O vztazích: Saulovo kopí a nádoba na vodu...

8. listopad 2010 | 05.00 |

Zífejci přišli říci Saulovi do Gibeje: "David se přece skrývá na pahorku Chakíle naproti poušti Ješímónu." Saul hned sestoupil do pouště Zífu se třemi tisíci muži vybranými z Izraele, aby v poušti Zífu hledal Davida. Saul se utábořil na pahorku Chakíle, který je při cestě naproti poušti Ješímónu. David, který se usadil v poušti, viděl, že Saul přitáhl do pouště za ním. David totiž vyslal zvědy a zjistil, že Saul opravdu přitáhl. Odebral se tedy na místo, kde se Saul utábořil. David uviděl místo, kde ležel Saul i Abnér, syn Nérův, velitel jeho vojska. Saul spal v ležení a lid tábořil kolem něho. David vyzval Chetejce Achímeleka a Abíšaje, syna Serújina, bratra Jóabova: "Kdo se mnou sestoupí k Saulovi do tábora?" Abíšaj řekl: "Já s tebou sestoupím." Tak vnikl David s Abíšajem v noci mezi lid, a hle, Saul leží, spí v ležení a jeho kopí je zabodnuto do země v hlavách lože ; Abnér a lid leželi kolem něho. Abíšaj řekl Davidovi: "Bůh ti dnes vydal do rukou tvého nepřítele. Teď dovol, ať ho jedinou ranou přirazím kopím k zemi, druhé rány nebude třeba ." David však Abíšajovi řekl: "Neodpravuj ho! Vždyť kdo vztáhne ruku na Hospodinova pomazaného a zůstane bez trestu?" David dále řekl: "Jakože živ je Hospodin, jistě jej Hospodin zasáhne; buď nadejde jeho den, kdy zemře, anebo odejde do boje a bude smeten. Chraň mě však Hospodin, abych vztáhl ruku na Hospodinova pomazaného. Vezmi tady to kopí, které má v hlavách, i džbánek na vodu a odejděme." David vzal kopí a džbánek na vodu od hlav Saulova lože a odešli. Nikdo nic neviděl, nikdo nic nevěděl, nikdo se neprobudil, všichni spali; padla na ně mrákota od Hospodina. David pak přešel na protilehlou stranu, postavil se na vrchol hory vpovzdálí, takže mezi nimi byl značný prostor. David zavolal na lid a na Abnéra, syna Nérova: "Jestlipak odpovíš, Abnére?" Abnér se ozval: "Kdo jsi, že voláš na krále?" David Abnérovi řekl: "Jsi přece muž. Kdo je ti v Izraeli roven? Proč jsi nestřežil krále, svého pána? Někdo z lidu přišel krále, tvého pána, odpravit. Nepočínal sis dobře. Jakože živ je Hospodin, jste syny smrti, protože jste nestřežili svého pána, Hospodinova pomazaného. Podívej se teď, kde je královo kopí a džbánek na vodu, který měl v hlavách!" Saul poznal po hlase Davida. Otázal se: "Je to tvůj hlas, můj synu Davide?" David řekl: "Je to můj hlas, králi, můj pane." Dále řekl: "Proč vlastně můj pán pronásleduje svého otroka? Vždyť čeho jsem se dopustil? Co je na mně zlého? Nechť nyní král, můj pán, vyslechne slova svého otroka. Jestli tě proti mně podněcuje Hospodin, nechť přijme vůni obětního daru. Jestli však lidé, ať jsou prokleti před Hospodinem. Vždyť mě dnes zapudili, abych se nemohl podílet na Hospodinově dědictví, jako by řekli: ‚Jdi sloužit jiným bohům.

‘ Kéž má krev nevyteče na zem daleko od Hospodinovy tváře. Vždyť izraelský král vytáhl, aby hledal pouhou blechu, jako by honil po horách koroptev." Saul na to řekl: "Zhřešil jsem. Vrať se, můj synu Davide. Nic zlého ti už neudělám, protože sis dnes cenil mého života. Počínal jsem si jako pomatenec, převelice jsem chybil." David odpověděl: "Tu je královo kopí. Ať sem přijde někdo z družiny a odnese je. Hospodin odplatí každému za jeho spravedlnost a věrnost. Hospodin tě dnes vydal do mých rukou, ale já jsem nechtěl na Hospodinova pomazaného vztáhnout ruku. Hle, jaký význam jsem dnes přikládal tvému životu, takový význam ať přikládá Hospodin životu mému a vysvobodí mne z každé úzkosti!" Saul Davidovi pravil: "Buď požehnán, můj synu Davide! Jistě mnoho vykonáš a dokážeš." David pak šel svou cestou a Saul se vrátil ke svému místu. 1 Samuelova, 26. kapitola...

Vážený čtenáři, otevřeli jsme další cyklus námětů k přemýšlení nad biblickými texty, tentokrát na téma dvacáté šesté kapitoly první knihy nesoucí jméno proroka Samuele. V prvním článku jsme si představili dva hlavní hrdiny tohoto děje: Davida a Saula. A v tom minulém jsme si zase uvědomovali, jak je důležité "jít k Saulovi". Dnes tedy, máte - li zájem, můžeme zase pokračovat dále...

Stejně jako v minulém článku o dnes si připomeneme ještě jedno místo z Nového zákona, které nás hlouběji uvede do děje, respektivě nám ukáže příběh z ještě trošku jiného úhlu pohledu: Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt. Neklamte sami sebe, milovaní bratří! Jk 1,12nn

Abíšaj v dnešním textu říká pravdu: Z Boží Milosti se společně s Davidem dostali až k Saulovi, Bůh jim vydal Saula do rukou. Ale k čemu? Abišaj se domnívá, že proto, aby jej usmrtili, David to odmítá. Saul je přece Hospodinův pomazaný, král nad Izraelem. Zvláštní.

Bůh nemůže pokoušet ke zlému, píše Jakub.  Avšak na druhé straně dobře víme, že je to právě Bůh, kdo posílá věřící do nejrůznějších zkoušek. Tak jak je to? Pokouší, zkouší? Situace je o to těžší, že v novozákonní řečtině je pro pokoušení i zkoušení jedno společné slovo. Každá zkouška je svým zpúsobem i pokušení a každé pokušení je i zkouškou.

V našem příběhu to je právě Abíšaj, kdo vyzívá Davida, aby zabil Saula. Avšak zde nesmíme přehlédnout jeden malinký detail: Abíšajova matka Serújína byla rodná sestra Davidova. David je zde povzbuzován k nedobrému činu svým vlastním synovcem, příbuzným. Abíšaj zde tedy představuje Davidovu tělesnost.  Davida svádí jeho vlastní tělesnost.

Avšak každé pokušení je zároveň i příležitostí říci zlu ne. Bůh nás nezkouší proto, abychom selhali, ale proto, abychom obstáli. Aby se ukázala naše víra, důvěra v Boha, naše věrnost, naše Láska k Nejvyššímu i k Jeho Slovu. Problém však bývá, že velká část našich zkoušek nepochází od Hospodina. To my sami často pokušení vyhledáváme dobrovolně a pak se divíme, že padáme. Kdo by se divil třeba člověku, který má problém s alkoholem, že když si zajde do hospody, že se tam opije? A proč se diví ten člověk? Ale my často jednáme stejně paradoxně jako právě onen alkoholik. 

Avšak tento příběh nevypráví pouze o pokušení. Ale, domnívám se, v podstatě i o mezilidských vztazích. V minulém článku jsme si říkali, že Saul zde představuje člověka, který s ek nám chová nepřátelsky. Saulův tábor pak zobrazuje jeho vnitřní svět. A jít k Saulovi v tomto kontextu znamená nespokojit se s povrchními soudy, ale snažit se jít do hloubky. Vcítit se do jeho kůže, pochopit motivy jeho jednání. Dostat se až tam, kde padají všechny masky, které člověk nosí v denodenním životě, až na místo nejvniternější bytosti, na místo duše, které dělá Saula Saulem. Či, jak říkají indiáni, projít se v jeho botech.

David s Abíšajem nalezli Saulovo kopí a jeho džbánek na vodu. Text specifikuje, že tyto věci leželi u  hlavy Saula. Jedná se tedy o něco klíčového. O něco hlavního.

Kopí bylo v podstatě Saulovo pracovní nářadí. Saul jakožto král měl v "popisu práce" bojovat s nejrůznějšími nepřáteli Izraele. Jedná se o nástroj síly, moci. Saulovo kopí zde představují silnou stránku osobnosti člověka. Něco, v čem je ten či onen fakt dobrý. Na co spoléhá, na co je hrdý. Můj "pracovní nástroj "třeba představuje notebook a teno blog.  Můžeme v tom vidět plodivou sílu Saulovu. A to nejenom plození ve smyslu fyzického, ale i duševního či duchovního.  Džbánek zase obsahuje něco, po čem Saul žízní. Po čem touží. O co usiluje. Čeho chce dosáhnout. Jedná se i o požehnání, duchovní nápoj, učení, a myšlení, kterému naslouchá.  Schopnosti a přání.

Musíme však vidět tu Boží Milost, díky které se David dostal až k Saulovi. I my potřebujeme Boží Milost, abychom se dostali až tak hluboko do duše člověku, který se třeba chová nepřátelsky vůči nám. A jestli Bůh dá a vydá nám jej, pak i my budeme postaveni před volbu. Budeme mít možnost toho člověka zničit, zabít, doslova tak důkladně, že "druhou ránu už nebudeme potřebovat," anebo naopak, když jeho kopí a džbánek na vodu "správně uchopíme," může to vést, věřím tomu, až k usmíření nesmiřitelných. Toto však nedokážeme bez Boží Moudrosti a Milosti.

Je to jen a pouze Boží Milost, když přijde situace do života nesmířených a nesmiřitelných, která láme ledy. Bible hovoří "o značném prostoru", o velké vzdálenosti mezi Saulem a Davidem. Nepřátelé si blízko nebývají. Stejně tak zde můžeme vidět i obrovskou propast mezi křesťany a jejich nevěřícími blízkými. Ta propast tu prostě je a nemůžeme před ní zavírat očí. Ale když správně uchopíme "kopí a džbánek na vodu" našich bližních či nepřátel, tak i přes tu obrovskou vzdálenost budeme schopni spolu komunikovat. Ne pouze spolu mluvit, ale komunikovat. A tato komunikace pak staví mosty a láme ledy. Kdy konečně poznáváme: "Je to tvůj hlas, můj synu? Má dcero, matkou, sousede?" V té chvíli se stáva David Saulovi "synem." Již né nepřítelem, kterého je třeba zničit, ale synem. Rozumějme člověkem, se kterým má důvěrný vztah. To jsou chvíle, kdy nepřítel přestává být nepřítelem, ale poznáváme v něm svého syna, svou dceru, otce, matku, souseda, kolegu z práce, bratra a sestru v Kristu.

Bůh požehnej dnešní den!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře