Jak poznám Boží vůli?

26. březen 2013 | 11.17 |

Jak poznám Boží vůli?

Dobrá otázka, děkuji za ni. S bázní a třesením se na ní pokusím odpovědět, leč na počátku musím upozornit, že moje odpověď nebude vyčerpávající. Protože toto téma nelze vyčerpat, slovy a článkami vůbec ne.

Jak tedy poznám Boží vůli? K tomu, abychom poznali Boží vůli, je třeba naplnit dva předpoklady:

1) Je třeba mít správný postoj k Bohu - Milovat jej celým svým srdcem, celou svou silou, celou svou osobností. Láskou, která vede ke zdravé bázni před Bohem - ptát se, co si Bůh myslím o mně, o tom, co se chystám udělat. Poddávat se Kristu jako svému králi a panovníkovi, jako vlastníkovi svého života, své duše, svého těla, mého celého Já, věřit Mu, důvěřovat Mu, spoléhat se na Něj, toužit být Mu věrný, podřizovat se Božímu Zákonu - a to ne proto, že mi něco přikazuje, něco zakazuje, ale proto, že poznávám a uznávám, že je Dobrý. Že chce v konečném důsledku moje dobro. Tento postoj Bible obrazně nazývá souslovým "být V Kristu." Těžko může Boží vůli poznat ten, kdo Bohem pohrdá a Boží Zákon pro svůj život odmítá.

2) Je třeba se nechat naplňovat Duchem Svatým. Být s Ním, mluvit s Ním, chtít mu Naslouchat. Studovat Boží Zákon, Boží Slovo, nechat se jim naplňovat a přeplňovat, snažit se porozumět Jeho Principům a vkládat Jej do Svého srdce. Věnovat svoji pozornost tomu, co je pravdivé, ušlechtilé, v souladu s Božím Charakterem, čisté, milé, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochválu.

Jak tedy poznám Boží vůli?

1) Z Písma, z Písma, z Písma! Naprosto klíčový bod. Písmo čtené v Duchu Svatém (viz dva body výše). Písmo je Zjevením Boží Vůle a jako takové je (by mělo být) hlavním měřítkem našich životů. Vše ostatní je podružné, slouží nám pouze k tomu, abychom lépe porozuměli Božímu zákonu a dokázali jej zvnitřňovat a aplikovat jej s Boží pomocí v denodenním životě. Poznávat Boží Charakter, stále hlouběji a hlouběji.

2) Z toho, jak mě Bůh vedl v minulosti. Jsem stvořen Bohem - ten mi dal mé silné stránky, má nadání, často i mé zájmy. Avšak - dal mi i mé slabosti. Abych poznával Boží vůli, musím tedy, paradoxně, poznávat i sám sebe. Studovat sebe. To, co mi Bůh dal do života, ptát se, proč mi to Bůh dal do života. Jsem spíše člověk hloubavý, který od děcka ležel v knihách, anebo praktický, který si od děcka hrál s Merkurem, se šroubovákem a šroubkama? Jsem sportovní typ, nebo umělecký? A jak tímto vším mohu sloužit Bohu? Jak jsme však předeslali, i tento bod je pomocný. Je třeba jej soudit Písmem. Např.: Určitě je to Bůh, který mi dal násilnické sklony? Který by mi dal zálibu, ba závislost v pornografii? Anebo je to moje tělesnost, "trn satanův" v mém životě?

Je třeba se dívat do minulosti. Nejenom na své silné stránky, ale také na své slabé. Analyzovat situace, ve kterých jsem zhřešil, zpadnul. Ptát se, proč k tomu došlo. Jestli se tento proces nedal včas zastavit - třeba kdybych někam nešel, kdybych se něčeho nenapil, atd. Proč jsem neřekl svému jednání stop včas a kdy byl ten vhodný, nebo alespoň poslední okamžik, kdy jsem ten "stop" mohl a měl říct.  A vzít si ponaučení. Písmo nás vyzívá, abychom se vyhývali pokušení. Jestliže se svévolně vystavujeme situacím, o kterých víme, že v nich padáme, pak nemůžeme počítat s Boží Pomocí, protože Bůh nás vyzívá, abychom se vyhýbali těmto situacím, je - li to aspoň trochu na nás. Jistě, existují situace, kdy se třeba nemohu vlastními silami vyhnout takové situaci. Pak se jedná o zkoušku od Boha, ve které máme osvědčit Věrnost Jemu.

3) Od formálních autorit, které nám Bůh dává: Rodiče, vláda, kazatel, staršovstvo, učitel, policajt, šéf v práci.... Těmto formálním autoritám dokonce dává Písmo právo nám i případně přikazovat a zakazovat. Ale opět: Pouze v Kristu. Je třeba toto vše soudit Písmem - přikazuje či zakazuje mi to či ono skrze mou formální autoritu i Kristus? Jedná se o oblast, ve které   mne Kristus této autoritě podřizuje? Jestliže například kazatel se pokouší příkazy a zákazy řídit život svých oveček do posledních detajlů (barvy bot, aut, výběr dovolené, výběr partnera), pak je něco špatně. Rozumějte mi dobře: Teď hovořím o příkazech. Ne třeba o dobře míněných radách. Příkazy formálních autorit musí být v Kristu, nejsou li, pak platí, že se sluší více poslouchat Boha než lidi.

4) Od neformálních autorit, které nám Bůh dává. Jedná se o lidi, ke kterým vzhílížím, které uznávám, kteří mě mají rádi  záleží jim na mě.. Jedná se o lidi, kterým vlastně já sám dávám autoritu, protože jsem poznal, že jim na mě záleží a že třeba mají více zkušeností a znalostí v té či oné oblasti.  Muž, který v blízkostí Boží žije denodenně padesát let zná Boha samozřejmě lépe než čerstvě obrácený křesťan, který jej poznal včera, nebo před měsícem (vyjímky samozřejmě potvrzují pravidlo :-). Pýcha nikdy není na místě, naopak, Bůh se přiznává k pokorným - k těm, kteří o sobě ví, že nespolkli všechnu moudrost světa.

 5) Ze znamení, zjevení, ze zavřených a otevřených dveří, z vnitřního hlasu atd. Bůh často odpovídá na naše modlitby i nadpřirozeným způsobem. Ale i toto je třeba soudit: Jedná se opravdu o znamení od Boha? Anebo já osobně zneužiju určité okolnosti tak, abych si obhájil své jednání? Nejsou tyto znamení v mém životě až podezřele často v souladu s tím, co si JÁ přeji, co JÁ pokládám za správné? Nebo dokonce: nejedná se přímo o okultní znamení (např příznivý horoskop apod.)? Často křesťané říkávají: Mám v tom pokoj. Ať už dělám, to či ono, mám v tom pokoj. Ale mám v tom pokoj proto, že mi ho dal do srdce Kristus, anebo proto, že jsem už tak umrtvil své svědomí, že jsem tak dlouho ignoroval hlas Ducha Svatého (viz všech pět bodů!!), že už ho prostě neslyším?

Modlím se za Vás, vážení čtenáři. Kéž Slyšíte Boží Hlas a jste mu poslušni!

VM...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře