7) Hledání Boží vůle...

19. květen 2012 | 23.16 |

7) (Boží) komunikace a vedení:

V křesťanském životě to není pouze člověk, kdo komunikuje skrze modlitbu s Bohem, ale je to i Bůh, kdo komunikuje s věřícím. Jak poznat Jeho Hlas a Jeho Vedení?

Ano, Bůh má pro každého člověka Svůj plán. Nedávno měl web "signaly.cz" téma měsíce tvrdící, že "I jeden člověk může změnit svět." Ano, i jeden člověk může změnit svět, ale to Božím plánem třeba pro můj život být nemusí. Třeba například Bůh vůbec nemusí po mě chtít, abych zrovna měnil svět, ale abych žil úplně obyčejným, tichým, poctivým způsobem života.

Jak tedy poznat Boží vedení? Boží vůli pro ten či onen konkrétní daný okamžik lidského života? Jak poznat východisko, které z daného problému připravil Bůh? Cvičebnice "Křesťanský život" předkládá osm bodů, které jsou v zásadě správné. Pokusím se je zde trošku modifikovat tak, jak je prožívám ve svém životě. V prvé řadě cvičebnice velice správně říká, že je třeba "se zavázat konat Boží vůli." Je třeba plně odevzdat svůj život do rukou Božích, přijmout Ježíše Krista za Svého Svrchovaného Panovníka, Vlastníka, Krále a Spasitele. Přijímat každé Kristovo Slovo jako Zákon do Svého Života a podrobovat se Mu. A z celého srdce po tom toužit.

Za druhé jsme volání ke studiu Bible a k aplikaci biblických principů v lidském životě. Bible je Boží Zjevení ke člověku, přímá Boží řeč. O studiu Bible jsme hovořili ve čtvrté úvaze sepsané na téma "Působení Božího Slova," na tuto úvahu bych zde odkázal, vážený čtenáři, prosím, aby jste si ji z tohoto místa opět přečetli. V naší dnešní souvislosti bych však rád zdůraznil, že nejde ani tak o aplikaci Biblických veršů v našem životě jako spíše o aplikaci Božích principů, které za těmito verši stojí. Jako příklad použiji třeba sňatky věřícího s nevěřícím. Cvičebnice totiž kategoricky tvrdí, že pokaždé, když se věřící vezme nevěřícího, tak je to špatně, v protikladu s Boží vůlí. Ale může nastat například situace, kdy nevěřící pár žije nesezdání "na hromádce", vychovávají společně jedno či dvě dítě a v té době pouze jeden z nich uvěří. Jestliže bychom uplatňovali pouze biblické verše, mohli bychom zavinit více zlého než dobrého. Mohli bychom tlačit na uvěřivšího, aby si vzal pouze věřícího partnera, a tím rozbít jejich rodinu. Jestliže však budeme aplikovat biblické principy (např. 1Kor 7,12n), můžeme dojít ke zcela jiným závěrům a výsledkům a uznat, že v tomto konkrétním případě opravdu Bůh může chtít, aby si věřící vzal svého současného nevěřícího partnera.

Avšak mnohem snažší se aplikují biblické verše, než biblické principy stojící za těmito verši, neboť přečíst verš a máchat s ním je jednodušší než správně "přečíst" onen princip. Avšak v dnešní době se můžeme setkat se situacemi, které Bible přímo neřeší, protože v době novozákonní některé společenské jevy prostě neexistovaly, i proto musíme hledat spíše principy za verši než verše samotné.

Za třetí se vždycky dívám, jak mne osobně Bůh vedl v minulosti. Jaké mi On dal silné i slabé stránky, jaké mi dal zájmy a záliby, jaké mi dal touhy do srdce. Jistě, i zde je třeba poměřovat, kdo mi to či ono do srdce dal, neboť z Písma víme, že touhy do našeho srdce může vkládat i naše tělesnost, ba dokonce satan. Je třeba si položit i otázku, jestli opravdu jsem toho či onoho v tu či onu chvíli potkal "náhodou," zda mi on to či ono řekl "náhodou," anebo, zda-li za tím či oním setkáním a tom či onom sdělení není Boží vedení. Zde patří i metoda tzv Otevřených či zavřených dveří.

Za čtvrté je určitě důležitý i názor ostatních křesťanů, starších věřících, partnerů, rodiny, rodičů (ba i těch "nevěřících"), přátel, autorit, které Bůh ustanovuje i v našem životě. Zde patří i hlas tzv. "proroků," jestliže oni prorocky promluví zrovna do té či oné situace. Bible specifikuje princip "dvou až tří svědků," který můžeme aplikovat i v této otázce. Podrobněji teď problematiku "proroků" probrat nemůžeme, odkázal bych na jinou svou úvahu1. I zde však platí, co prohlásil Petr před Synedrionem: Boha se sluší spíše poslouchat a ne lidi. V celém bodě čtyři tedy jde o více méně "hlas poradní."

Cvičebnice v bodě sedm praví: "Jakmile rozhodnutí bylo učiněno, zaměřte se na svoji víru, bez ohledu na překážky". S tímto bodem bych polemizoval – osobně věřím tomu, že i potom, co učiním rozhodnutí, je třeba zůstávat otevřený i k případné změně názoru. Toto mi například hodně kladl na srdce kazatel našeho sboru, když jsem s ním konzultoval studium Teologie na ETS. Řekl mi v podstatě toto: "Je dobré, žes dnes přijal pověření stát se kazatelem, ale stále buď otevřený tomu, že Bůh může mít s Tebou v různých období Tvého života i různý plán." Třeba Bůh pouze chce, abych studoval první ročník a né už ten druhý :-).

Veškeré rozhodnutí však musíme činit v Bázni Boží, v Duchu Svatém a v modlitbách. V Bázni Boží2 znamená mít stále na srdci otázku, jaký názor na to či ono má Ježíš Kristus, znamená vědomí toho, že vše, co zde na světě vlastníme, včetně našich povolání a pověření, nepatří nám, ale Bohu, že my jsme pouze správci toho všeho a ne praví majitelé. V Duchu Svatém zase znamená v postoji otroka, který je vlastněn Ježíšem Kristem, ve vědomí toho, že, nejenom náš majetek, ale již také my sami nepatříme sami sobě, ale že "Ježíš je Pán," že Ježíš a právě jen Ježíš je naším Panovníkem, Králem, Vlastníkem, v modlitbách pak znamená ve stálém a nepřerušeném rozhovoru s Bohem.

2Viz více článek: Rozdíl mezi bázní a strachem - http://bohu-a.svetu.cz/29058-rozdil-mezi-bazni-a-strachem.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář