8) Využití času

19. červen 2012 | 19.30 |

8) Využití času

Život je otázkou priorit, říká jeden reklamní slogan. A říká hlubokou pravdu. Den trvá pouze čtyřiadvacet hodin, život zde, na zemi, také není neomezený. A člověk si musí volit, jak čas využije. Nemůže stihnout všechno, vždy něco zanedbá na úkor něčeho jiného. Neexistuje na zemi člověk, který by dokázal tak vyladit svůj časový harmonogram, aby žádná oblast jeho života nijak netrpěla.

"Cvičebnice křesťanského života" udává těchto sedm oblastí života křesťana: Bůh, já, rodina, církev, práce, svět a vláda. Při čemž nakreslila graf se třemi soustřednými kruhy: Ten kruh v centru pojmenovala "Bůh", kruh uprostřed pak označila slovem "Já" a vnější kruh rozdělila do pět stejných okýnek, do kterých zařadila zbývající oblasti, čímž je však odsunula na okraj. Osobně nevím, na kolik je tento graf správný, jestli třeba "rodině" bychom neměli věnovat samostatný soustředný kruh mezi "já" a tím zbytkem.

Například americký kazatel Paul Washer radikálně stojí na požadavku, aby byl význam rodiny vyvýšen nad jiné úkoly křesťanova života. Říká, že misionář, který by dal přednost náhlé poradě nebo misijní aktivitě s ním před dlouhodobě slibenou rodinou akcí, by u něho dostal "padáka." Kazatel Jan Urban v knížce "V královských službách" je opatrnější – nezastírá, že zde jakýsi konflikt v životě, zvlášť Božího služebníka, je, ale nenabízí jednoduché řešení.

V životě vždy budeme asi zanedbávat něco na úkor něčeho jiného, jde však o to, abychom nezanedbávali pořád jednu a tu samou oblast. Ono zanedbávání musíme střídat, pokud možno rovnoměrně, aby žádná služba našeho života dlouhodobě netrpěla. Ne vždy to však takto ideálně vyladit jde. Toto je otázkou denodenního duchovního boje. Osobně například konám zaměstnání (IT specialista), do kterého musíte být fanatik, aby jste v něm byli dobří. Moje práce si nárokuje množství volného času, který ji osobně nechci dát, protože jinak bych musel oklestit čas patřící službě Bohu, studiu a manželce. Jistě, nedá se od sebe oddělit čas, který patří Bohu, od času, který patří zaměstnání. I na náš čas, který trávíme v zaměstnání, si Bůh vznáší vlastnické právo. Nejsme zaměstnanci našich zaměstnavatelů, jsme v prvé řadě vždy zaměstnanci Božími. Přesto osobně cítím ono Boží volání, Boží rozkaz, do jiné služby. Nelze sloužit dvěma Pánům, říká Kristus v jednom podobenství, nelze dělat pracovní zaměstnání, které konám, na "půl plynu," ale stejně tak nelze na "půl plynu" sloužit Bohu v duchovní oblasti. Čímž nechci rozhodně říci, že práce tam je vznešenější nebo svatější, než práce onde. Jenom osobně stojím na křižovatce, na které nelze vystávat dlouhodobě. Východisko z ní vidím pouze skrze modlitební rozhovor s Bohem.

Nelze od sebe oddělovat čas v jednotlivých oblastech. Když jsem s rodinou, sloužím Bohu stejně, jako na shromáždění, také čas strávený v zaměstnání je v podstatě čas věnovaný rodině. Když Kristus kárá Martu, že si dělá starosti a znepokuje se mnoha věcmi, nemyslí v prvé řadě na množství úkolů, které Marta v té dané chvíli dělala tak horlivě, že neměla čas poslouchat jeho vyučování, jak se oddíl v Lk 10 obecně vykládá. Osobně si však myslím, že zde Kristus naráží na její pocity. Marta si dělala starosti s tím, zda Kristu na ní záleží, srovnávala se se svoji sestrou, nárokovala si její pomoc jako svoje právo a její povinnost, ze služby se ji vytratila radost a vděčnost, ztratila z očí smysl toho, co konala, že díky její službě může Ježíš volně vyučovat a její sestra Marie může svobodně jeho kázání naslouchat. A tam, kde se radost, vděčnost, vědomí smyslu a cíle, vědomí Boží lásky, přítomnosti a požehnání, kde se toto všechno ztratí, tam zbývá pouze otročina. Podobný význam můžeme vidět i v podobenství o marnotratném synovi – kde starší bratr vyčítá svému otci, že mu nikdy nic nedal a při tom nevidí veliký dar denodenního společného obecenství, tepla, bezpečí, ba i dar služby na poli – nic z toho v jeho očích nemělo hodnotu jednoho vykrmeného telete, chyběla mu radost a vděčnost, vědomí pravé hodnoty Božích darů – a zbyla mu tedy pouze ta otročina. I nám křesťanům hrozí, že v denodenním životě ztratíme vědomí hodnoty Božích darů, že ztratíme vděčnost a radost ve a ze služby Bohu, rodině, zaměstnání, církvi, světu a vládě. Pak by nám zústala pouhá otročina povinností, které nezvládáme a zvládat nemůžeme.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář