Duše mnicha I: Cena života...

3. září 2013 | 21.34 |

Velkolepá podívaná.

Sám král lesů, majestátní jelen, s obrovskou korunou paroží kolem hlavy, vychází ze svého panství na palouček. Pomalu, v klidu. Za ním jeho dvůr: Několik laní s malými koloušci. Pasou se a vůbec nevnímají, že by právě porcházeli velikým nebezpečím.

Stádo totiž pozorují dva lovci. Přibližně jednadvacetiletý vysoký, mohutný, svalnatý muž, s rezavě vlnitými vlasy a s rudou čepicí z hermelínu, která symbolizuje jeho knížecí důstojnost. Doprovází jej asi třináctiletý hoch, tělesně slabšího vzezření chlapce, který často churaví. Oba se plazením přiblížují snad až na dotek. Chlapec zvedá natáhnutý samostříl, ale muž na jeho kuši pokládá svou pravou ruku a levicí naznačí, aby mlčel. Po několika nádherných minutách stádo přejde a zmizí v lese na druhé straně potůčku.

Muž konečně vyskočí ze svého úkrytu, opráší si oblečení a usměje se na chlapce. Ten se však tváří nespokojeně.

"Nemrač se, Slavníku, zůstane ti to," prohlásí bodře.

"Proč jste mi nedovolil vystřelit, pane," ptá se Slavník, "když jste sám střílet nechtěl?"

"Abys mohl střílet, musíš znát cenu života," pomalu promlouvá muž, "musíš si uvědomit důsledky toho, co provádíš. To je známkou dospělosti..."

"Už jsem dospělý," odsekne chlapec.

"Ve tvém věku jsem si to taky myslel," pokračuje starší lovec, "ale pozdě jsem si uvědomil, že ještě dospět musím. Dospívání je náš úkol, který nikdy neskončí..."Po chvíli ticha pokračuje: "Poslyš, Slavníku, zabít, to je strašně snadné," nesnadná vzpomínka se vynořuje z paměti a brání promlouvajícímu, aby jeho slova snadno opouštěla jeho srdce i jeho ústa, "avšak nejstrašlivější na zabíjení je pocit rozkoše, kterou při tom můžeš pocítit. Pak si bud uvědomíš zvrácenost svého srdce, anebo se staneš zkázou pro své okolí i pro sebe samého. Ten jelen s námi nebojoval, neviděl v nás své nepřátele, ignoroval nás, vlastně o nás nevěděl. A tobě hlady břicho nekručí. Je snadné zabít, ale je nemožné vrátit to nazpět..."

Lovec promlouvající tato slova evidentně ví, o čem mluví. Před necelými třemi lety totiž zavraždil vlastního bratra a s ním i mnohé jeho přátele. Svým činem navíc způsobil smrt i vlastní matce. Jmenuje se kníže Boleslav, syn Vratislavův, vojvoda české země, toho jména první.

Následující díl.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář