Umyj se v rybníku Siloe!

19. říjen 2009 | 09.05 |

Vážený čtenáři, opět bych Vás rád na chvíli zastavil a pozval Vás ke chvilce ztišení nad citovaným Božím Slovem. Udělejte si tedy chvilku, pohodlně se usaďte a naslouchejte. Neboť vězte, že bible má důležitou zprávu i pro tebe...

Stalo se Vám někdy, vážený čtenáři, že jste zabloudil na cestě, kterou jste neznal? Že jste neviděl cíl, kam jdete, ani smysl toho, proč jdete? Nepocítili jste někdy, že jste se narodili pod špatnou hvězdou? S neštastnou karmou? Že jste na tomto světě jenom proto, aby jste spláceli hříchy svých předešlých životů?

Cestou (Ježíš) uviděl člověka slepého od narození. Jeho učedníci se ho zeptali: "Rabbi, kdo zhřešil, že se narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?" Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit skutky Boží. Musím konat skutky toho, kdo mne poslal, dokud je den; přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa." Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, pomazal mu tím blátem oči a řekl mu: "Jdi a umyj se v rybníku Siloe (to se překládá Poslaný)." Odešel tedy, umyl se, a když přišel, viděl.

Z Janova Evangelia, 9. kapitoly, od 1. verše...

V našem oddílu jsme si přečetli, že se Ježíš setkal s člověkem, slepým od narození, na cestě. Cesta, na které se setkali, však nebyla cestou toho člověka. Ne, byla to cesta Ježíše Krista. To mne osobně vede k otázce: Jdu po cestě Ježíše Krista? Anebo si kráčím vlastní svévolí? Patří má cesta Kristu? Dlaždí ji Bůh, anebo si ji dlaždím sám? Určuje cíl mé cesty Ježíš, anebo mé Ego? Zve mne Kristus na svou cestu, anebo prosím Ježíše já, aby se On připojil k cestě mé?

Vážený čtenáři, to jsou vážné otázky. Ty nejdůležitější. Neboť pokud nejdeme po cestě Ježíše Krista, pak jdeme cestou, která se s cestou Ježíše Krista míjí. Nejdeme - li Jeho Cestou, pak nejdeme tam, kde odešel On. Ale tam, kam odešel On, nevede cesta jiná, než právě ta Jeho. K Bohu, do Života, se totiž nedostaneme jinak, než skrze Ježíše Krista. Jak tedy poznáme, že jdeme po cestě Kristově?

Ne-li tak, že náš duch bude Kristův. Že náš zrak bude zrakem Ježíše Krista, naše ruce budou ruce Kristovi, naše nohy budou nohy Kristovi. Ne-li tak, že budeme svět vidět očima Ježíše Krista, budeme naslouchat světu a potřebným sluchem Ježíše Krista, že budeme konat skutky Ježíše Krista, že půjdeme tam, kam nás Ježíš Kristus povolá.

My, křesťané, v rámci misie, často kážeme zjednodušené evangelium. Ono to ani v podstatě jinak nejde. Jestliže se totiž člověka dotkne Duch Svatý, tak Ten jej povede k hlubšímu studiu. Při evangelizaci často zdůrazňujeme, že Ježíš je Spasitel. Spasitel SVěta, který na sebe vzal hřích, veškerý vyznaný hřích, hřích můj a hřích tvůj. Ale to je jen část pravdy. Ježíš Kristus není jen Spasitel, on je i Pán. Kurios. Dominus. Toto řecké slovo je velmi silné. Pavel píše, že sice nežije pod Zákonem židovským, t.j. naším starým, ale také nežije bez zákona, neboť jeho zákonem je Kristus. Slovo Pána, Domina, je slovo Zákona pro ty, kteří jsou Jeho. Pro Jeho Služebníky, otroky, děti.

Abychom poznali, jdeme - li po Kristově cestě, pak musíme cestu Kristovu znát. Jestliže jdeme po cestě, kterou známe, pak poznáme i to, jestli po ní jdeme či nikoliv. Jdeme - li po cestě, kterou neznáme, pak dříve či později zabloudíme. Ztratíme cíl z dohledu, smysl toho, že jdeme. A zabloudit, to je nebezpečné, to nás stojí život.

Pojďme dále. Učedníci se ptají: Kdo tu zhřešil? V tehdejší kutluře platilo: Jsi - li zdravý a bohatý, Bůh ti žehná, jsi . li nemocný a chudý, jsi hříšník. Ale člověk, kterého uviděl Ježíš, on se již narodil slepý. Kdo tu tedy zhřešil? On sám? Jeho rodiče? Možná že Kristovi učedníci v té době ještě mylně věřili na minulé životy a na karmu. Možná se zde ptají: Platí za své minulé hříchy?

Proč se někdo rodí takový a jiný onaký? Život, to není atletický závod s přesnou délkou dráhy, se stejnými překážkami pro každého, stejně velikými, stejně častými. Život není spravedlivým, fér závodem. Proč to? Proč se jedni rodí zdraví a jiní postižený? Proč se někdo rodí slepý, hluchý, jiný jako homosexuál, transexuál, další jako bezcitný sadista. Proč to?

Nikdo z nás se nerodíme zdraví. Všichni přicházíme na tento svět jako mrzáci. U někoho lze postižení vidět pouhým okem, neboť je zasařeno fyzické tělo, u většiny se však toto postižení skrývá, hluboko uvnitř, v našich duševních tělech. Toto postižení, dědičnou nedokonalost, my, věřící křesťané, nazýváme hříchem.Nedokonalostí. Žádný z nás není dokonalý. Rodíme se v nedokonalém světě nedokonalých rodičů. Před narozením se naše embryo vyvíjí až devět měsíců pod vlivem tohoto svět ovládaného zlem, satanem, nemocemi, agresivitou, zákony buše.  U někoho se to projeví viditelně, u někoho skrytě, někdo má tento batoh zbalený na zdejší život těžší, někdo lehčí. Čím to je? Je to snad tím, že někoho má Bůh rád více a jiného méně? Že někomu Bůh dává své milosti v hojnosti a u jiného skrblí a šetří?

Osobně si myslím, že těch důvodů je více. Jeden jsem již zmínil: Dědičný hřích, dědičná hříšnost, nedokonalost. Adam zatoužil v ráji poznat dobro a zlo. Avšak, dobro již poznával v náručí Boží, teď tedy poznáváme to zlo. Slovo "poznat" má v bibli trochu jiný význam, než ho známe třeba my v češtině. Neznamená to pouze intelektuální poznání, třeba takové školské, když nám na základce řeknou, že hlavní město francie se jmenuje Paříž a leží na řece Seině. Ani to není pouze poznání "na vlastní kůži," jako když nás kousne zmije či kobra a my na vlastní kůži poznáváme a zažíváme, že zmije či kobra patří mezi jedovaté hady. Slovo "poznat" znamená intimní manželské poznání, mezi mužem a ženou, mezi manželem a manželkou. Sex. Smilnění. Člověk se zatoužil milovat se se zlem. A tak se stále s ním miluje. To, že člověl stále poznává Zlo, znamená, že Zlo ještě stále nepoznal v celé nahotě, neodkryl celou nahotu Zla. A ono by to ani nebylo možné za jednu generaci, za jeden život. Aby člověk mohl poznat důkladně zlo, musela přijít smrt. Adam svou touhou  otevřel dveře satanu, satan hříchu a hřích smrti. Člověk se za jedno jablko prodal do otroctví Zlu a jako prostitutka se mu teď oddává. 

Avšak toto, jak věřím, není jediným důvodem. Ježíš zde říká: Narodil se tak, aby se na něm zjevily skutky Boží. Boží Sláva. A pak mu vrátil zrak. Musím konat skutky toho, který mne poslal. Vážený čtenáři, i nás, křesťany, Kristus posílá, stejně jako Otec poslal Jeho. I my máme činit skutky Kristovi. Dávat zrak slepému, sluch hluchému, chození chromému. Zde nemluvím pouze o daru uzdravování. Tento dar nemají a nikdy neměli všichni křesťané. Ani drtivá většina těch, kteří si dnes myslí, že tento dar mají, jej  ve skutečnosti nemají. Hovořím i o něčem trošku jiném. Zadarmo jsi dostal, zadramo dávej dále, hovoří Ježíš na jiném biblickém místě. Zadarmo jsi dostal zrak, tak ten svůj dávej těm, kdo žádný nemají. Buď očima slepému, ušima hluchému, nohama chromému. To jsou skutky Boží. Staň se zrakem pro slepce. A teď nemyslím jenom slepé fyzicky. Ale i slepé duševně a duchovně. Učit lidi chodit nejenom na rovině fyzické, ve fyzickém světě. Mnozí vidí ve světě hmotném, ale jsou slepí ve světě duševním a tápou ve světě duchovním. Ty, křesťane, dávej jim zrak. Dávej zrak i duševním tělům, sluch duchovním tělům. Nechť chromí ve víře opět chodí pevně a běhají jak lesní laně. To jsou skutky Boží.

Věřím tomu, že Bůh  odnímá svou přímou milost právě proto, aby ji mohl věnovat nepřímo: Skrze své učedníky, skrze křesťany. K tomu jsme voláni. Ale i v tom jsme zkoušeni. Bohem zkoušeni. Co uděláme, když uvidíme člověka, kterému Bůh přímo tolik nežehná, jako nám? U fyzických postižení to je jasné. Asi nebude na světě mnoho křesťanů, který by pohrdal slepému, protože na rozdíl od něj nevidí.  I když bohužel se i takoví najdou. Ale co u postižení duševního? U homosexuála, transexuála, sadisty. Nebude se křesťan cítit nad něj, povýšeně? Jsme volání činit skutky Boží, skutky Kristovi. Věřím tomu, že Bůh nechce svou lásku věnovat lidem pouze přímo, ale i nepřímo skrze nás, křesťany. Jestliže si však my, křesťané, tuto lásku necháváme, pak jsme zloději. Zloději Boží lásky, zpronevěrníky. Neboť Bůh po nás něco posílá dále, ale my to nedoručujeme.

Musím konat skutky toho, dokud je den. Přichází noc, povídá Ježíš, kdy nikdo nebude moci cokoliv učinit. Vážený čtenáři, co neuděláš za svého života, to už po smrti nedoženeš. Jestliže se neobrátíš ke Kristu dnes, pak zítra bude pozdě. Jestliže se mu dnes nepoddáš jako žena svému muži, jestli tě Kristus ještě nezná a nepoznal tě, pak zítra už nemusíš mít šanci.

Jdi, umyj se v rybníku Siloe. Název Slioe znamená Poslaný. To zdůrazňuje evangelista Jan. Proč to zdůrazňuje, ne - li proto, že je to důležité? Jdi, umyj se v tom, že jsi Poslaný, že tě já, Ježíš, posílám. Umyj se ve své Poslušnosti. Ve své službě. V tom, že Ježíš Kristus je tvým Pánem a Spasitelem. Umyj se ve své víře, ve své věrnosti.

My, protestanté, reformovaní, mnohdy pod vlivem Lutherovým zdůrazňujeme spásonosnost víry. Věř, že Kristus vstal z mrtvých a vyznej jej ústy jako Pána. Avšak, mnohdy zapomínáme, že víra a věrnost je v biblických jazycích jedno slovo. Neexistuje vakuované víra, víra oddělená od světa. Ale vždy jenom víra v denodenním životě, zde na zemi. Vše, co dnes nebo zítra učiníme, má svůj původ v tom, čemu v té či oné chvíli věříme. Jestliže věříme tomu, že naše banka zítra padne a my přijdeme o všechny úspory, pak asi nebudeme sedět na zadní části těla, ale ještě dnes všechny své peníze vybereme. To, že jsme všechny své peníze vybrali, je známkou toho, že jsme uvěřili zprávě a že jsme této zprávě věrni. Kdybychom zůstali doma, věrni bychom nebyli. Nevyzvedli bychom si své peníze, kdybychom této zprávě nedůvěřili. Obdobně ani židé doby Kristovi nerozeznávali mezi vírou a věrností. Pro ně to byl jeden jedinný pojem.

Víra bez skutků je mrtvá, píše apoštol Jakub. Co je mrtvé, to ničemu nepomůže. Mrtvý plavčík Vás nevytáhne z bazénu, když se topíte. Mrtvá víra nás nezachrání z pekelného ohně. Je li pro nás Kristus mrtvý, pak jako ten plavčík nic nezmůže. I Pavel, když píše o víře, píše o víře působící skrze lásku (Ga 5,6). Víra a věrnost je jedno slov.

Jdi, umyj se v Siloe, t.j. v Poslaný. Tento příkaz má i ještě jeden rozměr: Jdi, vykroč, a já ti dám zrak, který ke svému úkolu budeš potřebovat, říká Pán. Pavel píše: Všechno mohu, vším mohu být, v Kristu, který mne zmocňuje, který mi dává potřebné zkušenosti, znalosti, sílu, moc. Všechno. Vyjdi na mou vinici, vyjdi mou cestou, říká Pán, a já ti přidám, co ke službě budeš potřebovat.

Nejprve hledejte Boží králoství a spravedlnost, Boží vůli, a vše ostatní Vám bude přídáno...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.33 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře