XXXIII: Dnes večer ses mi postavil...

23. leden 2010 | 09.25 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

               Dnes večer ses mi postavil, Václave..."

Kníže se podívá kněžicovi s přísným výrazem do očí. Ten zbledne, je si dobře vědom, jak končí odbojní synové. Panovník se však posléze rozesměje a plácne Václava do zad... 
"Líbilo se mi to. Jsem rád, že můj syn, můj dědic a příští vládce není žádnej odkejvač, žádná padavka. Posaď se, Václave a napij se..."
Vratislav nalévá svému synu nápoj z konvice na stole. Václav se v duchu ušklíbne. Není to víno, ale mléko...
"Ve dvanácti letech, synu... Zachoval ses jako chlap, jako dospělý muž..."
Václav si dodá oodvahu:
"Chtěl bych tě otče požádat, abys nenaléhal na Přibyslavu, je ještě strašně mladinká..."
"Je jenom o dva roky mladší než ty..."
Kníže se na chvíli odmlčí. Vypadá zamyšleně, zkoumavě si prohlíží Václava, jako by ho viděl poprvé v životě. Pak pokračuje:
"Nemůžeme čekat Václave, Radslav by nám za rok za dva mohl dát košem. Přibyslava se musí vdát hned"
Vánek nesouhlasu se objevuje na kněžicovi tváři. Vratislav, všimaje si toho, udeří hranou ruky do stolu. Václav sebou cukne leknutím. Přeci jenom, jeho postavení nehýří zrovna pevnotou.
"Už jsem řekl Václave, do dvou dnů pojede Přibyslava na Kouřim, stejně jako Střezislava na Libici..."
"Střezislava na Libici?" Překvapeně se ptá Václav: "Hořibor je přece ženatý..."
Vratislav se zasměje: "Hořiborovi se nedávno narodil syn, jmenuje se Slavník, nabídl jsem Hořiborovi ruku své dcery pro jeho syna..."
Otec si pospíšil, takovou rychlost by Václav nečekal.
"Hořibor má i další syny..."
"Ano, to má, ale Slavník je první syn po Hořiborově křtu, z jeho křesťanské manželky. Z církevního práva jsou vlastně jeho starší potomci levobočci, Libici zdědí právě Slavník... S naši a bavorskou pomocí..."
Vratislav zanedlouho pokračuje:
"Václave, z Magdeburku se vrátil notář Michal. Ptáčník mi nabízí posilu sta mužů s tím, že v případě ohrožení je mi schopen do dvou třech týdnů poslat dalších tři sta mužů. S takovouto mocí se můžeme vzepřít Bavorovi hned. Ale nač zbytečné války, když nám Bůh nabízí jiné možnosti? Takto si zajistíme, když nic více, tak aspoň neutralitu Kořimských a Libických, jak dobře víš, oba jsou Arnulfovi spojenci..."
"...Jindřich Ptáčník mi však klade jednu podmínku. Žádá si rukojmí, mého syna, tebe, aby si zajistil splnění mého slova. Ale osladil to pěkně notář Michal, prý je to příležitost i pro tebe, abys získal rozhled a poučil se o vladařském a válečnickém umění. Rozhodl jsem se přikývnout a vyslat tě společně s vladykou Ctiradem do Magdeburgu..."
"Mne?"
"Ano, tebe... Poslyš Václave, politiku především přenechej Ctiradovi,on je liška podšitá. Ty se tam hlavně uč, naslouchej a seznamuj se... Kontakty jsou vždy klíčové... Poznej se s Ptáčníkovými syny a s šlechtickými mladíky, ze kterých jednou vyrostou mocní velmožové. Pamatuj, vztahy, které v mládí vybuduješ, ti posléze přijdou vhod"
"Kdy vyjíždíme?"
"Michal tu zůstane na nedělní mši a bude se vracet v pondělí. Připojíte se se Ctiradem a družinou k němu..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře