Duše mnicha XIII: Tvá pověst...

15. září 2013 | 05.00 |

Předchozí díl                                                                První díl

Boleslave, buduješ velkou armádu.

No, velkou armádu. Velký je zatím pouze Tvůj sen. Na rozdíl od Tvého bratra Václava Tě neprovází pověst svatého muže. Když někdo vytáhnul do boje proti Václavovi, třásl se strachem, že tím vyhlásil válku samotnému Bohu. Trošku si myslíš, že tuto pověst o sobě Václav šířil záměrně. A fungovala dobře. Chránila jej vlastně po celou dobu jeho vlády. Avšak Tebe tato pověst chránit nemůže. Naopak, je docela možné, že když někdo vyhlásí válku Tobě, vyhlásí ji s přesvědčením, že bude bojovat proti prokletému bratrovrahu. Ne. Ty musíš případné nepřátele odstrašit jinými prostředky.

Začínáš vlastně od nuly. Po převratech z předchozích let ti z bývalé družiny zbylo tak maximálně sto bojovníku prvního řádu. Zbytek padnul jednak v tažení na pomoc polabským slovanům proti Ptáčníkovi, jednak si je vybil sám jakožto stoupence Tvého bratra, jednak padli při potlačování Podivenovi vzpoury. Vlastně jsi měl loni docela štěstí, že se k Podivenovi nepřipojili jiní: S Bořivojem ses sice domluvil, ale ještě zbývali například Vršovci, Těptici, Munici, uznat tě nemuseli ani Děčané či Lemuzové. Přemyslovská moc se otřásala v základech, ale přežila. Ty jsi přežil.

Sto bojovníku prvního řádu. Strašlivě málo. Vybudovat velkou armádu chce čas. Zatím potřebuješ vycvičit tak aspoň pět set mužů. Vycvičit je a pak je poslat jako žoldnéře do světa, aby nabírali zkušenosti. Možností, kde se uplatnit, je mnoho. Všude okolo se válčí, všichni by potřebovali Tvoji pomoc. Ale opatrně. Hlavně nenaštvat velké hráče: Arnulfa Bavorského či Jindřicha Ptáčníka. Takže spíše někam v jejich zájmu, než proti nim.

Dnes přihlížíš výcviku jezdeckého boje muže proti muži. Pozoruješ na tři sta mladých mužů, kteří proti sobě máchají mečem, píchají se kopím, ohánějí se štítem. A do toho velitelské pokřiky vladyky Tichana. Tu povzbuzující, tu kritizující, tu žertující, tu hněvivé. Poznáváš jej, je ve svém živlu. Takto obdobně kdysi peskoval i Tebe a před Tebou i Tvého bratra Václava. Pro výcvik vojska nemáš lepšího muže, který tak rozumí své věci, jako je právě vladyka Tichan.

Teď zpozoruje, že se na něj díváš, mává ti. A hle, povzbudí svého koně a za chvíli je u tebe.

"Co říkáš, Bolku," Tichan jako jediný ti tyká. Těžko jinak. Jako Tvůj vychovatel, manžel Tvé matky, si to může dovolit. "Už dlouho jsme spolu necvičili. Co říkáš, zkřížíme meče?"

"Někdy jindy," odvětíš, "jsem rád, že vůbec sedím na koni..."

"Záda?"

Přikývneš...

"Vidíš to, omlouvám se ti, zapomněl jsem..."

Mávneš rukou: "To nic..."

Pak jakoby chtěl Tichan ještě něco říci, ale zarazí se. Ukáže na obzor, odkud se blíží jezde: "Posel, Bolku, má na pilno."

"Tak mu pojeďme naproti. Ejá!"

Hm, poznáváš jej. Pražský župan, vladyka Slavoj, syn Ctihlavův, vršovec.

"Co se děje?"

"Milosti, do Prahy přijel nějaký slepý jezdec, prý s Vámi potřebuje mluvit, osamotě..."

Vyměňuješ si pohled s Tichanem: "Spytihněv?"

"Kdo jiný," zavrčí Tichan.

"Co dělá tady, má být v Lutychu..."

"Zeptej se ho, Bolku..."

Následující díl
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář