Duše mnicha XXIV: Uklidnění poměrů..

23. září 2013 | 17.54 |

Předchozí díl                                                                První díl

 Poměry v knížectví se po odchodu biskupa Michala uklidňují.

Přeci jenom Ethelrad je více méně pouhým řadovým mnichem komunity svatého Jimrama, jistě mnichem velice schopným, zkušeným, skvělým řečníkem i kazatelem, citlivým pastýřem a zpovědníkem, anglosaského původu. Nedávno by oslavil šedesátiny, kdyby býval slavil své narozeniny, což na tuto dobu je velice úctyhodným věkem. Přeci jenom si však nemůže dovolit to, co si mohl dovolit Michal, biskup posvěcený, pomocný a misijní, přítel krále Ptáčníka i vévody Arnulfa, duchovní i diplomatický dědic legendárního biskupa Tutona.

Ne, Ethelrad se nemá o koho opřít, schází mu takovéto velkolepé zahraniční kontakty, kterými překypuje Michal. Dokonce se nemůže odvolávat ani na papeže, který byl ostudně zajat vlastním bratrem. Papež Jan sice má možnosti pokračovat v duchovní práci, jeho autorita jakožto autorita římského biskupa však leží v troskách, na kterých se v současné chvíli nedá stavět.

A tak Ethelrad moudře ustupuje, uchyluje se na Levý Hradec, kde stojí nejstarší český kostelíček svatého Klimenta jakožto kolébky zdejší víry. Zde přenáší sídlo arcipresbyterského úřadu.. K Panně Marii, a tím pádem do všech třech pražských kostelů, se vrací kněz Krastěj. Ethelrad sice dále odmítá předávat knížeti svátost oltářní, natož zpovědního rozhřešení, nezasahuje však, když obé knížeti udělí Krastěj. Toto však způsobuje, že se Čechy církevně rozdělují, byť formálně tvoří jeden celek. Na jedné straně tu máme Krastěje a jeho čtyři, pět žáků, pěstující v umírněných sentencích slovanskou bohoslužbu, na straně druhé tu máme arcipresbyterství ovládané bavorskou misii jakožto centrum bohoslužby latinské. Tato dva centra se sice vzájemně respektují, ale to je asi tak všechno.

Dále Ethelrad rozesílá členy své misie do všech koutů země, bratra Alfréda na Budeč, bratra Marka k Pšovanům, bratr Liuchard odchází k Lemuzům a Děčanům a bratr Oldwald k Doudlebům. Bavorské misii se nově podřizuje také Kouřimská církevní správa veděná obdobně stařičkým, leč přeci jenom o málo mladším, vikářem Heinzem. Charvátskou Libici nechává, po domluvě s knížetem, volnou pro Spytihněva, který zatím studuje u Krastěje. Společně se Spytihněvem u Krastěje studují například osmiletý Radla, syn Tichanův a Drahomířin, stejně starý Božej, syn Budějův, nebo třeba také pětadvacetiletý Bojechval, syn Veleborův, který jakožto poslední dědic rodu vladnoucí kmenu Lemuzů bystře usoudil, že při rozpínavosti Boleslavově si může zachránit život leda tak církevní kariérou.

Tak nějak samovolně zde tedy vzniká taková malá, teologická miniškola koncipovaná podobně, jako před více než deseti lety škola kaplana Učena na Budči, kterou Krastěj sám vychodil. Na rozdíl od Učena však Krastěj vyučuje menší kroužek učňů s důrazem na hlubší, osobnější výuku. Přednáší teologii a nepatrné zlomky filozofie, dále scholastiku, latinu, příběhy svatých, ale také spisy o ranhojičství a bylinkářství, včetně praktickou péči o nemocné. Studují se zde spisy jak slovanské, tak latinské a "externě" zde také, když je přítomen a má volnou chvilku, učí vladyka Tichan maďarštinu a uherskou turečtinu. Vyhlášeným klášterním školám v Lutychu, Magdeburgu nebo třeba také v Řezně se samozřejmě Krastěj rovnat nemůže, ale aspoň něco, když ne nic. Záměr knížete, aby tuto školu navštěvoval také Slavník, zkončil fiaskem. Řekněme, že Slavník nepodědil po svých rodičích intelektuální povahu.

Mezi knížetem, slovanskou školou a arcipresbyterstvím tedy vládne příměří. Zatím ne mír, ale příměří je také dobré. Buďme skromni...

Následující díl
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář