Duše mnicha XXV: Jak se smiřuješ s vlastní vinou..

24. září 2013 | 05.03 |

Předchozí díl                                                                První díl

"Zajímalo by mne, vladyko, jak se smiřujete se svou vinou z Vašeho podílu na vraždě knížete Václava..."

Tichan se jenom ušklíbne. Je to tady, jak správně předpokládal Boleslav. Cesta do Řezna trvá strašlivě dlouho, příležitosti pro to, aby se Michal snažil rozleptat věrnost knížecích služebníků, se nedají spočítat ani prsty dvou, třech rukou. Právě pro to byl knížetem pověřen k eskortování Michala on, a ne někdo jiný, někdo méně pevný ve svých postojích, třeba župan Slavoj.

"Neodpovídáte mi, synu. Víte, když papež zrušil rozhřešení Boleslavovo, zrušil tím rozhřešení i všěch, co se na té podlé vraždě podíleli..."

Tichan dělá čest svému jménu. Prostě na Michalovi invektivy nereaguje.

"Prý si vyčítáte i smrt kněžny Drahomíry, která kvůli tomu zmatku zahynula také. Prý jste na ní úplně zapomněl, byť to byla Vaše manželka, a nezařídil jste ji bezpečný doprovod..."

Teď však Michal ťal do živého

"To je pouze mezi mnou a mým zpovědníkem," zavrčí vladyka, "do toho Vám nic není..."

"Naopak, jako arcipresbyter Čech, byť vyhnáván ze své služby, jsem přiřozeným zpovědník všech Čechů. Je to moje profesionální povinost, synu, moje povinost před mým Pánem, Ježíšem Kristem, se takto ptát..."

Tichan něco zabručí, ale jede dále.

"Já vím, že jste Václava miloval," pokračuje Michal, "jako svého vlastního syna. Měl jste rád i Drahomíru, nakonec, po tom všem. Proto mi to nejde dohromady, jak můžete sloužit jejich vrahovi..."

"Boleslav za smrt Drahomíry nemůže..."

"Jistě, přímo ne, on nebyl ten, kdo ji uškrtil. Ale kdyby se nevzbouřil proti svému bratru, tak by žila. Takže nepřímou vinu zcela jistě nese. Nebýt jeho vzpoury, ona by žila. Oba by žili."

21cm">Tichan zase mlčí. Beze slova jede v čele družiny a snaží se věnovat Michalovi tolik pozornosti, kolik by ji věnoval obtížnému hmyzu. No, mnohem méně. Obtížný hmyz by mohl rozplácnout, to s Michalem udělat nemůže. Tak ať si bzučí, když ho to baví...

"Neptám se jen jako zpovědník. Ale jako přítel. Když mi nevěříte, že jsem přítelem Váš, jistě mi můžete věřit, že jsem byl přítelem Václavovým. Měl jsem ho rád, moc, i když jeho pohled na svět byl, upřímně řečeno, trochu naivní... Ale já ho znal jen jako chlapce, od té doby, co se chopil vlády, jsem jej neviděl..."

"Pak nemáte právo mě jakkoliv soudit..."

"Nechci Vás soudit, to dělá někdo jiný, mocnější než já. Já bych Vám chtěl jen ukázat cestu, jak uniknout Jeho Hněvu... Vím, že po Václavově vraždě jste se chvíli stáhnul kamsi do ústraní a až po nějaké době jste se vrátil na Boleslavův dvůr. Co se Vám tehdy honilo hlavou?"

"Václav byl snílek," odsekl Tichan trošku nakvašeně, "věřil tomu, čemu chtěl věřit. A já mu věřil, protože jsem mu chtěl věřit. Chtěl jsem mu pomáhat nést vládu, směřovat jej, chránit ho."

"On se nenechal?"

"To ne, ale poslal mě do Říma a z dálky to bylo nemožné."

"A tak jsi ho nechal zabít? Protože tě neposlouchal?"

"Sakra Michale," trochu podrážděně odsekne Tichan, "Boleslav je mnohem lepším knížetem, než Václav, může se jím stát. Václav chtěl za každou cenu vládnout, i když na to už ani fyzicky neměl. Boleslav vidí svět realisticky, dokáže přesně odhadnout své možnosti a jednat podle nich..."

"A to má ospravedlnit vraždu?"

"Já nechtěl, aby to byla vražda. Chtěl jsem, aby proběhnul čestný souboj, právě podle Václavových zásad a Boleslav s tím souhlasil. Leč se to pak nějak zvrhlo..."

"Takže jsi chtěl jenom dobré a ono samo se to pak nějak zvrhlo? Říkáš, že Václav nebyl fyzicky schopen vládnout, ale přesto mluvíš o čestném souboji? Protiřečíš si..."

"Jen jsem chtěl, aby si Václav sám uvědomil, že už na to nemá. Leč Václav si to uvědomovat prostě nechtěl. A to ráno navíc měl svůj den a Boleslava v souboji porazil. Jenomže oni až moc chtěli Václavovu smrt. Nedokázal jsem zabránit tomu, co se dělo pak..."

"Nedokázal jsi, anebo jsi ani nechtěl dokázat? Kdo to byli ti "oni"? Nebyli to náhodou ti, které jsi i ty sám pomáhal pustit z řetězu? Pohan Hněvsa? Uražený Svatopluk? Samotný ctižádostivý Boleslav?"

Tichan se vzteky obratí na Michala a chytne jej pod krkem. Pak se vzpamatuje, pustí ho, obrátí se zpět k cestě a popožene svého koně dále. Michal také povzbudí svou kobylu a za pár kroků opět, nezván, se připojuje bok po boku k Tichanovi.

"Zatím jsem, synu, neslyšel nic jiného než vytáčky. Jako bys říkal pouze: Já nic, já chtěl jenom dobré, ono samo se to pak nějak nepovedlo... Tys chtěl jenom dobré, jo? Ale uvědom si a nezavírej přeed tím oči, že výsledkem jsou ti dva mrtví a další pobití po tom! Přičtěme ještě zmrzačení nebohého Spytihněva! To je účet, viď? Prý jsi dokonce zabil i svého druha, který tě věrně doprovázel přes dvacet let, ještě od dob pobytu na moravském dvoře, který s tebou prošel roky uherského zajetí, pak bitvou pod Bratislavou a také sloužil pod tebou dlouhá léta v přemyslovské družině! A na to vše řekneš jen: Ono se to pak samo nějak zvrtlo?"

"Co po mne chceš Michale?"

"Ukázat Ti cestu k rozhřešení a odpuštění..."

"Jakou cestu? Mám zradit Boleslava a jít za tím, na koho mi ukážeš prstem?"

Teď oněmní Michal...

"Něco ti řeknu, Michale. Kdo bude či nebude knížetem Čech, to nikdy nebude rozhodovat nějaký páprda kdesi daleko, ať už v Římě, v Řezně, nebo kdekoliv jinde. Nikdy to nerozhodneš ani ty sám. Kdo bude či nebude vojvodou Čech, je otázkou pouze Čechů!"

"A co Bůh?"

"Bůh ze své milosti toto svěřil právě do rukou všech Čechů. Bůh ze své Milosti svěřil vládu nad Čechami staroslavnému rodu Přemyslova, jehož legitmním výhonkem pro tento čas je právě kníže Boleslav. Na nás, Češích je, střežit tuto Bohem darovanou Milost. To není úkolem svatého otce kdesi za kopečkama, ani starostlivých lžizpovědníků číhajících za nejbližším uchem. Je to náš úkol, nás, předáků knížectví a všech svobodných Čechů. Je tedy otázkou věrnosti Bohu sloužit právě Boleslavovi. Nenechám se vydírat, ani právními kličky papežů, ani tvými poslazenými řečmi. Jednou kněz, ba posléze dokonce i biskup udělil Boleslavovi rozhřešení, a to nemá právo nikdo sankcionizovat. Bůh se nehadá o slovíčka, neprotiřečí sobě samému. Jednou bylo v Božím jméně prohlášeno odpuštění, tak i platí dále..."

"To nebylo v Božím jméně, to bylo lidským omylem, jak ukázal papež..."

"I lidské omyly má Bůh ve své ruce, a už mlč, nebo ti dám zavázat tvou posvěcenou pusu, dokud nevstoupíme do bran Řezna..."

Následující díl
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář