Duše mnicha XIX: Zasvěcení rotundy svatého Víta

22. září 2013 | 00.18 |

Předchozí díl                                                                První díl

Buch! Buch! Buch!

Troje mocné zaklepání biskupskou berlou musejí strpět vrata nově postavené rotundy. Hlas Michalův zvnenku zpívá: "Levate portae capita vestra et elevamini ianuae sempiternae et ingrediatur rex gloriae!"

Zevnitř mu v odpověď zní chór mnichů svatojimramského kláštera, jeho druhů v misii: "Quis est iste rex gloriae?"

A Michal opět liturgicky zazpívá: "Dominus fortis et potens Dominus fortis in proelio!"

A zase: Buch! Buch! Buch!

Zvenčí opět zaslechneme zpěv Michalův: "Levate portae capita vestra et erigite ianuae sempiternae et ingrediatur rex gloriae!"

Chór mnichů se jej liturgicky ptá: "Quis est iste rex gloriae?"

A Michal odpovídá: "Dominus exercituum ipse est rex gloriae semper!"

Na to se vrata otevírají a dovnitř vstupuje pomocný biskup Michal, ve slavnostním liturgickém oděvu, maje svou biskupskou hůl. Za ním slavnostně vnáší do rotundy kněz Krastěj společně s nějakým diakonem rámě svatého Víta a pak šest ministrantů s šesti jouřícímu kadedlnicemi. Našich šest mnichů se řadí za nimi a celý tento průvod třikrát obchází vnitřek chrámu, sedmkrát se Michal zastavuje, sedmkrát postříká stěny chrámu svěcenou vodou a sedmkrát pokračuje dále. To vše za zpěvu latinské písně:

"Domini est terra et plenitudo eius orbis et habitatores eius. Quia ipse super maria fundavit eum et super flumina stabilivit illum. Quis ascendet in montem Domini et quis stabit in loco sancto eius? Innocens manibus et mundo corde qui non exaltavit frustra animam suam et non iuravit dolose. Accipiet benedictionem a Domino et iustitiam a Deo salutari suo. Haec generatio quaerentium eum quaerentium faciem tuam Iacob. Semper! Levate portae capita vestra et elevamini ianuae sempiternae et ingrediatur rex gloriae! Quis est iste rex gloriae? Dominus fortis et potens Dominus fortis in proelio. Levate portae capita vestra et erigite ianuae sempiternae et ingrediatur rex gloriae! Quis est iste rex gloriae? Dominus exercituum ipse est rex gloriae! Semper!"

21cm">Po té zazní také česká píseň: Hospodine, pomiluj ny!Jezukriste, pomiluj ny! Ty, spase všeho mira, spasiž ny i uslyšiž, Hospodine, hlasy našě! Daj nám všěm, Hospodine, žizn a mír v zemi! Krleš! Krleš! Krleš!

Tyto dvě písně se stále střídají, dokud Michal nedokončí svou obchůzku a nezastaví se u hlavního oltáře. Bere z rukou svých mnichů posvátný olej a za zvolání slov: "In nomine Patris et Filii et Spiritus sancti" třikrát tímto olejem poleje oltář. Jeho průvod mu odpoví: Ámen. Pak převezme z rukou Krastějových rámě svatého Víta, vloží jej do oltáře, který zavře a zapečetí. Potom se obrátí k přihlížejícímu davu a zvolá: "Eis benedicat tibi Dominus et custodiat te ostendat Dominus faciem suam tibi et misereatur tui convertat Dominus vultum suum ad te et det tibi pacem invocabunt nomen meum super filios Israhel et ego benedicam eis".

Mohutné ámen mu opět zazní v odpověď.

Posléze převezme z rukou ministrantů velikou, tlustou knihu a přečte následující slova: "nolite arbitrari quia venerim mittere pacem in terram non veni pacem mittere sed gladium veni enim separare hominem adversus patrem suum et filiam adversus matrem suam et nurum adversus socrum suam et inimici hominis domestici eius qui amat patrem aut matrem plus quam me non est me dignus et qui amat filium aut filiam super me non est me dignus et qui non accipit crucem suam et sequitur me non est me dignus qui invenit animam suam perdet illam et qui perdiderit animam suam propter me inveniet eam qui recipit vos me recipit et qui me recipit recipit eum qui me misit qui recipit prophetam in nomine prophetae mercedem prophetae accipiet et qui recipit iustum in nomine iusti mercedem iusti accipiet et quicumque potum dederit uni ex minimis istis calicem aquae frigidae tantum in nomine discipuli amen dico vobis non perdet mercedem suam"

Na to knihu zavře a slavnostně zazpívá: "Verbum Domini!"

Mnichové mu zpěvem odpoví: "Laus tibi, Christe!"

Pak lámanou slovanštinou pronese Michal krátkou homiílii, ve které shrne nedlouhý a pohnutý život svatého Víta. S, až nechutnými, podrobnostmi popisuje světcovu mučednickou smrt. A nakonec prohlásí: "Běda těm, kdo zabíjejí svaté muže! Ti nesou znamení Božího prokletí, dokud se v plném pokání zcela neobrátí k Bohu a nepřijmou z rukou církve dokonalé rozhřešení. Běda těm, kteří takovýmto mužům slouží a poslouchají jej, neboť ti přebírají jejich prokletí na svá záda..."

Varovné mručení davu zašimrá v uších biskupa Michala. Župan Slavoj dokonce vyskočí a položí svou ruku na meč, kníže však jeho ruku chytne a sykne mu: "Posaď se, žádné násilí v Božím domě, vše má svůj čas..."

Spytihněv zašeptá svému sousedu, mnichu Ethelradovi, čerstvému faráři od Panny Marie: "Po mši mě prosím zaveď do sakristie, potřeboval bych si s Michalem promluvit o samotě. A pak mi sežeň mého panoše, aby mě odvedl domů."

Obřad zanedlouho zkončí. Kníže Boleslav vezme za jednu ruku kněze Krastěje, za druhou župana Slavoje, a vyvádí je ven z rotundy. Při tom jim šeptá:

"Michal nesmí za týden pohřbívat Václava, to by špatně zkončilo. V sobotu v noci převezte tělo mého bratra z Boleslavi a sami, v tichosti jej pohřběte, v rotundě po pravé straně oltáře dvanácti apoštolů..."

Následující díl
 


 

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář