Duše mnicha XXX: Nejsilnější věta ženy k muži

26. září 2013 | 09.00 |

  Předchozí díl                                                                První díl

Chvíle odpočinutí. Kdy manžel uléhá u své manželky, raduje se z její blízkosti, poznává ji. Tak, jak jen muž může poznávat svou ženu. Protože to je podíl, dědictví, lidských synů a dcer na tomto pomíjivém světě. Pozývá jej a on do ní vstoupuje, jak jen může muž vstoupit do své ženy, stát se na pár okamžiků, minut, její součástí, splynout s ní v jedno. Na těchto pár okamžiků vzniká jedno tělo, stejně jako už před tím vznikla jedna mysl, jeden duch, jeden život. A jenom z Života se rodí život.

"Musím Ti něco říci, můj pane..." šeptá milá svému milému.

"Poslouchám tě, Bratanko," odpoví milý své milé.

"Jsem těhotná. Budeš otcem, Spytihněve..." Takto zní jedna z nejsilnějších vět, co kdy může říci žena svému muži.

"Je to jisté?"

"Jsem si jista, můj drahý..."

 Wau. Nával pocitů, které nelze vyjídřit slovy. Chvíle, kdy se z chlapce stává chlap. Kdy s konečnou platností musí převzít zodpovědnost. Nejenom za sebe, či za svou ženu, to jsou dospělí lidé, kteří se dokáží o sebe postarat sami. Ale za bezbraného, malého tvořečka, který začíná přicházet na svět. Spytihněv prostě není schopen slov. Bere si manželčinu ruku a přikládá k ní svá ústa...

"Jak dítěti budeme říkat?" ptá se Bratanka.

"Není ještě příliš maličké na jméno," trošku s pochybami se ptá Spytihněv...

"Není. Vždyť jej musím nějak oslovovat..."

"A jak bys chtěla?"

"Já? Ne, z toho se nevykroutíš. Ty jsi muž, hlava, kněz rodiny. Ty určí, jak se bude jmenovat..."

"Tak dobře, jestli to bude chlapec, tak po Václavovi..."

"Václav, to je hezké..."

"Ne, Václav ne, Boleslav by to mohl vzít osobně. Spíše Vít..."

"Vít, dobře... A jak pojmenuješ holčičku?"

"Asi po matce.."

"Drahomíra?"

"Ne – Bratanka.."

Víte, Bratnka není jediná, kdo tu samou novinku podobnými slovy zvěstuje svému manželovi. Posuňme se o pár domů dále. V ten samý měsíc, co měsíc, možná dokonce ten samý večer.

I Blažena se tiskne ke svému manželovi. Blízko. I ona opět zažívá pocity vděčnosti – za lásku, kterou ji Bůh skrze svého manžela posílá. A konečně je opět šťastná, že i ona, jenom ona, může svému manželovi dát to, co každý panovník potřebuje ze všeho nejvíce:

"Boleslave, mám pro tebe překvapení..."

"Ano?" zamručí kníže z polospánku...

"Čekám dítě, lásko, Tvoje dítě..."

"To je dobře," ospale prohlásí Boleslav, otočí se na druhý bok a charakteristické hlasité zvuky prozrazují pokojný spánek, do kterého se panovník právě hluboce ponořil, se linou pokojem...

Hm... Osten zklamání trochu píchne Blaženu u srdce. Slyšel ji vůbec? Rozuměl ji? Asi si, na rozdíl od Bratanky, nevybrala nejlepší chvíli pro dobrou zprávu. Nu což, zítra je taky den...

Následující díl

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář