Paul Washer: O manželství IV

5. únor 2013 | 18.38 |

Kázat o manželství vzbuzuje Bázeň.

A další důležitá věc: Ježíš není pouze hlavou církve, je také spasitelem těla. A chce nám říci, že v určitém slova smyslu je i úkolem manžela být spasitelem své manželky. Každý kazatel káže o tom, že muž je hlavou své ženy, ale nikdy jsem neslyšel kázat o tom, že je také spasitelem. Možná řeknete: Existuje pouze jeden Spasitel. Ale hlava je přece také jenom jedna. Ale pokud v určitém slova smyslu jsme hlavou našich žen, pak jsme i jejích spasitelem. Mnohdy připomínám mužům, že pokud po desetiletém manželství jim jejich žena nepřipadá laskavější než v prvém roce manželství, tak pak ve své roli manžela selhali. Byli jsme přivedeni do života našich žen, abychom se stali jejich spasiteli, jejich zachránci. Spasení, záchrana, není otázkou minulosti. Podle Bible jsi byl spasen, jsi spasen a jednoho dne budeš spasen. Stejně tak má muž zachraňovat svoji ženu, pracovat na její přeměně do podoby Krista, proč? To neznamená sedět na zadku, házet po ní verše a kárat ji za její přešlapy, posílat ji na tu či onu konferenci.

Chceme vědět, jak mít lepší ženu? Staňme se podobnější Kristu. Máme manželku, která je nevděčná? Tak my buďme vděčni za každou maličkost v našem manželství, a nechť to ona to uvidí. Děkujme ji za všechno, co uvaří či udělá. Děkujme za všechno, co učiní z poslušnosti. Máme nemilosrdnou, bezcitnou manželku? Buďme milosrdní k ní. Bůh nás nevolá pouze, abychom kráčeli vedle ní, ale abychom pracovali na její zbožnosti, posvěceností a proměně do Kristova obrazu. Co z toho muž bude mít, jestliže spasí celý svět, ale ztratí duši své manželky? Je to otázka vztahu, společných chvil modliteb, přemítání nad biblí.

Jakoby byli v dnešní americe dva proudy: Liberální, kteří nijak nezasahují do života manželky, a fundamentální, kdy žena jde tři kroky za svým mužem a když vybočí z řady, tak ji ukáže principy, které se vyučili na nějakém semináři, aby ji zahnal zase zpátky. Ne. Neukazujme principy, ukazujme Krista.

Příklad z mého života těsně po uvěření: Vůbec nechápu ženy, kolik cerepetiček mají v koupelně, na úpravu všeho od vlasů po konečky prstů. A mívám pocit, že ty cerepetičky jsou všude. Tehdy jsem viděl něco zastrčené do zásuvky, tak jsem to vytáhnul ze zásuvky. Pak jsem uslyšel z koupelny křik své sestry.

A spatřil jsem, jak vyběhla ze dveří ke mně, vlasy měla zcela rozcuchané do všech stran a ječela po mně: Ty idiote! Podívej se jak vypadám! Nedotýkej se mých věcí! Před uvěřením bych se na ní asi rozkřičel a pohádali bychom se. Ale z nějakého důvodu se stal zázrak a řekl jsem ji: Máš pravdu, udělal jsem chybu. Omlouvám se. A ona se zatvářila kysele a naštvala se, protože se se mnou nemohla pohádat. Nezareagoval jsem tak, aby si ona ospravedlnila svůj hněv ke mně.

Verš Efezským 5,25 nás vyzívá milovat snaše ženy láskou Ježíše Krista, který se obětoval za svou církev. Naším úkolem není obětovat se za církev, to je Kristův job, nášim úkolem je obětovat se za svou ženu. Kristus nám nepřikazuje položit svůj život za církev, ale za svoji manželku. Ježíš obětoval svůj život za církev, abychom my mohli obětovat svůj život za manželku. Ono je jednodušší věnovat svůj život církvi, protože ovoce je viditelnější – celá církev může vidět, jak my obětavě pokládáme svůj život službě ji. Avšak když obětujeme svůj život za manželku, tak to nikdo nezpozoruje, zůstane to pouze mezi námi a Bohem.

Efezským 5,26: ... aby ji posvětil, když ji očistil vodní koupelí v slovu. Všimněme si, že tady se nemluví o jeremiášském ohni a sekeře. Proč? Protože oheň a sekera mohou být svěřeny pouze do rukou Bohu, ne do rukou sebedokonalejšího člověka. A to je dobře.

Mám rád lukostřelbu. Když jsem učil střílet z luku svého ročního syna, nemohl jsem mu dát ostrý šíp, aby někomu neublížil. Z toho samého důvodu nemá Bůh nedává do rukou oheň a ostrou sekeru, ale obmytí Slovem života. Koupel je příjemná, něžná, součást našich životů. Se ženami se nemá jednat s ostrou sekerou v ruce, ale s něžnou koupelí. Ano, ženy se mají podřizovat svým mužům, ale mužové by měli být jako Kristus. Uvědomujme si, že posvěcení je dlouhodobý proces. My sami se dlouhodobě a těžce přetváříme v Kristův obraz, copak by to naše ženy měly stihnout za rok?

Tak jako Bůh nás vyučuje ze dne na den, kdy my často na jeho lekce zapomínáme a padáme stále na stejných chybách, stejnou trpělivostí musíme i my jednat se svými manželkami. Bůh nás nehubuje za to, že stále činíme ty samé chyby.

Důležité je společně se modlit a zamýšlet se nad Biblí. I muž se může hodně naučit od své manželky. Ve verši 27 se píše: ... aby sám sobě postavil slavnou církev, která by neměla poskvrny ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá a bezúhonná... Vidíme my naše ženy také tak? Příjemnou, beze poskvrny a vrásky? Jestli ne, tak jsme v procesu posvěcování selhali. Ježíš na nás pracuje celý náš život a my směřujeme k tomu, abychom se připravili se před Něho postavit. Jsme aktivně a vědomně zapojeni do posvěcování našich manželek laskavým, milujícím způsobem? Tak se ptám sám sebe. Pavel někdy nazývá církev svou slávou, pro manžela je jeho slávou jeho manželka. Někdy má křesťan pocit: No jo no, Bůh mi dal takovouto manželku, ta už se nikdy nezmění, musím to holt přetrpět až do smrti. Ale když se podíváme na podobenství o hřivnách a talentech, pak si musíme uvědomovat, že Bůh nám dal naše manželky jako hřivny, které mu jednou budeme muset vrátit do rukou i s ovocem naší péče.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.8 (5x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář