Duše mnicha XXIII: Proč se za něho vdáváš?

23. září 2013 | 11.09 |

Předchozí díl                                                                První díl

 Přibyslavo, dcero Vratislavova, kněžno česká a kouřimská, bereš si zde přítomného knížete Bořivoje, syna Radslavova, za svého zákonitého manžela? Bereš? Skutečně? A proč?

Proč to děláš? Proč se za něho vdáváš? Proč před knězem a těmito svědky, proč před Tváří Boží přisvědčuješ, že si jej bereš dobrovolně? Vždyť on Tě přece přinutil! Vydiráním, hrozbou hanebným násilím. Proč teď říkáš, že si ho bereš dobrovolně? Máš snad z něho takový strach? Anebo si ho bereš skutečně dobrovolně?

Přibyslavo, stojí Ti to za to? Stojí Ti ta Tvá čistota za to, abys ztratila svoji svobodu? Proč se raději nepokusíš o útěk? Že nemáš kam jít? Ale vždyť pro památku Tvého bratra Václava by se jistě našlo mnoho lidí ochotných ti pomoci, na prvním místě třeba i Jaroslav, syn Budějův, který žije také zde, na tomto hradisku. Václava přece obdivoval, Václav mu byl vším, jemu věnoval svou věrnost a na rozdíl od jiných tuto věrnost nikdy nezradil, ani za Václavova života, ani po jeho smrti. Klidně ses mohla na něho obrátit, pomohl by Ti, ani Tebe by nezradil. A Ty to přece víš. Proč? Copak se bojíš riskovat?

Anebo chceš dojít svému slibu, který si tenkrát v té hodovní síni vyřkla, když Tě drželi dva suroví, špinaví biřici a když se Bořivoj s jasnou výhružkou přibližoval k Tobě? Proč chceš dobrovolně dostát slibu, který jsi učinila pod takovým hrubým nátlakem? Vysvětli mi to, proč?

Ty vážně důvěřuješ slovu Bořivojovu, že se Tě nedotkne? Dá se mu však vůbec věřit? Vždyť Tě zradil, zneužil svoji síly, Tvé závislosti na něm, poplival zákony pohostinství. A kdo zradil jednou, může zradit i po druhé, po třetí. Proč slibuješ, že děti v tomto manželství budeš přijímat jako dar od Boha? Slibuješ skutečně to, na co se Tě ptá kněz, anebo si jeho slova s vědomím Bořivojovým převracíš a vysvětluješ si je po svém?

Je takovéto manželství vůbec platné? Nechápu to. Jsi upřímná při svém slibu, nebo ne? Ty přece nejsi člověk, který slibuje jen tak do větru. Ty, když něco vyřkneš, tak si za tím stojíš. Zvlášť, když svůj slib učiníš před Tváři Boží. Jsem zmaten a nevím, co si mám o dnešním obřadu myslet.

Přibyslavo, jsi žena, mladá dívka, desátého století, století patriarchálního. Jsi pouhá žena, slabá žena, v epoše silných, hrdiných mužů. Jsi pouhým pěšcem na šachovnici dějin, kterým si ti mocní táhnou, jak se jim zlíbí. Proč to jen tak snášíš? Proč se nechceš vzbouřit? Dupnout si nohou? Proč nechceš bojovat za svá práva? O svou svobodu? Hrdost a sebeúctu? Opravdu se bojíš obětovat svůj život? Ne, to ne. Vždyť Ty svůj život dnes obětováváš. Vedeš boj, boj jiný a přesto svůj, boj, který je mnohem důležitější než všechny světské boje a války, boj, kterému se marně snažím porozumět.

Vzpomínáš si, Přibyslavo, na Tvůj rozhovor s Václavem? Víš, tenkrát, jak Ti bylo jedenáct, dvanáct let, jak sis dupla nožičkou a řeklas, že Radslava, Bořivojova otce, si nikdy nevezmeš, to se na to raději všechno vykašleš. Tolik Tě ten rozhovor poznamenal? 'Kristus za tebe obětoval život', řekl Ti tehdy Václav, 'on neřekl: já se Vám tady na to všechno vykašlu, On obětoval za tebe svůj život, co jsi pro Něho ochotna obětovat ty?' Co jsi pro Krista ochotna obětovat Ty, Přibyslavo? Všechno. I svou pýchu, i svou svobodu, hrdost, sebeúctu.

Bojuj svůj boj, Přibyslavo, svůj dobrý boj víry a věrnosti Kristu. Bojuj, až do konce.

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář