Duše mnicha XXVI: Kdo jsi ty?

25. září 2013 | 00.36 |

Předchozí díl                                                                První díl

Té dívky si, Slavníku, nějak moc všímáš už od počátku mše.

Je krásná. Ne, není oblečená nijak vyzívavě. Naopak,v docela chudých, prostých, ale čistých šatech. Vlasy se ji skrývají pod šátkem, ale zlaté pramínky se ji procházejí po čele. Je starší než Ty, o roky dva, o roky tři, ale to Ti vlastně vyhovuje. Vždyť holky Tvého věku jsou ještě děti a Ty jsi přece muž, silný dospělý muž. Zcela přestáváš dávat pozor na bohoslužbu, liturgií předepsaná gesta a pohyby ministranta činíš nazpaměť a bez jakéhokoliv zájmu, zcela vzdálen posvátnému a tajemnému ději přeměny Eucharistie. Tvůj zájem teď patří pouze jedné jediné osobě v celém chrámu, a Bůh tou osobou zjevně není.

Musíš ji mít. Prostě musíš. Jsi přeci knížecí syn, vnuk samotného vévody Arnulfa, pan Někdo, máš právo mít to, po čem zatoužíš. Ten chlap jako hora, který si všiml Tvé nežadoucí pozornosti a mračí se na tebe, je asi její otec. Jeho manželka to asi určitě nebude, ta stojí po jeho druhém boku. Velmož určitě není. Stojí neozbrojen, spíše dále, tam u vchodu, než blíže u oltáře. Bohatsvtím rodina zcela určitě nepřekypují, na druhé straně chudou netrpí.

Teď si přichází převzít z roukou kaplana Krastěje svátost oltářní Těla a Krve Páně. Můžeš si ji prohlédnout zblízka, do všech detajlů. Zvlášť, když si kleká před Krastějem a otevírá své sladké rty, aby přijaly eucharistický chléb. Bouchneš nenápadně do Bojechvala, svého souseda ministranta, a zeptáš se jej: "Kdo je to?"

"Mlynář od Třech dubů..."

Krastěj se na chvilku obrátí a s hněvem v očích si Tě a Bojechvala přeměří pohledem, pak se vrátí ke svým povinostem. A Ty mlčíš a čekáš.

Mlynář od třech dubů.

Po mši, ještě v ministratntském úboru, vyběhneš z kostela a snažíš se sledovat tuto rodinu. Nenápadný zrovna nejsi a ani se nesnažíš být. Až se mlynář naštve. Otočí se čelem vzad a rychlými kroky jde k Tobě.

Máš strach? Vůbec ne. Je zde přece stavová propast. Nejste přece lidé stejné úrovně, že?

Teď přišel a chytá Tě pod krkem: "Co nás sleduješ, smrade?"

"Nevíš, kdo jsem?"

"Je mi to jedno..:"

"Já jsem Slavník, chráněnec Tvého knížete..."

Mlynář přeci jenom se zarazí a pouští Tě: "A co si tedy od nás přejete, jasný pane?"

"Pošli svou dceru večer za mnou na hrad, zaplatím Ti za ni..."

Mocný úder pěstí Tě srazí k zemi. Pak mlynář řekne: "Není na prodej" a odchází...

Toho budeš litovat, pomyslíš si v duchu...

Následující díl

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář