Duše mnicha XXXI: Audience u biskupa

26. září 2013 | 18.39 |

Předchozí díl                                                                První díl

 "Děkuji Vám, Excelence, že jste mě přijal a to osamotě. V současné situaci si toho nesmírně vážím..."

Isangrim se usměje: "Přeci nevyženu toho, kdo, obrazně řečeno, tluče na má vrata, synu. Pokud je mi známo, máte odvést jednu naši schovanku zpět do její vlasti, kněžnu Střezislavu"

Tichan se ukloní: "Ano, je to tak. Dále mě kníže pověřil, abych Vás pravdivě informoval o událostech v Praze, které vedly k tomu, že se kníže rozhodl vyhostit Vámi zvoleného arcipresbytera, biskupa Michala, z Čech."

"Myslím, že jsem dostatečně informován," odvětí biskup, "a to, co mi nebylo řečeno, si dovedu docela živě představit. Znám Michala i jeho horlivost. Proč si však kníže myslí, že mám odlišný postoj, než on?" ptá se biskup.

"Milosti, loni na jaře jste potvrdil, a tím vlastně i sám udělil, knížeti rozhřešení."

"Letošní jaro však není to loňské," říká biskup, "objevili se nové okolnosti a sám mohu říci, že jsem asi nezohlednil všechny aspekty případu Vašeho knížete, když jsem to rozhřešení uděloval."

"Ale Vaše Excelence, jednou dané rozhřešení, zvlášť schválené biskupem, by nemělo být tak snadné škrtnout, jedním pohybem pera, jako by se nic nestalo. Stejně tak bychom mohli škrtat i křty, svatby, přijímání, poslední pomazání..."

"Však i svatby se škrtají, milý synu," usměje se Isangrim, "a mnozí mocní jsou dokonce za takovéto škrtnutí pera i vděční a ochotni uplácet za ně obrovskými částky peněz. Slyšel jsem dokonce, že jakýsi papež nechal vykopat kosti některého svého předchůdce a pak jej podrobil soudu. Všechno jde zrušit škrtem jediným pohybem pera, všechno: Svátost, čest, ba dokonce život člověka. Víte, všichni jsme omylní i já mohu udělat chybu. A loni jsem ji nejspíše udělal..."

"To tvrdí papež, kterého vlastní bratr zajal a uvrhnul do vězení.

"

"Tím však nepřestal být papežem..."

"Ale cožpak papežův pád není také znamení od Boha pro nás?"

"Ne všechno, co se stane na světě, můžeme brát jako znamení od Boha... Mnohé věci jsou prostě jen svévolným činem svévolných lidí, nic více, nic méně, synu. Obraťme však tvoji otázku vzhůru nohama: Co když zajetí papeže je naopak příležitost pro papeže, aby si prošel mučednictvím a tím potvrdil svou víru a svou svatost? Nebylo by pak jeho zajetí naopak potvrzení všech jeho snah?"

"Kníže mě pověřil, abych Vás, mimo jiné, požádal o opětovné potvzení jeho rozhřešení..."

"Proti papeži nepůjdu. Ať se Boleslav odevzdá do soudu církve..."

"Boleslav to učinil, Vaše Excelence, byl však Michalem odmítnut..."

"Jakže?"

"Boleslav projevil ochotu podrobit se soudu církve, jestliže tento soud bude vyřčen skrze jeho bratra, kněžice Spytihněva..."

Biskup se usměje: "A vy se divíte Michalovi, že odmítnul. Vždyť Spytihněv sám je ještě kluk, přemyslovec, navíc se netají svým pozitivním názorem, že Boleslav vládu přijal legitimně z Milosti Boží. Bylo by to prázdné gesto, ve kterém by se Boleslav odevzdal soudu, protože výrok takového soudu by v podstatě znal dopředu"

"Spytihněv je především legitimně posvěceným knězem, Milosti. A navíc, právě tím, že sám je přemyslovcem, Václavovým bratrem, že on sám byl, velice osobně až intimně, zasažen Boleslavovým činem, si kníže myslí, že právě pro toto všechno je Spytihněv jediným oprávněným člověkem na tomto světě takovýto soud vyslovit..."

"Zajímavý názor," prohlásí po chvíli přemýšlení Isangrim, "mohu slíbit, že si jej nechám v modlitbách projít hlavou."

"Děkuji Milosti..."

Po chvíli mlčení se ozve opět biskup: "Naznačil jste, vladyko, že žádostí od Boleslava vezete více..."

"Ano, Milosti. Kníže Boleslav Vás žádá, aby jste potvrdil ctihodného Ethelrada za nového arcipresbytera Čech. Michalova činnost totiž způsobila až nezdravý, veřejný rozruch. Spíše společnost zneklidňoval zbytečnými gesty, než aby přinášel evangelium Boží Milosti. Michalovu přítomnost v Praze pokládá kníže za nepřijatelnou a já musím prohlásit, že s tímto názorem není v žádném případě osamocen. Naopak, Michalova ctižádost určovat, kdo může či nemůže vládnout Čechům, už popudila většinu předáků knížectví. Bereme to jako urážku naši cti a útok na naše odvěká práva zvolit si knížete..."

"Michal jednal z papežova pověření," krčí rameny biskup, "nemohu ho odvolat. A pokud vím, on sám nemíní rezignovat, naopak, chce se do Čech v budoucnu vrátit."

"Ale tato situace bude jen a pouze ochromovat činnost arcipresbyterství..."

"Zde jsem malý pán, vladyko," až omluvně promluví biskup, "Michal má mocné přátele, konexe na nejvyšších místech, i v samotné diecézi má velký, byť neformální vliv. Já sám jsem ho jmenoval v podstatě na základě přímého pokynu biskupa římského. Za současné situace ani v tomto požadavku nemohu knížeti vyhovět, ale nevylučuji, že se situace, dříve či později, změní."

"Poslední naše prosba, Excelence, se týká věci s dlouhodobými přesahy, věci, o kterou usiloval blahé pamětu již kníže Vratislav, otec Boleslavovův. A dnes, když naše země pochovala takové velké svědky víry, jako například kněžnu Ludmila nebo kníže Václava, když nám svou paží žehná i samotný svatý Vít, z jehož přímluvy jsme, pro větší slávu Boží, mohli postavit velký, katedrální chrám, se naše žádost stává ještě aktuálnější..."

"A to je?"

"Chtěli bychom Vaší Milost požádat, aby podpořila založení biskupství v Praze..."

Isangrim se zasměje, ale intonace jeho hlasu stále zůstává laskavá. "Synu," povídá Jeho Excelence, "pokud jste kdy o Boleslavovi řékal, že na rozdíl od Václava on dokáže realisticky hodnotit své možnosti, pak právě tato žádost svědčí naopak o nedostatku knížecí soudnosti..."

"Proč myslíte, Excelence?"

""Vezměme si současnou politickou situaci. V Čechách vládne muž, který před pouhými třemi lety zavraždil vlastního bratra. Činil pokání, dobře, bylo mu uděleno rozhřešení, ale toto rozhřešení nedávno zrušil sám papež v Římě. Podívejme se okolo, má kníže v Říši nějakého spojence? Nikoliv, naopak, připomíná mi onen pověstný kůl v plotě. Mnozí by ho dokonce rádi odstranili, nad vodou ho drží jenom skutečnost, že ho, pro dávný slib, toleruje král Ptáčník. Když však na to přijde, tak papež, který ruší rozhřešení, klidně může zrušit i slib. Říkáš, že domá má kníže své postavení silné? Kdepak, na dohled od Prahy se mu, jako trn v patě, vysmívá Kouřim. A co služebníků, má nadbytek řekněme diplomatů? No, podívejme se na posla. Vladyko, vždyť vy sám jste znám jako jedním z hlavních iniciátorů boleslavské vraždy. To, že Boleslav poslal právě Vás, svého spolupachatele, znamená, že neměl nikoho vhodnějšího. Není to naivní, ba možná dokonce drzostí, když vrah prostřednictvím vraha žádá o diecézi? Uznejte sám. Sečteno a podtrženo: Boleslavova žádost v současné době zavání drzostí? Chce mě snad zdiskreditovat či zničit tím u mých nepřátel tím, že budu podporovat návrh, který je v očích valné většiny evropy prokletý? Chraň mě ruka Páně, abych na tuto nabídku přistoupil. To mne, můj synu, ani nenapadne...""

"Milosti, jedná se o náš dlouhodobý záměr, kníže nechce, aby jste se za to postavil teď hned, ale aby jste si to nechal projít hlavou a jednou, až nastane vhodná chvíle..."

"Víš co, předej knížeti mou radu: Ať tuto svou žádost na třicet, čtyřicet let uloží k ledu. A až jednou bude ležet na smrtelné posteli, po životě naplněném ovocem pokání, zvláště pak poslušností církvi, až pak nechť znovu zažádá o tuto věc. Případně, nechť tento úkol přenechá svým dětem, protože bratrovrahovi nikdo diecézi založit nedovolí, na to vemte jed. Za těch třicet, čtyřicet, padesát let na tomto křesle už určitě sedět nebudu, bude zde sloužit jiný biskup. Tak proč bych měl já nad tou věcí rozvažovat?"

Tichan se nadechne k odpovědi, ale rozhodný posunek biskupa ho zastaví. Isangrim se opět chopí slova: "Anebo mne napadá druhá rada, ještě lepší, než ta předchozí: Vůbec nejlepší by totiž bylo, kdyby se okamžitě podřídil papeži, vzdal se vlády a přijal soud církve. Pak by možná biskupství mohl získat okamžitě..."

S koncem těchto svých slov zazvoní na zvonec, na což se otevřou dveře a do místnosti nahlídne jeden mnich:

"Günthere, uveď sestru Střezislavu..."

Tento Günther se ukloní, pak se obrátí do předpokoje a pokyne čekajícím. Na toto znamení vstoupí do přijímací síně mladinká kněžna, provázená abatyší ženského konventu. Za touto dvojicí vchází ještě jedna novicka, které zatím nejde vidět do tváře. Všechny přijdou před opatův stolec a pokloní se mu. Pak Isangrim promluví:

"Drahá dcero, zde, vladyku Tichana, poslal Váš ctěný pan otec..."

"..bratr, Milosti," opraví biskupa Tichan. Isangrim se usměje: "Děkuji synu, jistě, Váš pan bratr, aby Vás odvezl zpátky domů. Připravte se na cestu."

"Na cestu jsem již připravená, otče biskupe, jenom bych chtěla požádat Vás i vladyku Tichana o jednu laskavost.."

"Mluv, dítě..."

"Chtěla bych poprosit, zda-li by mne, jako moje dvorní dáma, nemohla do Čech doprovázet sestra Bohuslava," ukáže na třetí jeptišku, "matka představená již vyjádřila svůj souhlas," na což abatyše přikývne, jako že skutečně souhlasí.

Isangrim pokyne Tichanovi, ten přistoupí k Bohuslavě, ta se mu hluboce ukloní: "Dlouho jsem Vás neviděl," zarazí se na chvíli, nevěda, jakým titulem Bohuslavu oslovit. Všechny se mu zdají nevhodné. Tak nakonec dodá pouze: "Sestro."

"Ano, pane," odpoví mu, s nezfalšovanou pokorou, Bohuslava...

"Vašeho syna chcete vzít sebou?"

"Ne, pane..."

Teď promluví biskup: "O kněžice Zbraslava si nemusíte dělat starosti, vladyko, sám král Jindřich si ho vyžádal ke svému dvoru, aby mu poskytnul výchovu a vzdělání odpovídající jeho rodu..."

Tichan se kousne do rtu, další nemilá zpráva, kterou bude muset předat knížeti Boleslavovi. Pak se opět otočí k v úkloně setrvávající Bohuslavě a pokračuje: "Jste si vědoma toho, že osobně Vám nemohu nic jménem pana knížete přislíbit. Může se stát, že Vás kníže odmítne přijmout ke svému dvoru jako družku své sestry, pak se ze dne na den ocitnete na bez prostředků i bez střechy nad hlavou..."

"Ano, pane."

"... ba dokonce," pokračuje Tichan, "Vám ani nemohu zaručit, že budete v Čechách v bezpečí. Naopak, v zemi je mnoho nepřátelů Vašich obou manželů, a hůře, jejich skrytých stoupenců. Mnozí mají otevřené účty. Může Vám tam hrozit nebezpečí. Chcete tam opravdu jet, přes to všechno?"

"Ano, pane."

"Osobně nemám námitek, Vaše excelence. O osudu sestry Bohuslavy však rozhodne až sám kníže..."

"Přijměte tedy požehnání, drahé dítě," obratí se biskup se znamením kříže na Střezislavu: "Ve jménu Otce, i Syna, i Ducha Svatého, odejděte v pokoji..."

Následující díl
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře