Duše mnicha XV: Výzva k odstoupení...

18. září 2013 | 11.39 |

Předchozí díl                                                                První díl

 "Jeho excelence Michal, pomocný biskup Řezenský a jeho misijní družina..."

Mistr dveřník ohlašuje nově příchozího. Biskup Michal přichází k oficiálnímu přijetí na knížecí dvůr. Slyšní, kromě samotného knížete Boleslava, se účastní také kněžna Blažena, velitel knížecí družina vladyka Tichan, správce dvora vladyka Prostěj, pražský župan vladyka Slavoj, arcipresbyter Krastěj, pak jsou přítomni vladyka Stěch jako zástupce Charvátů, kníže Bojechval jako zástupce Děčanů a Lemuzů, od Doudlebů vladyka Božej, pak několik příslušníků rady starých v čele s Vršovcem Mrostějem.

Michal vstupuje do přijímací síně, uklání se přítomným a vposled také panovnickému páru. Za ním kráčí členové jeho týmu, na prvním místě kněžic Spytihněv.

Kníže Boleslav vstane ze svého křesla a slavnostně prohlásí: "Buďte vítání, drazí. Váš příchod jsme netrpělivě očekávali a přesto jsme nezaregistrovali, že už se pohybujete na našem území..."

"Byl to náš záměr Milosti," odpovídá Michal, "cestovat nenápadně, neokázale, stranou od hlavních cest, tudíž i nejrůznějších zlodějů a lupičů. Sedmi chudým mnichům není co ukrást, snad kromě skromných zásob na cestu, ale také z nich nejde strach, tudíž není důvod, aby si jich kdokoliv všímal..."

"Vskutku, příjezd zde utajili na výbornou. Když jsem ráno hovořil se Spytihněvem, vůbec jsem netušil, že už jste tak blízko Prahy."

"Dovolte abych Vám představil své spoluslužebníky: bratr Spytihněv, bratr Ethelrad, bratr Alfred, bratr Marek, bratr Liuchard a bratr Oldwald..."

Boleslav každého představovaného upřímě obejme, slavnostně políbí a potřese rukou. Pak se vrátí na svůj trůn, usedne a opět pokyne Michalovi. Přítomným všalk neuniká, že stejným způsobem nepozdravil samotného Michala. Také Michal sám se touto skutečností trochu zarazí, pak však, na Boleslavův pokyn, rozmluví:

"Milosti, přináším pozdravy Jeho excelence Isangrima, biskupa Řezenského.

Otec biskup se velmi zaradoval s Vašeho záměru nechal posvětit rotundu, kterou začal stavět náš nebohý přítel, kníže Václav, ke cti mučedníku Vítovi, jak si to Václav přál. Biskup také schvaluje Váš úmysl nechat přenést ostatky mrtvého knížete a pochovat je v rotundě. Zde mám biskupské zplnomocnění odsloužit obě bohoslužby," předává do rukou Krastěje první z mnoha dokumentů, které sám dostává od bratra Ethelrada.

Následně zamává druhým pergamenem: "Zde předávám dekrety, kterým mne Jeho svatost biskup římský jmenoval misijním biskupem pro Slovany a arcipresbyterem Čech a jak můžete podle pečeti zkontrolovat, toto jmenování potvrdil i biskup Isangrim..."

Teď se Boleslav zachmuří: "Už mám svého arcipresbytera, Krastěje, děkuji, ale s jeho službami jsem spokojen a nového tudíž nepotřebuji..."

"Odpusťte Milosti, ale arcipresbyter není Váš, on je služebníkem Božím..."

"Arcipresbytera Čech vždy jmenoval pražský kníže a biskup v Řezně jej pouze potvrzoval. Tak tomu bylo za mého strýce, knížete Spytihněva, otce, knížete Vratislava a koneckonců mého bratra, knížete Václava..."

"Dnes již," pokračuje Michal, "bohužel, Váš bratr nevládne...Mí spolupracovníci složili přísahu poslušnosti do mých rukou a bylo by nešikovné, kdyby museli poslouchat ještě někoho jiného, kterého jsem jim neschválil. To by se mohlo stát překážkou k jejich působení "

Šum rozhořčení se potichu line sálem. Boleslav si šeptne několik vět s Krastějem, pak prohlásí: "Dobrá tedy, jak si jejich biskupské milosti přejí. Ale Michale, pamatuj, jak můj bratr, kníže Václav, jednal se svými arcipresbytery. A věř tomu, já osobně netrpím těmi ohledy, které občas mému bratru svazovali ruce..."

Boleslav zde naráží na případ arciprebytera Jana, kterého Václav pro vraždu kaplana Pavla, částečně pod vlivem svých emocí, odsoudil né k trestu smrti, ale k vypálení kainovského znamení a k prodání do otroctví. V jeho slovech, docela vlídným tónem pronesených, se skrývá docela otevřená výhružka.

Michal se ukloní: "Jak si přejete Milosti." Pak se otočí i Ethelradovi a přebírá další pergamen. "Zde Milosti, jsem dále pověřen Jeho excelencí biskupem Římským, abych Vám předal tento Jeho list." při těchto slovech předává opět listinu, tentokráte papežův dopis, do rukou kaplana Krastěje. "Papež Vás v něm otevřeně vyzívá, abyste se vzdal moci, oblékl oděv kajícníka a odešel do kláštera svatého Jimrama do doby, než o Vás Svatá stolice rozhodne. Papež je toho názoru, že jakožto vrah vlastního bratra nemáte právo vládnout Čechům, svou svévolí přinášíte prokletí jak svému lidu, tak celému křesťanstvu..."

Michalovu řeč teď doprovázejí dostu hlasité výkřiky nesouhlasu, které se Michal s veškerým svým úsilím snaží překřičet. Poslední biskupova slova se přímo topí ve všeobecném křiku. Mnozí družinící dokonce tasí meč a výhružně přicházejí k misionářúm. Hrozící krveprolití však zastavuje mocné knížecí zvolání: "Dost! Ticho! Žádný ať se neopováží pod trestem smrti vztáhnout ruku na zasvěcené Páně!"

Sál se pomalu uklidňuje, družinící neochotně vracejí meče do pochev, přesto výhružné gesta zasílají dále. Mezitím Krastěj na Boleslavův pokyn urychleně studuje obsah papežova pergamenu. A teď, když pomalu utichává poslední protestní hlas, v nejvyšším klidu promluví opět kníže Boleslav: "Činil jsem pokání a stále činím. Dostal rozhřešení – i z rukou samotného biskupa Isangrima!"

"Papež toto rozhřešení ruší. Podle jeho názoru Vaše pokání musí doprovázet i snaha o nápravu křivd a poškozených práv: To znamená, že aby pokání bylo platné, musíte, Vaše knížecí Milosti, do rukou Jeho Svatosti vrátít to, co jste svému bratru ukradnul: To znamená také vládu v Čechách. Papež pak sám, mým prostřednictvím, určí Čechům jejich právoplatního panovníka, podle Boží vůle..."

"Já jsem bratru vzal život, to ano. To mu však, při vší mé touze, vrátit nemohu. Ale neokradnul jsem ho o vládu, neboť vláda nad Bohem svěřeným lidem není něco, co člověk vlastní, ale pouze co má člověk ve své správě. Knížetem nejsem proto, že jsem zabil Václava, knížetem jsem proto, že jsem se z Boží Vůle narodil svému otci, knížeti Vratislavovi, že jsem byl z Boží vůle posazen na posvátný kamenný knížecí stolec Čechů a že jsem byl z Boží milosti všemi Čechy zvolen a potvrzen knížetem."

"Z Boží vůle, nebo z Božího dopuštění?"

"Ať tak, či onak, bylo to z Božího rozhodnutí..."

"Kdyby Václav žil, nebyl by jste knížetem," to zvolává bratr Ethelrad.

"I kdybych Václava nezabil, nikdo z Vás nemůže s jistotou říci, že by ještě dnes můj bratr žil," klidným hlasem odpovídá Boleslav, "konec nás však může přijít kdykoliv, nikdo z nás si nemůže být jist, že se dožije rána – zvlášt na tomto dvoře..."

Opět, nová výhružka řečena milou, až laskavou intonací.

"Co mám vzkázat Svatému otci do Říma," ptá se tedy Michal, "že opovrhujete jeho pozváním k pokání?"

"Vyřiďte Jeho Milosti, že pokání jsem prožil a v pokání žiju. Avšak vládu v Čechách mi nesvěřil do rukou žádný člověk na této zemi – proto ho, po vzoru svého drahého bratra, vratím pouze Bohu a to pouze a jen ve chvíli své smrti..."

"Jak si přejete, v tom případě Vás prohlašuji za..."

"Moment," zarazí Michala Krastěj, "v listu Svatého Otce, který jste mi předal, se nepíše nic o tom, že by Vás biskup římský oprávňoval cokoliv prohlásit nad knížetem Boleslavem. List obsahuje pouze výzvu k odstoupení, žádné instrukce pro případ, že by se kníže rozhodl výzvu neuposlechnout..."

"Výzvy Svatého otce nelze neuposlechnout. Všichni jsme mu povinni poslušnosti.."

"Všichni jsme povinni poslušnosti Bohu," diskutuje s Michalem Krastěj, "Jeho je třeba poslouchat a až pak lidi. Až pak autority, které nám on posílá do života a to nejenom autoritám duchovním, ale i světským. A světskému meči se má podřizovat každý křesťan, včetně biskupa římského, jak píše apoštol Pavel ve svém listu poslaného právě do Říma..."

"Papež mě zplonomocnil ke všemu, co..."

"Podle toho, co zde papež píše, Vás zplonomocnil pouze k předání jeho poselství knížeti Boleslavovi. Máte tedy plné právo udělat vše pro to, aby jste předal zde tento pergamen. To jste tímto učinil. Nic více, nic méně..."

"Ale ústně mě oprávnil..."

"V tom případě," skáče Krastěj Michalovi opět do řeči, "nám dovolte, abychom dříve, než cokoliv dalšího prohlásíte, poslali do Říma posla s prosbou ke Svatému otci, aby nám potvrdil to, co Vám údajně sdělil ústně..."

"Arcipresbytere Michale," opět promlouvá k Michalovi kníže Boleslav, přičemž si všimněme důrazu, jakým kníže Boleslav bude klást na slovo "jakoukoliv" a na sousloví "z vlastní vůle": "mám velice silné tušení, že nejdéle do měsíce dostanete důležitou zprávu, jakoukoliv zprávu, ohledně nějaké neokladné potřeby cokoliv zařídit v Bavořích, pro kterou se omluvíte, jmenujete svého zástupce a z vlastní vůle, dobrovolně a rád opustíte Čechy. Já Vám k tomu milostivě poskytnu bezpečný doprovod, třeba až do Řezna..."

Následující díl.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář