Listárna: Xdroit - Nebo je to jinak?

20. srpen 2012 | 22.36 |
› 

Otázka:Dobrý den,

dnes jsem poslouchal rozhovory v radiu na téma bůh a modlitba. Hlasatelka a ostatní postupně došli k tomu, že křesťané a Židé se modlí k bohu i pro svou vlastní potřebu, ale vždy že musí prosit tímto způsobem: Prosím o toto, ale nechť se stane vůle tvá.
Dotaz 1. Nezdá se Vám, že je to v rozporu s tím, že člověku byla dána vůle rozhodovat a takto je mu brána zpět v tom, že se vlastně tímto vzdává boje o to, na čem by měl pracovat a ne to nechat na rozhodnutí vyšších sil?!
2. Jak je možné, že pokud Bůh=DOBRO, proč zemřelo tolik nevinných 6000 000 židů v koncentračních táborech? Proč nebyly jejich modlitby vyslyšeny? Přijde Vám to normální chování od boha?
3. Pokud odpověď je že za to může ďábel, pak Vám povím toto: Za to může bůh , protože on sám nechal svobodnou vůli ďáblovi manipulovat slabými dušemi některých lidí! Nebo je to jinak? Xdroit

Odpověď: Taky zdravím, děkuji za otázku. Bývá na ní těžké odpovědět, ale to ani né tak pro samotný obsah otázky, ale většinou pro tu formu, která indikuje už jakousi, omlouvám se za ten výraz, předpojatost tazatele. Tazatel prostě jakoby už měl svůj názor a otázku položil né proto, aby na ní dostal odpověď, ale proto, aby tento svůj názor vyjádřil.  Proto bych chtěl napřed poprosit, aby jste si na následující řádky, vážení čtenáři, bez jakékoliv předpojatosti. A také se těžce odpovídá, protože mám zkušenost, že ani sebelepší odpověď člověka ke Kristu nepřivede. Lepší než odpověď jsou právě otázky, které zdravě hryžou a motivují člověka hledat. Položené otázky jsou typické, které tak nevěřící kladou věřícím. Každý věřící k nim musí zaujmout svůj postoj. Rád bych tedy nabídl ten svůj.

Když mluvíme o Bohu a o satanu, musíme si vyjasnit, jestli oba myslíme toho stejného Boha a toho stejného satana. Abychom nemluvili jeden o koze, druhý o voze. Proto začnu trošku zeširoka.

V jednu dobu jsem se divil, proč ďábel skrze Heroda zaútočil na právě narozeného Ježíše. Copak si vážně myslel, že jej Bůh zanechá bez ochrany? Anebo proč "ztrácel čas" tím, že pokoušel Krista na poušti, což si doopravdy myslel, že jej svede? Pak mne trkla odpověď: Ano, on si to doopravdy myslel. On si doopravdy myslel, že Bůh nechá zrovna narozeného Krista bez ochrany, on si doopravdy myslel, že každý podlehne pokušení moci a kývne na nabídku vládnout světu. Proč? Protože podle sebe soudí druhé. Protože on sám by Krista bez pomoci nechal, protože by mu na něm nezáleželo, protože on sám je tak mocihctivý, že by udělal nevím co, jenom aby vládnul světu. A nechápe a nemůže chápat  Boha.

Ono totiž absolutní zlo nemůže rozumět absolutnímu dobru a absolutní dobro nemůže rozumět absolutnímu zlu. Když se bavíme o Bohu, často si představíme staříka na obláčku, ketrý má už od pradávna do nejmenšího detajlu nalinkované veškerou historii světa.

Ale takovéhoto boha nám představuje Řecká filozofie, ale ne Bible. Bible nám ukazuje jiného Boha. Boha, který je stále, zas a dokola překvapován tou hloubkou zla na světě, který jakoby nečeká zlobu a nechápe, kde se ten hřích v lidech bere, který je zděšen, do jak hlubokého bahna člověk klesá. Víte, osobně si myslím, že v absolutně dobré myslí se nemůže objevit žádná zlá, nedobrá myšlenka, žádná špatná představa. A proto je zas a znova překvapován, co se zde na zemi děje. Nechápejte mně špatně: On jistě dopředu počítá s tím nejhorším, má na to svůj plán, počítá s tím nejhorším, ale jakoby to nejhorší přesto nečekal. Když čtu některé místa v Bibli, víte, jakobych slyšel velmi citlivou duši na kraji zoufalství nad tím vším, co pozoruje a co prostě nechápe. Boha teď a tady hluboce zraňuje, bolí, uráží všechno současné zlo. Bolí jej na třikrát: Za prvé protože jej na živo vidí a slyší, čte jej ze zločincovi mysli, za druhé protože ho prožívá spolu s obětí a zatřetí protože za něj umírá na Golgotě.

Satan jakoby byl jeho opakem. V jeho mysli zase nemůže být nic dobrého. Je dobrem maten, překvapován, nečeká ho. Nerozumí mu. Nenávidí Boha a bojuje proti němu. Když však hovoříme o boji dobra proti zlu, nemluvíme o souboji dvou rovnocených sil. Nejedná se o rovnocené soupeře, o jing a jang.Ale satan může pouze tam, kam ho Bůh pustí. Je  jako zuřivý pes na vodítku, jehož délku určuje Bůh. Nebo ještě jinak, jako zuřivý pes za ohradou. A ta délka lana není pořád stejná, ale Bůh ji jednou zkracuje a jednou uvolňuje. Vždyť například i toho Krista, t.j. sebe sama,  jednou vydal plně do satanových rukou.

Víte, není dobré být nucen následovat dobro kvůli dobra samotného. To pak není žádná vztah, žádná láska. Mnohem lepší je následovat dobro, protože člověk pozná, že je dobré. Protože jej člověk pozná a zamiluje si ho, byť se mu nabízí i jiné, lákávé možnosti. Satan jakoby nabízel alternativyk Božímu charakteru. Své Hitlery, Staliny, Budhy, Šivy, démony, Marxe, Darwiny, nebo i přes né tak vyhraněné a přesto lživé osobnosti, lži-proroky, lži-mesiáše, co jich jen historie poznala a ještě pozná. Člověk má možnost studovat charaktery démonů stojících za nejrůznějšími filozofii a poznat tu, která je jemu srdci nejbližší. Se všemi důsledky. Vrána k vráně sedá, se říká. Člověk je v absurdní pozici: Žádá nezávislost na Bohu, na dobru, ale pak nechce převzít vše, co si nezávilost na dobru sebou nese. Avšak člověk musí poznat, co to znamená být nezavislý na dobru a jednou to pozná zcela do všech důsledků.

Žijeme ve světě poznání Zla. Člověk sám na počátku světa vyjádřil touhu poznat zlo a tak teda zlo poznává. Slovo poznat má biblicky řekněme tři významy. První z nich je poznání akademické - to když se například ve škole dozvíme, že kobra je jedovatý had. Druhé poznání je poznání na vlastní kůži - to když nás ta kobra uštkne a my na vlastní kůži poznáváme, že kobra je opravdu jedovatý had. A třetí význam slova poznat znamená intimní spojení mezi manžely, splynutí těl a duší do jedné osoby. Ptáme - li se, proč je stále ještě zlo na světě, pak strašidelná odpověď zní, že přes všechny hladomory a pandemie, přes všechny války a holocausty, jsme ještě nepoznali zlo v celé jeho nahotě. Protože vedle poznání toho zlého je tento svět stále také místem poznání toho dobrého. I v těch koncentrácích se člověk mohl setkat s dobrem, např. s lidmi typu Maximiliána Kolbeho. Naše poznání Zla je stále ještě omezené a tudíž nepravdivé.  Bez smrti by nebylo plného poznání zla. Člověk jako otrok se dědičně prodal za jediné "jablko" Satanu, Zlu, do vlastnictví. Ale Zlo není dobrým Pánem, Majitelem. Je to Zlo, kdo člověka sytí a šatí. A Zlo nikdy nedá dobré dary. Když Zlo krátkodobě pomůže, pak si o to více později vezme. Zlo nemůže dávat nic než jed. Možná jed sladký, který nám chutná, ale který nás dříve či později zahubí.

 Bůh chce mít s člověkem vztah - vztah ne založený na zištnosti, ale na vzájemném poznání se. Nic tak manželství neupevní jako když manželé ruku v ruce společně projdou těžkým obdobím. Říkáme, že si slibujeme lásku na časy dobré i zlé. Byla by to laciná láska, která by byla hyčkána pouze v přelychu. Ono se snadno následuje v časech dobrých či v době prosperity. Když jsi bohatý, když je ti fajně, když prosperuješ, tak máš kolem sebe spoustu "přátel," když jsi však na dně, když o všechno přijdeš, pak se většinou "vypaří" i ti "přátelé" a zůstanou ti opravdoví. Avšak právě na těchto opravdových lze stavět, budovat, jim lze důvěřovat, o ně se lze opřít. Než přijde bouře, tak všechny budovy vypadají dobře, pevně, obyvatelně, ale právě až ta pořádná bouře otestuje dílo.

Obdobně je to i ve vztahu s Bohem. Kdyby bylo vždycky vše dobré, kdyby následování Boha nic nestálo, to by se to následovalo. Ale to by byla laciná víra, laciné přátelství. Právě však v dobách zlých se člověk učí Bohu důvěřovat, na Boha se spoléhat, k Bohu volat. Právě tehdy, až všechny falešné opory z lidského života zmizí a člověk si uvědomí, že jenom k Bohu může volat. Stejně tak i smrt, je jako řeka, o které nevíme, co je na druhém břehu a zdali je něco na druhém břehu. Přes smrt nelze jinak než důvěrou Bohu.

Víte, my z výšky metr sedmesát metr osmdesát vidíme jen a pouze za nejbližsí horizont. Náš život je jako dílek puzzlete, máme (omezený) přehled pouze více méně o nejbližších dílcích, ale celý obraz spatřit nemůžeme. To Bůh "z Nebes" má jiný rozhled a jiný přehled. Víte, každý náš čin má stovku nejrůznějších důsledků a ty důsledky si na sebe jako sněhová koule nabalují další důsledky a na tu lavinu v údolí, co z našeho počínání vznikne, nemáme šanci dolehnout. Žádný člověk nedovede odhadnout všechny důsledky všech svých činů. Postoj Vámi kritizovaný v bodě jedna není nic jiného než plné si uvědomění této skutečnosti. Jedná se o čin pokory, bez které nelze poznat Boha, pokory, kterou pýcha nemůže pochopit, či tomu porozumět. Obdobně jako zlo nemůže pochopit dobro, jako hluchý nemůže pochopit Beethovena a slepý van Gogha, tak pokoru nemůže poznat pýcha.

Víte, neptejte se mně, ptejte se přímo Boha. Třeba se i nad Vámi smiluje a sníží se. Pak buď pochopíte všechno a nebo už nebudete mít potřebu se ptát, protože poznáte toho, komu můžete uvěřit, komu můžete důvěřovat, komu můžete svěřit svůj život. 

Bůh netouží po nevěstce, která se mu oddá, když dostane zaplaceno, Bůh touží po nevěstě, která se mu poddá z lásky, protože pozná Jeho charakter a zamiluje si Jej.

Před Kristovým křážem stojíme před stejnou volbou, jako stál Adam: ten byl však uvnitř a rozhodl se jít ven, my jsme venku a rozhodujeme se, zda-li vejít či nevejít...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář