oblečená do šatu novicky benediktýnského řádu.

Teď se poselstvo, povinně a organizovaně, ukloní Jeho knížecí Milosti. Ten povstává ze svého stolce a zvolá: "Buďte srdečně vítáni, moji drazí."

Na tato slova srdečně obejme vladyku Tichana, který se po té nakloní do leva a řekne: "Dovolte mi, knížecí Milosti, Vám představit Tužu, dávného obchodního partnera Vašeho pana otce knížete Vratislava blahé paměti."

"Vítejte pane," podá kníže ruku obchodníkovi, "těším se na naše jednání, sejdeme se v soukromí buď zítra, nebo pozítří. Zatím jste naším drahoceným hostem, ciťte se zde jako doma..."

"Děkuji, Milosti," políbí obchodník nabízenou ruku.

Pak se kníže obrátí na Střezislavu, která se mu opět ukloní. "Sestro," osloví ji, trošku nejistě, "vyrostla jsi nám." Ne, do očí se ji podívat nemůže, jsou příliš podobné – jemu podobné. V mysli se mu objeví zasutá vzpomínka na Boleslav. Tak nějak se na něj podíval Václav, když svůj meč nořil do jeho těla. Trošku se mu dělá mdlo, avšak silou vůle svou slabost překonává. Nečekal, že až tak živě mu pohled jeho sestry připomene jeho čin. Jeho hřích. Sebe samého.

"Nalezla – li jsem Milost ve Vaší očich, nejjasnější kníže," řekne kněžna hlasem prozrazujícím úzkost, trému a strach, "přijměte prosím také moji společnici za mou dvorní dámu." Na ta slova se Střeziška otočí do zadu a ukáže na Bohuslavu. Kníže opustí svou sestru a vydá se k ní. Bohuslava se mu pokloní, ještě hlouběji než Střezislava, oči klopí k zemi. Přes jeji řeholní hábit není kníže schopen rozeznat její totožnost, proto dívku jemně uchopí za bradu a mírným tahem ji přinutí, aby se mu podívala do očí. Až v této chvíli, trochu s úlekem, v jeptišce pozná bývalou ženu svého zavražděného bratra.

Barva pleti Boleslavovi tváře se mění. Chvíli zbledne, pak však začne rudnout. Pustí dívčinu bradu, která opět klesne, jako by ji samotný jeho pohled táhnul k zemi, a tiše se zeptá: "Co to má znamenat?"

Na to mu Bohuslava odpoví: "Mohla bych Vaši Milost poprosit o soukromou rozmluvu mezi čtyřma očima?"

Boleslav přikývne: "Pojď za mnou." Potom si to, následován Bohunkou, zamíří rovnou k postrannímu vchodu. Když kníže opustí místnost, nálada v sálu se uvolní. I Slavník tedy sestou z podia a vydá se ke své, vlastně ano, ke své manželce. Střeziška se rozklepe ještě více, až to udiví Tichana, který ji opět podpírá svým ráměm.

Slavník přijde přímo před Střezislavu, ta se mu ukloní. Slavník chytne Střezišku za ruku, ke které dvorně přiloží své rty, pak svá ústa přiblíží k jejímu uchu a jemně, jakoby láskyplně, zašeptá: "Pořád jsi tak ošklivá, jak si tě pamatuji z dětství. Podívej se na sebe, vždyť ty nejsi schopná se ani vhodně obléci. Kéž by přišla aspoň jedna krátká chvíle, kdybych se nemusel za tebe stydět, obludo jedna. Snad budeš dobrá alespoň v moji posteli... "

Následující díl

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář