Jméno "Immanuel" v knize Izajáš

1. duben 2013 | 16.19 |

Osnova:

1) Úvod

2) Immanuel (Iz 7,14; Iz 8,8; Mt 1,23)

3) Rozvinutí Immanuele (Iz 9,1-6; Mt 4,16, Jan 1,1-14)

4) Závěr:

5) Literatura

1) Úvod:

Francouzský teolog H Michaud píše:

"Jméno, nejhlubší základ lidské bytosti...: Ve Starém Zákoně není jméno zdaleko pouhou nálepkou, čistě vnějším označením, nýbrž vyjadřuje nejhlubší základ bytosti, které patří. Proto je stvoření dovršeno až tehdy, kdy tvor dostane svoje jméno. ... Jméno – možnost poznání: Známe na základě jména skrze jméno a skrze jméno se dává člověk poznat. Dokud neznámé jméno, neznáme jeho nositele. ... Změna jména – změna bytosti: Člověku, který byl povolán k nové hodnosti či k novému úkolu, bylo zvykem dávat i nové jméno."1

Dovolte mi prohloubit úvahy tohoto teologa. Jméno v Bibli, to je více než pouhý identifikátor osobnosti. Jméno v Bibli označuje charakter. Takováto jména i my často dáváme svým blízkým, nejčastěji v negativním smyslu. Například když vyslovíme větu: "Ten a ten člověk je takový hlupák", tak tomuto člověku dáváme v podstatě nové jméno, kterým jej charakterizujeme: Hlupák. Dobře je to vidět na Jákobovi. Bůh mu dal nové jméno, Izrael, a toto přejmenování doprovodil slovy: Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh) (Gn 32,9). Přeměna charakteru Jákoba se tedy odrážela i v tom, jak ho nazývali druzí. Už o něm lidé neříkali, že je to úskočný člověk, ale že je mužem, který když zápasí, tak zápasí s Bohem (tj. čestně – volný výklad autora této práce.)

Studovat jména Panovníka Ježíše Krista tedy znamená studovat Nejhlubší Základ Jeho Bytosti, Jeho charakter, na jehož základě a skrze něhož se nám On dává poznat.

Tím tedy studujeme i jeho hodnosti a úkoly, kterými je Otcem pověřen.

Ze Starozákonních knih je takto nejhlouběji představen v knize proroka Izajáše. Kdosi v této knize napočítal až 79 jmen Ježíše Krista2, což je podle mého názoru asi poněkud nadnesené číslo. V této eseji se budeme zabývat jmény hlavními a nezpochybnitelnými.

Kniha proroka Izajáše má pravděpodobně dva lidské autory: Stejnojmeného proroka z osmého století před naším letopočtem a blíže neznámého proroka století šestého, který byl Izajášem hluboce ovlivněn a který na něj vědomně navazoval a aplikoval jeho učení pro svoji dobu3. Nás, evangelikály, tato skutečnost nemusí pohoršovat, vždyť i třeba takový Jan Křtitel měl "ducha Eliášova". Podobně blízký vztah byl pravděpodobně i mezi těmito dvěma proroky. Teorie říkající, že na této knize se podílelo proroků více, pokládám osobně za méně pravděpodobné. Ve svém výsledku však je kniha proroků Izajáše jednotným dílem Ducha Svatého, nedílnou součástí Božího Slova.

Jestliže vyjdeme z předchozího konstatování, můžeme vyslovit další, velice důležitý předpoklad: Na několika místech samotný prorok nemusel vědět o tom, že píše o Ježíši Kristu, že píše o mesiášovi. Jako příklad uveďme třeba slavnou pasáž trpícího služebníka ze 53. kapitoly. Mě osobně nedělá problém souhlasit s tvrzením, že zde měl prorok na mysli nikoliv konkrétního člověka, ale národ Izrael jako celek. Když trošku budu fabulovat, dokážu si představit, že třeba prorok z řízení Božího potkal muže postiženého malomocenstvím (nebo jinou podobnou nemocí), což mu evokovalo osud Izraele – avšak stále musíme, minimálně my, křesťané, mít na mysli, že prorok je zde nástrojem v ruce Ducha Svatého. A jestliže evangelia i další novozákonní pisatelé potvrzují, že je zde předpovězen život Ježíše Krista, pak i my v to můžeme směle věřit, byť třeba samotný prorok o této vrstvě svého poselství nemusel "mít ani páru".

Pojďme se tedy ponořit do krásných a tajemných hlubin Izajášova svitku. Následující text vyjadřuje osobní názory autora této práce.

2) Immanuel (Iz 7,14; Iz 8,8; Mt 1,23)

Naprosto klíčové starozákonní jméno Panovníka Ježíše Krista. Znamená: S námí Bůh. V Kristu je s námi sám Bůh. Podívejme se na toto Jméno také z pohledu jiných výpovědí Písma o Kristově Preexistenci.

Podle překladatelú studijní Bible4 nese slovo "monogenés", které Jan používá k vystižení Ježíšova Synovství v J 1,18 a 1,36, také význam "Jediný Svého Druhu." V Písmu je titulem "Syn(ové) Boží" označeno několik lidí, ba celé skupiny a národy. Ale Ježíš je Syn Boží "jiného druhu", jiné podstaty, než ti druzí, protože žádný jiný Syn "toho samého druhu" jako Panovník Ježíš Kristus není. Jak uvidíme v příští kapitole, jedná se o Synovství ve smyslu "předání5" podstaty. Syn psa je plně psem, syn člověka je plně člověkem a Syn Boží je plně Bohem.

Izajáš to zde naznačuje, když jej jmenuje jako "S námi Bůh." Vzpomeňme, co jsme naznačili v úvodu. Proroctví proroků v sobě často neslo několik řekněme "vrstev." Ve vrstvě "krátkodobé" v 7. kapitole Izajáš mluví ke Achazovi a Immanuel zde představuje znamení, které Achaz odmítnul. Osobně se domnívám, že tu nešlo o nějakého konkrétního syna konkrétní ženy, jednalo se zde o výraz Rychlosti Hospodinova zásahu ("dříve než hoch bude umět zavrhnout zlé a zvolit dobré") a jeho Zázračnosti (Achaz bude vysvobozen stejným zázrakem, jako početí syna z panny bez pomoci muže). Paradoxem této krátkodobé vrtsvy tohoto proroctví spočívá v tom, že ona hrozba, které se král Achaz děsí (severní Izrael a Aramejci), bude vyměněna za hrozbu ještě děsivější (Asyřané).

Co se týká dlouhodobě vrstvy, pak sám Izajáš si uvědomoval, že toto jeho proroctví se netýkalo pouze soudobé politické situace. Pod vedením Ducha, jak sami uvidíme v příští kapitole, jej ještě sám rozvinul, doplnil a prohloubil.

V odborné literatuře, ba také v kruzích popírající bibli, se rozhořely dva zajímavé spory. První se týká ženy, která má počít. Neboť zatímco Matouš zcela samozřejmě, když cituje Izajáše, používá v souladu se septuagintní tradicí slovo Panna, Izajáš sám takto jasný není. V českých moderních překladech používá slovo Panna Alexandr Flek v Bibli 21, ostatní jsou zdrženlivější.

E.J. Young, zemřelý profesor Starého zákona na Westminterském teologickém semináři ve Filadelfii, píše: "Matka dítěte bude neprovdaná žena. Proč ji Izajáš označuje konkrétně jako "Almá",... když měl k dispozici vhodnější slovo Bétulá?... Ve Starém Zákoně... slovo Bétulá nabírá vícero významů a tudíž nevyhovuje. ... Výraz Bétula se však (totiž) může vztahovat také na provdanou ženu (Jl 1,8), na základě tohoto verše vznikla mezi židy tradice, podle níž toto slovo jasně označuje vdanou ženu,... nebylo by tedy jasné, o jaké ženě (zde Izajáš) mluví, zda o panně, nebo provdané ženě. Další hebrejské pojmy, které měl k dipozici, nestačily. ... Když užil výrazu almá, vybral slovo, které nikde, ani v Bibli, ani v jiných pramenech z Blízkého Východu, neoznačuje nikoho jiného, než neprovdanou ženu. Tato neprovdaná žena by se sice mohla zachovat nemorálně, ale pak by sotva šlo o znamení (určené králi Achazovi). Zbývá tedy závěr, že matka dítěte bude mravná, a přesto neprovdaná žena, takže narození bude nadpřirozené".6

Na druhé straně překladatelé Jeruzalémské Bible píšou: "Řecký překlad zde klade "panna," a tím zpřesňuje hebrejský výraz Almah, který označuje buď dívku, nebo mladou, právě provdanou ženu(sic! A teď si vyberme...), aniž tyto dvě kategorie nějak rozlišuje. Ale text septuaginty podává výrazné svědectví o původní židovské interpretaci tohoto termínu, která pak bude potvrzena evangeliem".7

A do třetice Studijní píší: "n.: panna (LXX); h. výraz označuje dívku zralou k manželství (Gn 24:43; Ex 2:8; Př 30:19), nezdůrazňuje panenství.8"

Osobně pokládám početí z Panny za naplnění proroctví početí z mladé dívky, neboť termín "panna" považuji za podmnožinu termínu "mladá dívka." Naplnění tedy překonává zaslíbení, což je plně v souladu s Božím Charakterem. Problémem by naopak bylo, kdyby se proroctví hovořící o panně uměle vztahovalo k "mladé dívce", která by pannou již nebyla.

Druhá námitka spočívá ve samotném pojmenování. Izajáš hovoří o Immanueli, ale Kristus se jmenuje Ježíš. Nejedná se tedy o umělou snahu Matouše naroubovat starodávné Izajášovo posleství na jeho oblíbeného učitele, který se samotným Immanuelem nemá nic společného? Osobně si to nemyslím. Pro vysvětlení se vracím zpátky k úvodu této práce. Jméno v naší kultuře nese pouze identifikační úkol. Na druhé straně však v Bibli jméno nejenom identifikuje osobu, ale také ji často charakterizuje. Vyjadřuje její charakter, podstatu, poslání. Z tohoto úhlu pohledu evangelista Matouš jedná oprávněně, neboť Panovníka Ježíše Krista skutečně plným právem vzýváme: Bože, jenž jsi s námi.

3) Rozvinutí Immanuele (Iz 9,1-6; Mt 4,16, Jan 1,1-14)

K Immanuelovi se Izajáš vrátil v deváté kapitole, kde své poselství rozšířil. Jedná se o jednu z nejúchvatnějších a nejvíce oslovujících částí Bible. Nejprve Izajáš popisuje Veliké Světlo zářící lidu, který chodí v temnotě, toto Světlo Matouš ztotožňuje s Kristem. O Světle hovoří také Jan v prologu svého evangelia, i on v něm vidí Krista9. Světlo je Synem, který nám byl dán, a který nese prazvláštní jména.

Lid chodící v temnotách. Všechna svědectví křesťanů se shodují v jedné věci: Krista poznali v nejhlubší temnotě svého života. Pravda, pro každého ta nejhlubší temnota byla jinak temná. Ale jakoby temnota, respektivě uvědomění si života v temnotě, byla předpokladem setkání se se Světlem. Jakoby nám Bůh postupně bral naše modly, falešné jistoty, na kterých jsme stavěli naše životy, abychom pak svoji spásu, základ svého života, nehledali nikde jinde, než v Něm. Hlad je předpokladem k nasycení, žízeň k napití. Kdyby člověk necítil hlad či žízeň, zemřel by na nedostatek jídla či na dehytradaci. Když necítíme hlad či žízeň po Bohu, pak ho ani nehledáme a umíráme ve svých hříších.

Pro mne je fascinující formulace, kterou Izajáš použil: Neboť chlapec se nám narodil, Syn je nám dán (Iz 9,5). Kdo jsou to "my"? Šťastní rodiče? Nemyslím si to. Je to Lid žijící v temnotách, je to židovský národ, jsme to "My." Nám je dán, nám se narodil. Zde se jedná o prorockou perspektivu, takže minulý čas může znamenat i budoucnost, která již je rozhodnuta. Nám. Syn. Nejsou zde zmíněni rodiče, je tu zmíněn Syn. Izajáš očekává Syna, veliké Světlo pro Lid v temnotách. Opět, čtěme to v kontextu s Janovským slovem "Monogenés" - Jediný Svého Druhu. Syn Boží, Syn jediný Své podstaty. Jaká je to podstata? Immanuel – Bůh s nám. Podstata Boží.

Jméno Immanuel je tu prohloubeno a vysvětleno v další čtyřech (u Kralických dokonce šesti) jmen. Uveďme si tuto část v několika, v češtině dostupných, překladech:

I) Český ekumenický překlad: Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje."

II) Český studijní překlad: Neboť chlapec se nám narodil, syn je nám dán; na jeho rameni spočinulo panství. Dal mu jméno: Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje.

III) Jeruzalémská Bible: Neboť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn, na jeho ramenou spočinula moc a bylo mu dáno toto jméno: Zázračný rádce, Silný Bůh, Věčný Otec, Kníže Pokoje.

IV) Bible 21: Vždyť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; na jeho ramenou spočine vláda a bude nazýván: Podivuhodný rádce, Mocný Bůh, Otec věčnosti, Kníže pokoje.

V) Překlad Nového Světa Svědků Jehovových: Vždyť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; a na rameni bude mít knížecí panství. A jeho jméno bude nazváno Podivuhodný rádce, Silný bůh, Věčný otec, Kníže pokoje.10

VI) Bible Kralická, rok 1613: Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje.

Jeruzalémská bible v poznámce uvádí: "Tyto tituly lze srovnávat s ceremoniálem, jenž byl složen pro faraónovu korunovaci. Dítě královské krve bude mít moudrost Šalamounovu, chrabrost a zbožnost Davidovu, velké ctnosti Mojžíše a Patriarchů (srovnej Iz 11,2). Křesťanská tradice, jež je vyjádřena ve vánoční liturgii, dává tyto tituly Kristu a tím ukazuje, že On je pravý Emanuel."11

Osobně si myslím, že Jeruzalémští se zde vyjádřili zbytečně střízlivě. Tyto Tituly totiž, domnívám se, se neodkazují k vyjímečným lidem minulosti, jako Šalamoun, David, Mojžíš, ale přímo k Všemocnému Bohu. Jedná se o atrinbuty Všemocného Boha. Izajáš v Synovi neočekává nikoho menšího než Boha – Hospodina. Jedná se o silný, starozákonní, biblický argument pro Boží TrojJedinnost, resp. zde o plné Božství Syna, Velikého Světla, tj. Panovníka Ježíše Krista.

Podívejme se na tyto Tituly jednotlivě. Nejdřívě si všimněme, že se vlastně v podstatě nejedná o jména čtyři (či šest), ale o jméno jediné – Immanuel, Ježíš Kristus. Jedná se tedy o více než pouhou identifikaci. Pravda, každý šlechtic má v průměru taky snad osm, deset jmen. Ale zde se jedná o více, zde se jedná o charakterizaci. O vyjádření Bytosti Božské Podstaty lidským, omezeným slovníkem.

Podivuhodného (Předivného, Zázračného) Rádce Studijní12 vztahují k odkazům Iz 25,1 a Iz 28,29, které nepopisují jednání člověka, ale samotného Panovníka Hospodina. Silný, Mocný Bůh (ekumenicky opatrně "Božský Bohatýr) je Immanuel, Mocný Bůh s námi. Otec věčnosti – Stvořitel Věčnosti, někdo, kdo není poddán času, ale je nad ním. Studijní vidí v Otci Věčnosti spíše Věčného Ochránce13, ale ani Věčným Ochráncem v celobiblickém kontextu nemůže být nikdo jiný, žádný člověk, žádný anděl, pouze Bůh Všemohoucí. Kníže, Vládce Pokoje, pokojný Vládce, nebo Panovník rozdávající, přinášející Pokoj, není to Král Nebeského Království? Panovník Ježíš Kristus přinesl pokoj, ne pokoj, který dává Svět, ale Pokoj s Bohem odpuštění hříchu a smazání vin na Golgotském kříži.

4) Závěr:

Původně jsem měl v úmyslu takto rozebrat i další Kristova jména v Izajášovi: Ta cesta, Výhonek z pařezu Jišajova, Boží Služebník, Smlouva Lidu, Světlo Pronárodů, Opovržený muž plný Bolesti, Beránek vedený na porážku... ale již téma Immanuele naplnilo zadaný rozsah práce. Snad to může být vhodné téma pro Absolventskou práci.

Můžeme směle prohlásit, že Duch Svatý skrze proroka Izajáše v Immanueli nepředpovídá příchod nikoho menšího než Samotného Všemohoucího Boha Syna, Panovníka Ježíše Krista, Plně člověka a Plně Boha. Neboť Izajáš, stejně jako další bibličtí pisatelé, ať Starého či Nového Zákona, byl nástrojem v ruce Ducha Svatého a Bible, Písmo Svatého, je Jeho Celistvým, Komplexním Dílem.

Napadá mne přirovnání ke "prutům krále Svatopluka." Jestliže vezmeme každé proroctví o Kristu zvlášt, můžeme jej zlomit, můžeme jej popřít, jestliže však je necháme promlouvat v Jednom Celku, pak vydá plné a jedinečné svědectví o události, která nemá obdoby v lidských dějinách.

Jsem si však vědom, že "Litera zabíjí, Duch však dává život.(2Kor 3,6)" Předat tento závěr tedy není otázkou pouhých slov či správně vyložených Biblických citací, musí se jednat o zásah Ducha Svatého, který přemění srdce, aby bylo vnímatelné Božímu Slovu. Toto však překračuje možnosti "vědecké" práce.

4) literatura:

von Allmen, Jean-Jacques s autorským kolektivem Biblický slovník Praha : Evangelické nakladatelství Kalich, 1991

Bible Kralická (1613) dostupná online: http://www.obohu.cz/bible/index.php?styl=BKR&kap=9&k=Iz; dne 30.3.2013

Dillard, Raymund B. a Longman III, Tremper: Úvod do Starého Zákona Praha : Návrat domů, 2011

Douglas, J.D. a kol. Nový biblický slovník Praha : Návrat domů, 2009

Flek, Alexandr a kol. Bible – Překlad 21. století Praha : Biblion, 2009

Gunther, Richard Names of Jesus dostupný online:http://essays.mightymag.org/god/jesus/names-of-jesus-in-the-book-of-isaiah/; dne 28.3.2013

Jeruzalémská bible – Písmo Svaté vydané Jeruzalémskou biblickou školou Praha : Krystal OP, 2010

Překlad Nového Světa dostupný online: http://www.obohu.cz/bible/index.php?styl=PNS&kap=9&k=Iz; dne 30.3.2013

Zelina, Antonín a kol. Bible -Český studijní překlad; Praha : Nakladatelství KMS, 2009

Zelina, Antonín a Jartyr, Pavel Nová Smlouva – Překlad KMS Praha : Nakladatelství KMS, 2000

Poznámky pod čarou:

1In: Biblický slovník, str. 96, heslo: Jméno – Starý zákon.

3Viz Dillard / Longman, str. 255-270, a Jeruzalémskou bibli – Úvod k prorokům – Izajáš, str. 1287 - 1290

4In: Nová Smlouva – Překlad KMS, str. 7.

5Autor eseje si je plně vědom, že výraz "předání" je teologicky nepřesný, vždyť hovoříme o Věčném Synovi. Leč, nenapadl jej výraz přesnější.

6In: Nový biblický slovník, heslo: Immanuel, str. 348,

7In: Jeruzalémská bible, str. 1317, poznámka g)

8In: Bible – Český studijní překlad, str. 836, poznámka t17

9nebo možná Ducha Svatého.

11In: Jeruzalémská Bible, str. 1319.

12In: Bible – Český studijní překlad, str. 838, poznámka o5

13In: Bible – Český studijní překlad, str. 838, poznámka v12

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář