Vztah sboru ke svému kazateli

5. květen 2013 | 17.43 |

Vztah sboru ke kazateli. Jaký by měl mít sbor vztah ke svému kazateli? Toto je skoro zakázané téma ke kázání. Neboť se v podstatě ani netýká samotného kazatele, který většinou přichází zvnějšku. Naopak, kazatel by mohl být nařčen z manipulace, kdyby se o takovéto zamyšlení, být náznakem, pokusil. Neboť však osobně nejsem ani kazatel, ani bratr starší, snad si mohu, s Vaším dovolením, krátký článeček na toto téma dovolit. 

Osobně věřím tomu, že to je Bůh, kdo sborům jednoho kazatele bere a druhého jim posílá. Ač se jedná o sbory kongregačního typu, kde si shromáždění svého kazatele volí samo, nebo typu episkopálního, kde kazatele či faráře jmenuje biskup či jiná nadřízená autorita. Jsou to pouze rozličné nástroje Ducha Svatého. Avšak odevzdává-li se sbor do rukou Ducha Svatého, pak nikdy nemůže říci, že to je sbor sám, kdo povolává svého kazatele. Kazatel není služebníkem sboru, ale je služebníkem Božím z Božího příkazu povolaný do služby tomu či onomu sboru, skrze službu sboru slouží kazatel Bohu. A  Bohu pak sbor přísahá, ne kazateli, Bohu sbor přísáhá, když přijímá toho, či onoho Božího služebníka, za svého kazatele. To ovšem pro členy sboru znamená mnohem větší závazek než pouze pouštět tohoto Božího služebníka v neděli na kazatelnu.

Znamená to závazek otevírat tomuto služebníku svá srdce, pouštět jej dále, aby se v srdci jednotlivého člena sboru stal kazatelem onen služebník a ne třeba nějaká naše představa ideálního kazatele či mlhavá vzpomínka na kazatele předchozího. Není správné nostalgicky vzpomínat a například srovnávat kazatele s jeho předchůdcem. Předchůdce bývá daleko, za to současný služebník zde. Předchůdce již nikdy ničím zklamat nemůže a věci, ve kterých chyboval on, dávno odnesl čas. Není to spravedlivé ani k onomu současnému Božímu služebníkovi, ani k jeho předchůdci. Je to Boží plán, který staví toho konkrétního Božího služebníka tomu konkrétnímu sboru v tom konkrétním čase. Sbor by měl tedy spíše zkoumat, co sboru chce Bůh skrze svého služebníka říci a ukázat. Ne pouze skrze to, co Boží služebník káže v neděli na kázatelně, ale také, mnohem více, co chce říci skrze kazatelovu osobnost, skrze jeho přístup k člověku.  

Kazatel bývá pouhý člověk, ne anděl, a jako člověk nebývá bez chyby. Tudíž ani kazatel není nekritizovatelný.  Ale víte, když si druhého člověka vážíme, tak se můžeme učit i z jeho chyb. Tak i jeho chyby nám slouží k růstu Jestliže si však druhého nevážíme, tak ani jeho dobré vlastnosti pro nás nebudou dost dobré. Mívám před očima obraz hladového člověka.  Člověk, když má hlad, ale opravdu velký a hluboký hlad, tak je vděčný i za pouhý suchý krajíc chleba, který mu z milosti někdo dá. Kdo je však přesycen a rozmazlen nejvybíranějšími pochoutkami, ten "obyčejným" chlebem pohrdne. Bratři, sestry, máme hlad? Bůh dává sborům ze Své Milosti a Svého Suveréního Rozhodnutí nejrůznější kazatele a tito Boží služebníci pak dávají do služby sebe samotné, svá srdce, dávají ze sebe to nejlepší, co v nich je. Máme hlad?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář