Vydáno před: Věrnost sboru...

7. únor 2011 | 11.29 |
› 

Vydáno před dvěmi lety...

Zdravím, vážený čtenáři,

blíží se pomalu druhé výročí tohoto blogu a to už je příležitost jednak poděkovat, že tento blog může fungovat a sloužit Bohu i lidem v tom našem malém českém  internetovém světě, jednak se i ohlédnout zpět za článkami, které se zde objevili. Dneska bychom si připomněli úvahu na téma Věrnost sboru,   neboť z čtvrté pětice článků jste na ni, vážení čtenáři, klikali prozatím nejvíce...


Vydáno před dvěmi léty:

Co ještě zbývá říci o Nikodémovi...
(Nejenom) pro věřící potomky nevěřících rodičů
Nesuď druhého podle jeho rodičů...
Stavební norma z Bible...
Věrnost sboru

Věrnost sboru

Motto> A řekl: Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě a ti dva budou jedno tělo. Takže již nejsou dva, ale jsou jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje. Mat 19, 5n.

Poslední dobou se hodně zamýšlím nad otázkou "přeběhlictví." V politice se často stává, že jeden politik opustí jednu politickou stranu a vstoupí do druhé. Také ve sportu, obvyklá věc, když sportovní klub prodá svého sportovce jinému klubu. Avšak co v křesťanské obci? Jak se Bůh dívá na to, když jeden věřící opustí svou denominaci a vstoupí do denominace sousední? Většina věřících křesťanů nad tím mávne rukou. Hlavně, že ten či onen zůstává v Kristu a v některé z Jeho Církví, myslí si. Avšak je to tak?



Možná si řeknete, že jsem si zvolil k této otázce špatné motto. Zvolené místo totiž hovoří o manželství. Ale, problém výše nastíněný je problémem docela novým. V době apoštolů neexistovaly denominace, Kristus svolal v podstatě církev jedinou, složenou z místních sborů. Jestliže se však nějaká situace nevyskytla v době prvotní církve, neznamená to, že bychom neměli v Písmu hledat odpověď na naši otázku.

Slyšel jsem přirovnávat členství ve sboru k mnohým obrazům.

Například ke škole. Když škola nemá co naučit, je třeba postoupit na další stupeň, říkají. Anebo k cestě, jestliže cesta sboru vede jinam než cesta má, mám prý odejít.

Avšak co Bible? Pro manželství a pro církev můžeme nalézt společného jmenovatele. O obou se v Písmu píše jako o Jednom těle. O manželství čteme, že se dva stanou jedním tělem a apoštol Pavel popisuje církev jako jedno Kristovo tělo s mnoha údy. To mne osobně vede k přesvědčení, že členství ve sboru bychom neměli srovnávat se školou, s cestami nebo s čímkoliv jiným, ale jen s manželstvím.

Stejně jako o maželství můžeme i o sboru říci, že jeho členy spojuje Bůh. V úvodní ukázce apoštol Matouš použil slovo, o kterém překladatelé KMS v poznámce pověděli, že doslova znamené "spolu zapřáhnout" nebo také "připevnit k jednomu jhu." Bratři a sestry, to, že jsme členy toho či onoho sboru není náhoda. V našem případě společně tvoříme společenství CB Havířov, protože nás takto svolal a zapřáhnul náš Pán. V Bibli máme u starozákonního proroka výzvu, ať nenávidíme rozvody. Copak o přechodech z jednoho sboru do druhého neplatí to samé? Postoj srdce je přeci stejný. Jenom okolnosti se různí. Avšak záleží právě na obsahu srdce, to nás znečisťuje, to, co jse z nás, ne okolnosti, co jdou do nás. Postoj srdce je ten samý.

Každý z nás se rodí do fyzické rodiny. Nikdo z nás si však nemohl vybrat, do kterého lůna bychom se vložili. Kdopak z nás si zvolil rodiče nebo sourozence? Nikdo. A kde se tedy v nás bere to pokušení vybírat si duchovní rodinu? Kam se znovuzrodíme duchovně? Není to spíše rozhodnutí Ducha Svatého?

Možná si myslíme: Ono nevadí, když přejdu z jednoho sboru do druhého, důležité je, že zůstávám v církvi Kristově. Ale. To Duch Svatý nás přivedl do našeho sboru. Nejsme tu náhodou, jsme v našem sboru z Božího Záměru. A On věděl proč. Je to On, kdo nás spojuje v Kristovo tělo, je to On, kdo nám rozdává dary ke službě, je to On, kdo nám stanovuje naše místo. Může si snad oko říci: "na hlavě se mi nelíbí, raději bych bylo na noze?" Může si žaludek povědět, že společenství s játrama stojí za starou bačkoru, to spíše ucho mu lépe porozumí?

Někdo si řekne: Musím opustit náš sbor, protože s ním nesouhlasím teologicky, sbor či denonimace v této otázce prostě kulhá na obě nohy. Představme si, že pan AB je pět, deset let ženatý s paní XB. A po pěti deseti letech si pan AB řekne, že se s paní XB rozvede, proč? Vadí mu, že kulhá. A už si našel slečnu VW, která kulhá o něco méně. Co myslíte, jak se na tento rozvod dívá Pán? Proč si myslíme, že výmluvy, které Bůh nepřijme, když chceme vyměnit ženu, přijme, když chceme vyměnit sbor? Když si myslíme, že sbor VW kulhá méně než sbor XB, ať už v teologické oblasti, v diakonii, v misii, ve vnitřních vztazích, je to důvod pro změnu dresu? Bratři a sestry, nemyslím si to. Spíše by nám to mělo být motivací k modlitbám, k volání k Bohu, k půstu a přiložení ruku k dílu.

Další důvod může být v duchovní neuspokojenosti. Neuspokojují nás chvály, neuspokojuje nás kázání, kazatel, naše služba atd atd. Ale ruku na srdce, co bychom poradili bratru, který by za námi přišel a řekl by nám: "Má žena mne neuspokojuje?" Opravdu bychom mu řekli: "Tak si najdi ženu jinou, novou, mladší?" Řekli bychom mu: "Bůh tě spojil v jedno tělo s jednou ženou, tak tě spojí s ženou druhou?" Co bychom takovému bratru poradili?

Ale jsou i jiná lákadla. Například Boží moc. Můžeme zatoužit uvidět Boží zázraky, ochutnat Boží moc. A zdá se nám, že ve sboru XY se děje více zázraků než v našem domovském. Možná dokonce si pomyslíme, že v našem domovském sboru žádná Boží moc není. Co potom? Podívejme se do Písma. V Matoušovém evangeliu 24,24 nás Pán varuje, že přítomnost Boží Moci nemusí být známkou intimního vztahu s Bohem.A naopak, v knize Zjevení Pán Ježíš chválí církev ve Filadelfii, že ač má malou moc, přesto zůstávala tato církev věrná Kristovu Slovu a Jeho Jménu. Existuje povícero důvodů, proč sbor nezažívá Boží moc. Mezi ně patří i Boží zkouška. Bůh může zkoušet víru sboru i tak, že vzdálí svou zázračnou moc. Bude se držet církev Božího slova i v takovém případě? Politika zná jeden zákon: Čím více a čím déle daná politická strana drží vládní moc, tím více láká mocichtivé šplhouny, kterým nejde o ideály politické strany, ale o moc. A naopak, období, které politická strana stráví v opozici a bezmoci, tuto stranu od takovýchto příživníků očišťuje. Bůh je velký vinař, čteme v Písmu. Boží zkouška může trvat rozličnou dobu. V knize Job také nečteme, kolik času uběhlo od jeho onemocnění až po uzdravení. Církev může být zkoušena celá staletí. Otázka zní: Na kolik je morální opustit náš domovský sbor, jestliže právě prochází zkouškou? Přestavme si, že v manželství onemocníme a toto onemocnění nás připoutá na dlouhou dobu na lůžko a náš manžel nebonaše manželka nás v této těžké době opustí a vrhne se do náruče nekoho zdravějšího, silnějšího. Pochválí Pán Bůh takového manžela? Není i tedy nepřítomnost Boží moci spíše námětem k pústu, pokání, modlitbám, než k útěku? A že to nedělá sbor jako celek? Tak proč to neuděláme my, jednotlivci?

Předejme opět slovo Písmu. V knize Kazatel se píše: Když se zavážeš Bohu slibem, splň jej bez meškání... Co slíbíš, to splň!... Nedovol svým ústům, aby svedla ke hříchu tvé tělo, neříkej před Božím Poslem: "To byl omyl..."(Kaz 5,3nn). To se nás netýká, říká me si, neboť Pán Ježíš zakázal slibovat. Opravdu? Bratří a sestry, já osobně si myslím, že slova Pána Ježíše se dají vyložit takto: "Každé slovo, které vyslovíte, berte vážně, jako by jste slibovali Bohu. Když takto osvědčíte svou věrnost, nebude nutné, aby jste slibovali a zaklínali se Božím Jménem. Jestliže nejste věrni ve svých slovech, kdo vám uvěří, když budete slibovat?" Když řekneme své "ano", pak na tomto "ano" trvejme, jako bychom toto "ano" řekli Bohu. Jestliže tedy řekneme "ano" své ženě, svému sboru, zaměstnání, obchodnímu partnerovi, berme toto "ano", jakobychom jej řekli Bohu. Bůh nás v tomto kontextu skrze Kazatele a skrze Krista varuje: Když jednou dáme své "ano", pak neříkejme před "Božím poslem": To byl omyl.

Možná ten či onen si poví: Cítím, že mne Duch Svatý takto volá... Avšak, na čem stojí naše víra? Na našich pocitech? V Bibli je odhaleno tajemství: K obracenému křesťanovi nemusí mluvit jen a pouze Duch Svatý. Hlas z duchovního světa bychom vždy měli položit k Bibli, neboť Duch Svatý si nemůže odporovat. Jestliže cítíme, že nám něco říká: "Vyměň svou ženu", budeme to považovat za hlas Ducha Svatého? A proč by to u hlasu: "Změň svůj sbor" mělo být jiné?

Proberme společně i dva příběhy Božího Služebníka Barnabáše. Cituji ze Skutků Apoštolů:
Zpráva o nich se donesla k sluchu církve v Jeruzalémě, i vyslali Barnabáše až do Antiochie. Když tam přišel a uviděl tu milost Boží, zaradoval se a povzbuzoval všechny, aby s rozhodným srdcem zůstávali u Pána; neboť to byl dobrý muž, plný Ducha Svatého a víry. A značný zástup se přidal k Pánu. Pak odešel do Tarsu vyhledat Saula, a když ho našel, přivedl ho do Antiochie. Stalo se, že celý rok zůstali v společenství církve a vyučili značný zástup...

Zde máme zprávu, že i Barnabáš změnil svůj sbor. Ale všimněme si, nebylo to svévolně. Vyslal jej Duch Svatý skrze rozhodnutí církve. Důležitost rozhodnutí církve vydá na celý nový článek, tudíž jej zde už nebudu rozebírat. Spokojme se s konstatováním, že pro změnu sborové přislušnosti pro Barnabáše (a jeho prostřednictvím i Pavla) bylo nezbytné rozhodnutí Církve pramenící v Duchu Svatém.

Podívejme se na druhou událost z Barnabášova života:
Po několika dnech řekl Pavel Barnabášovi: "Vraťme se a navštivme bratry ve všech městech, ve kterých jsme zvěstovali Pánovo slovo, a zjistěme, jak se mají." Barnabáš chtěl vzít s sebou také Jana, nazývaného Marek. Pavel však nepokládal za správné brát ho s sebou, protože se v Pamfylii od nich odloučil a nešel s nimi do díla. Vznikla z toho ostrá hádka, takže se od sebe oddělili. Barnabáš vzal s sebou Marka a vyplul na Kypr. Pavel si vybral Silase, a když ho bratři svěřili Pánově milosti, vyšel. Procházel Sýrií a Kilikií a posiloval církve.

Pomiňme otázku, kdo měl v tomto bratrském sporu pravdu. Všimněme si však jiného drobného detajlu. Barnabáš se tak rozčílil, že se v podstatě okamžitě vydal na cestu. Pavel však ne. Pavel počkal na to, až jej na cestu vyšle církev. Do této chvíle byl Barnabáš jednou z hlavních postav Skutků apoštolů, od tohoto okamžiku však o něm nečteme nic. Náhoda? Možná, já si to však nemyslím. Domnívám se, že tímto dal Duch Svatý najevo, že Barnabáš svým svévolným odchodem opustil i Jeho Plán pro jeho život.

Podívejme se však i na biblické důvody, pro které je správné opustit sbor:
1) se jedná o situaci, kdy sbor tvoří jenom lidé, kteří si za bratry a sestry v Kristu jenom hrají, ale jsou ve skutečnosti modláři, smilníci, opilci atd atd.
2) Když církev nebo sbor ovládne Duch Antikristův.

Předpokládejme, že pan XY opustí sbor neoprávněne a svévolně. Je to však hřích jenom toho bratra? Já si to nemyslím. Ani rozpad manželství nemívá jednostraného viníka. To nejhorší, co jako sbor můžeme udělat, je mávnout nad tím rukou. Každý odchod každého bratra pro nás by měl být námětem pro naše zamyšlení. Nehledat chyby na tom bratru, co on udělal či neudělal špatného, ale na nás. Co my jsme udělali správně či nesprávně. Každý odchod jakéhokoliv bratra ze sboru by měl být důvodem pro modlitební boj nejenom za tohoto bratra, ale hlavně za náš sbor, za jeho vedením Duchem svatým. A nejenom za sbor jako celek, ale i za každý jeho úd. Abychom se ptali a vyvarovali toho, co jsme my udělali špatně. Mávnout rukou a hodit vinu na odcházejícího je vždy snadné.

Za komunismu se říkalo, že ten či onen "volil nohama." Nebuďme slepí, jestli někdo "volí nohama..." Každý odchod může být příležistostí k zamýšlení, pokání, výzvou za nový duchovní boj o sbor s novou silou přicházející od Našeho Pána. Každý úd je nenahraditelný. Jestliže zmizí "neviditelný" úd a my si toho ani nevšimneme, pak je něco špatně. Když zmizí úd a my nevnímáme, že jsme utrpěli nenahraditelnou ztrátu, pak je něco špatně. Pak by se nám mohlo stát, že by ten či onen sbor se stal sborem naplňujícím ony dva biblické body, aniž by si toho kdokoliv všimnul.


 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře