Paul Washer: O manželství III

4. únor 2013 | 19.14 |

Kázat o manželství vzbuzuje Bázeň.

Efezským 5. kapitola: 21Podřizujte se jeden druhému v bázni před Kristem: 22Ženy, podřizujte se svým mužům jako Pánu.

Verš 21 tvoří kontext k verši 22., hovoří o vztazích křesťanů uvnitř komunity. Máme se v bázni před Kristem podřizovat jeden druhému. Pak se apoštol Pavel zaměřuje na rodinu, zde jsou ženy volány k tomu, aby se podřizovaly mužům jako Pánu. Jak to máme interpretovat? Ve světle verši 25., který zase přikazuje mužům: Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal.

Osobně nemám strach podřídit se Bohu, protože vím, že mu mohu důvěřovat. Nemám strach ho poslechnout, jít tam, kde mě posílá a třeba tam i zemřít. Proč? Protože vím, že Bůh je dobrý, že On mě zná a zná i můj charakter. Když mi Bůh rozkáže: Podřiď se mi, tak to pro mne není těžké, protože se podřizuji dokonalému Pánovi, který mne miluje více než miluji já sama sebe. Toto tvoří kontext, ve kterém je třeba interpretovat verš požadující po ženách, aby se podřizovaly svým mužům.

Mám pocit, že v určitém slova smyslu má manželka je opravdu statečná žena, protože já osobně bych měl strach podřídit se muži, jako jsem já. V jednom podobenství Kristus vypráví o jednom pánovi, který se vrací z daleké cesty neočekávaně do svého domu a tam nachází svého otroka, správce svého majetku, jak zle zachází se svými podřízenými. Tohoto otroka pak jeho pán oddělil a přiřadil mu úděl nevěrných a nevěřících. Podívejme se na toto podobenství a aplikujme jej na manželství. Naše manželky nejsou Boží otrokyně, ony jsou Božími dcerami. Ano, těmto ženám bylo přikázáno, aby se podřídily, ale nám bylo přikázáno, abychom je milovali, láskou, kterou Kristus miluje církev. A pokud ona se nepodřizuje, není to pro muže důvod k obavám. Protože to je pouze její osobní neposlušnost. Ale pokud se podřizuje, tak ať se manžel bojí, protože nad ním visí Boží meč.

Pokud se žena poddává a chová se ke svému manželovi jako ke své hlavě, ale on při tom neplní své povinnosti, případně pokud on zneužije svého postavení v manželství a použije ji pro své vlastní sobectví, nebo ji obětuje pro svůj duchovní úřad či službu, nechť se takový muž děsí. Ženu Bůh pokládá za plně rovnocenou muži. Ježíš vylil svou krev na Golgotě i za ní.

Ve Zjevení se praví: Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům: Tomu, kdo vítězí, dám skrytou manu a dám mu bílý kamének a na tom kaménku napsané nové jméno, které nezná nikdo, než ten, kdo je dostává.

Co má tento text společného s manželstvím? Co myslíte, zaslibuje se tento verš pouze mužům, nebo všem křesťanům? Já osobně si myslím, že toto zaslíbení platí pro všechny křesťany, tedy pro muže, a také i pro ženy. Žena není pouze dodatek rozšiřující mužovo pohodlí, ale plnohodnotná osobnost před Bohem, která jednou dostane bílý kamének se jménem, o kterém její manžel nemá ani ponětí.

Manžel není pán pánů manželčina života, nikdy neví o všech okolnostech. Ženu nespasí fakt, že je vdaná za svého muže, ale že Kristus za ní položil svůj život. Muž je povolán, aby byl její hlavou, ale nechť tento úřad vykonává s bázni a chvěním.

Zpátky k Efezským, pátá kapitola. Tento text, který přikazuje ženám podřizovat se svým manželům jako svému pánu, vystavuje muže do nebezpečí. Možná někdo řekne, že by se tohoto statusu měla obávat žena, ale ne, tohoto verše se musí obávat muž. Uvědomujeme si plně tuto zodpovědnost, kterou Bůh svěřuje nám, manželům, do našich rukou? Že existuje člověk, kterému Bůh přikazuje, aby se podřídil zrovna mně jako svému pánu? Musíme si uvědomovat, že tomu, komu bylo hodně svěřeno, od toho se bude i hodně vyžadovat. Už tento fakt nás musí vést k životu ve chvění a v Bázni před Hospodinem. Má manželka je žena, která jednou bude stát před Božím Soudem, která dostane bílý kamínek, ale skrze kterou mohu být já sám usvědčen. Bůh mě bude soudit, jak jsem poslouchal Krista. A to, jak manžel má zacházet se svojí chotí, vůbec nezávisí na jejím chování k němu.

Velkým problémem dnešních manželství spočívá v tom, že jeden manžel čeká na druhého partnera, až se začne chovat tak, jak má, aby mu až pak dával to, co mu jako partnerovi náleží. Nemáme jednat se svým partnerem tak, jak si to zaslouží, ale tak, jak nám přikazuje Bůh. Žena se má podřídit, protože Bůh říká, aby se mu podřídila, a ne proto, že si to ten muž zaslouží či vyslouží. Toto je pouze mezi ženou a Bohem. Ale stejně tak, jestli muž naplňuje svoji roli hlavy, je otázkou mezi jim a Bohem. Je jedno, jestli je manželka krásná jako miss světa a chytrá jako apoštol Pavel, anebo není, mužovo chování k ní by mělo být stále stejné: Takové, jaké přikazuje Bůh. V Boží svrchovanosti máme spočinout a Bohu máme být poslušni.

Kazatelé velmi rádi zdůrazňují pasáž, že muž je hlavou své ženy. Co to však znamená. Kristus na jednom místě říká, abychom nikoho nenazývali mesiášem, otcem, mistrem, učitelem. Je jeden mesiáš, jeden mistr, jeden otec, jeden učitel. Znamená to snad, že muž si sám rozmyslí a sám rozhodne vše o své rodině a pak přijde domů a jeho rodina to všechno slepě přijme? Takhle si to mnozí představují. Ale žádnou pasáž nelze vytrhnout z celo-Biblického kontextu.

Vezměme si příklad: Člověk například může cítit povolání jet jako misionář se svoji rodinou na Sibiř. Anebo třeba cítí, že Bůh volá, ať prodá dům, nebo jakékoliv jiné rozhodnutí jak v duchovní, nebo i ve světské oblasti. I když tyto dvě kategorie by se neměly od sebe oddělovat. Má ten muž jít a vše rozhodnout sám. Myslím si, že ně. Osobně jsem přesvědčen, že by měl přijít ke své ženě a řekne ji: Miláčku, nabídli mi místo na sibiři, musím se rozhodnout do určitého data, pokládám to za Boží rozhodnutí, co ty nato? A pokud ona odpoví: Modlila jsem se za to a myslím si, že máš pravdu, jeďme. To je potom pěkné potvrzení, ne? Ale když ona na to namítne: Víš, nejsem si tím plně jista, opravdu věříš tomu, že tě takto volá Bůh? Má si to ten muž vzít jako útok na jeho mužnost, či na jeho úřad hlavy rodiny? Někteří křesťané si myslí, že ano. Někteří manželé by toto pokládali za odpověď neposlušné manželky. Ale v její intonaci přece není žádná nepsolušnost. Ona je Boží dcera. Ona přece neříká: Ty jsi ale hňup, v žádném případě nikam nepojedeme! Ona pouze říká: Nejsem si tím jista, nemám v tom jistotu. Ona pokorně, s láskou, říká, že má s tím problém. Jak by měl tedy ten manžel jako muž Boží zareagovat?

Přiznejme si to, manželka má často pravdu. Jestli toto řekne, měl by v našich srdcích vyvstanout červený praporek a my bychom měli říci: Víš co, měli bychom se za to více modlit. A až jeden partner bude cítit, že mu Bůh něco říká, nechť to hned poví druhému. A řekněme, že nakonec tito dva dojdou ke společnému závěru: Pak chvála Bohu za to. Ale co když nedojdou? Manžel stále cítí silně, že musí jí a že se musí již ten den rozhodnout. Pak se ten muž prostě musí rozhodnout, protože toto rozhodnout musí on. A pak by měl za manželkou přijít a říci: Miláčku, dnes už musím udělat to rozhodnutí, já vím, že jsme se neshodli, ale to rozhodnutí musí být plně na mě. A co by měla odpovědět ona? Jsem povinna následovat svého manžela.

Ale v takovém případě se manžel nepovyšoval nad svou ženu, nejednal s ní jako s hadrem, jako se svým doplňkem rozšiřující jeho komfort, ale poradil se s ní, chtěl vědět, co si o tom myslí, přemýšlel nad jejím názorem, modlil se s ní, ale když přišel moment, kdy už se to muselo rozhodnout, tak rozhodnutí musel učinit muž. A on za toto rozhodnutí také nese plnou zodpovědnost.

V realném životě k takovéto situaci nedochází. Mluvím o extrémní chvíli. Ale pokud dojde k takovému rozhodnutí a vyjde najevo, že měl muž pravdu, měl by se nad svou manželkou povyšovat? Rozhodně ne. Ale co když vyjde najevo opak? Měl by to muž popřít? Ne, manžel by měl umět přiznat, že se mýlil. A měla by se snad žena pak povyšovat nad svého muže a dávat mu to "sežrat" spolu s večeří? Absolutně ne.

Musíme být velmi opatrní. Muži často zneužívají oné pasáže, vytrhují z kontextu, ale pak nejednají se svou ženou tak, jak by jednal Kristus, ale tak, jak jednají pohané, kteří Boha neznají. Tím, že nad ženou panují, že ji ovládají. Ale toto není úkol, ke kterému je Bůh volá. Často mluvíme o tom, že muž má být hlavou ženy, ale doopravdy uneseme tuto zodpovědnost?

Musíme si uvědomovat, jak Ježíš prokazuje svoji autoritu nad církvi. Jakým způsobem Ježíš vládne svou círví? Sedněme si a pouvažujme nad tím. Už jsme někdy slyšeli o jiném pánu, který byl tak něžný, jemný, trpělivý? Sektali jsme se někdy s někým jiným, který by přijal naše selhání takovým způsobem, jako Pán církve? Musíme si uvědomovat, jak Ježíš panuje nad církví, protože muž by měl stejným způsobem jednat i v rámci svého manželství. Ježíš nejedná se svou církví s hromy a blesky, ale tak, že si ji namlouvá, za všech okolností se chová trpělivě, mírně. Když Ježíš spatří, jak církev učiní jeden malý krůček vpřed, když před tím ušla tisíc kroků zpět, tak celé nebe vyhrkně a tleská radostí. Opravdu chceš, aby Kristus zacházel se svoji církví tak, jako ty zacházíš se svoji manželkou? Všichni bychom byli v pekle.

I přes všechna naše selhání, Bůh má s námi trpělivost, i přes všechny naše slabosti, Bůh stále s námi pokračuje. Takto lze popsat vztah mezi církví a jejím Pánem. Je nepochopitelné, jak jsme schopni jednat nemilosrdně s druhými, i když víme, jak Bůh milosrdně jedná s námi. A to zejména v našich manželstvích. Musíme si uvědomovat, že s jakýmkoliv člověkem, se kterým se jen tak lehce mineme, jednáme milosrdněji a s větší láskou, než s lidmi, kteří jsou nám nejblíže. Tolik věci bereme jako samozřejmé. Jednali bychom se svými přáteli tak, jako obvykle jednáme se svými manželkami?

Původní nahrávka: http://media.sermonindex.net/14/SID14501.mp3

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 4 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář