Duše mnicha XX: Otázka upřímnosti...

22. září 2013 | 13.38 |

Předchozí díl                                                                První díl

Zaklepání.

"Dále..."

Do místnosti vejde slepý Spytihněv vedený bratrem Ethelradem, jen za malou chviličku přiběhne a prosmýkne se do místnosti i Bratanka, která si převezme Spytihněva z Ethelradových rukou. Všichni se ukloní.

"Excelence," promluví Ethelrad, "Spytihněv si přál s Vámi mluvit."

Michal se obrátí kněžicovi: "Ano, Spytihněve?"

"Ethelrade, prosím, nechte nás o samotě..."

Ethelrad se tázavě podívá na biskupa, ten přikývne. Ethelrad se tedy ukloní a opustí sakristii.

"Michale, co tu vlatně děláme? Jaký je náš cíl? Jaký je tvůj hlavní úkol, který jsi dostal od papeže? Je jím sesadit knížete?"

"Proč se ptáš?"

"Protože naším hlavním cílem, hlavním úkolem musí být něco jiného. A to je zvěstování Božího Slova..."

"Synu," promluví laskavě Michal, "to jsou spojené nádoby. Nelze hlásat Boží Slovo bez Božího zákona. Víra musí jít ruku v ruce s etikou..."

"Ano, ale povinností křesťana je respektovat vládní zřízení, neboť není vládní zřízení, které by nebylo od Boha. Jestli půjdeš stále stejně otevřeně proti knížeti, můžeš jej popudit proti nám všem. Všechny nás může vyhnat ze země. A kdo tu pak bude hlásat Boží Slovo, kamení?"

"Sluší se spíše poslouchat Boha, než lidi.."

"Když apoštol Pavel psal své listy, tak tehdy vládnul pohanský císař, který církev pronásledoval, křesťany zavíral do vězení, mučil je, házel je lvům. A přesto Pavel píše: Podřizujte se vládní moci. Je snad vláda mého bratra horší než vláda Neronova? Ano, něco jiného by bylo, kdyby po nás Boleslav žádal něco, co protiřečí Boží vůli. Ale to se neděje. Dává nám prostor.

Dokonce ani proti tobě zatím nezasahuje, byť po tom, co se dělo při audienci, jsem to očekával. Leč, můj bratr se evidentně změnil..."

"Spytiněve, ty mi snad nedůvěřuješ?"

Spytihněv odpoví: "Jen se chci ujistit, že pro důležitý, leč z hlediska věčnosti nepodstatný, úkol neztratíme ze zřetele to, co je podstatné. Ano, je důležité, aby Boleslav se plně odevzdal pokání, ale to není podstatné. Podstatné je, aby zněl Boží hlas, aby znělo Boží Slovo, aby znělo Boží evangelium. My můžeme lidi k pokání volat, zvát, ale né nátlakem nutit. Pokání musí vycházet z lidského srdce, z dotyku Ducha Svatého, ne z přinucení, nebo z kalkulace..."

"Syptihněve, právě tehdy, když tlačíme na Boleslava, právě tehdy nejvíce zní Boží Slovo. Slovo o Spravedlivém Božím hněvu a soudu..."

"Neměli bychom spíše být svědectví Boží Milosti a odpuštění?"

"Nelze od sebe oddělovat soud a milost. Jak můžeme být milostiví k bratrovraždě? K svévolné krádeži trůnu?"

"Jenže Boleslav vládu neukradnul, ale svěřil mu ji Bůh. A pokání za Václavovu vraždu evidentně nesl a nosí, vždyť už jednou dosáhl rozhřešení..."

"Pochybuješ snad o papežském výnosu, který toto rozhřešení zrušil?"

"Ne. Ale stále věřím tomu, že úkolem církve není volat lid k povstání proti svému panovníkovi, jak jsi to mezi řádky dneska učinil ty, ale volat lid k Bohu. Kdo se bouří proti světské vládě, bouří se proti Bohu..."

"Synu, teď se ty bouříš proti mně, byť jsi mi sliboval věrnost. Kde je tu rozdíl?"

"Já se přeci nebouřím, jen se Ti svěřuji se svými pochybnostmi..."

"Vidíš, ani já nedělám nic jiného..."

"Ale já ti to říkám z oči do očí, o samotě a nebouřím ostatní mnichy a bratry proti tobě..."

"A co uděláš, když Tě neposlechnu."

"Budu to respektovat."

"Ale nebudeš při tom cítit konflikt svědomí, že činím skutky proti Boží vůli, jak ji chápeš ty?"

"To asi ano, asi budu..."

"A jak tento konflikt vyřešíš?"

"Já ještě nevím..."

"Ale víš to, Boha je přece trřeba poslouchat před lidmi, ne?"

"Proč se mě na to ptáš?"

"Abych ti ukázal, co teď prožívám já. Boleslav zavraždil Václava a získal z toho výhody. Neříkej mi, že vládu neusurpuje. Kdyby Václav žil, Boleslav by nevládnul, to je jisté..."

"Ale Václav už nežije, už více než dva roky. Ano, oba jsme ho milovali, oba nám to zlomilo srdce. Já jsem přišel i o zrak. Ale zlomené srdce se musí uzdravit a nezůstávat tvrdé a neochotné odpustit. Toto přece není kázání Božího zákona. Není na nás soudit druhé. Neboť jakým soudem soudíme, takovým budeme souzeni. Naším úkolem je předávat Boží Milost. Je to Boží Milost, co předchází pokání, ne nátlak..."

"Naopak, synu, máme soudit ty, co jsou uvnitř církve. Trocha kvasu prokvasí celé těsto. Máme povinosti k církvi, chránit její čistotu. Boleslav si musí vybrat: Buď v pokání složí moc a odevzdá se do rukou spravedlnosti, anebo v církvi nemá co dělat. A jestliže ukážeme, že v církvi nemá co dělat, pak tím přece nebouříme lid proti němu, ale říkáme pravdu..."

"Křesťanský lid se však má podrobovat i pohanské vládě. Je tedy nesmysl, že by svou poslušností nesl prokletí vládce na svých bedrech..."

"Spytihněve, synu můj, důvěřuj mi. A když nedůvěřuješ mi, důvěřuj aspoň Svatému otci v Římě. Věř mi, že máme na mysli jen a pouze dobro Božího království. Nelze tolerovat vraždu. Nelze tolerovat vládu, která stojí na vraždě právoplatného knížete, kdo takovouto vládu poslouchá, má účast na jejích zlých skutcích. A jen a pouze Svaté stolice může posoudit, jestli ten či onen přijal vládu z Boží Milosti, nebo si ji vzal sám. A co bylo ukradeno, to musí být vráceno. To je ti jasné, ne?"

"Ano, jistě je dobré, aby zloděj vrátil to, co ukradnul. Ale toto vrácení musí plynout ze srdce obráceného v pokání. Naopak, Kristus nám káže, abychom to, co nám kdo vzal, nežádali zpět. My máme čekat, až se jej dotkne Duch Svatý. Pro toho zloděje přece nemá žádný význam, když lup nevrací dobrovolně, protože poznal, že to, co udělal, je špatné, ale když jej vrací jenom proto, že je přinucen takovýto lup vrátit."

"Spytihněve, podívej. Boleslav není pohan, Boleslav je křesťanem. Proto s ním nemůžeme jednat jako s pohanem, ale jako s křesťanem. Rozumíš? Boleslav není pohanský vladař, není pohanský zloděj. Boleslav je křesťanem. Co bys ty udělal na mém místě? Pustil bys ho k přijímání? Ne. My mu musíme zvěstovat jeho hřích, ale také i cestu k odpuštění a ukazovat mu, jestli cestou k odpuštění jde či nejde. Na něm je si vybrat, jestli cestou odpuštění půjde, či nikoliv. Kde vidíš ten nátlak? Že mu odepíráme svátosti? Anebo že jej veřejně vyzíváme k pokání? Vždyť i ve evangeliích je výzva, abychom nekající křesťany kárali veřejně, před shromážděním."

"Ten nátlak vidím v nepřímých výzvách k povstání. Tam si myslím, že překračuješ Boží Zákon. Tím, že tvrdíš, že křesťan, který nepovstane proti Boleslavovi, ten nese jeho hřích. Ale Boží království se nedá nastolit revolucí, násilím, krví. Vyzvali jsme Boleslava, to je zcela v pořádku, vyzvali jsme jej veřejně a odnímáme mu přístup ke svátostem. Tak proč ty nepřímé výzvy k povstání? Chceš vést své ovečku vlkům, aby je rozdrásali a zahubili? Vždyť ani samotný Václav by o něco takového nestál!"

"Nevolám po povstání, ale po odepření poslušnosti," ještě že Spytihněv neví o Bořivojovi a Thankmarovi, bleskne při těchto slovech Michalovi hlavou. Pak se zarazí: Kam se však poděla moje upřímnost? Po chvilce váhání pokračuje: "To není jedno a to samé, Spytihněve. Odepřít poslušnost jde i bez násilí. Rozumíš mi?"

"Teď už ano, ale rozumí ti i ti, ke kterým mluvíš?"

"To je správná otázka, Spytihněve, musíme se nad tím zamyslet..."

Následující díl

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář