Sen..

11. květen 2012 | 21.12 |

"To nesmíš!"...

Nepoznávám jej. Stojím na balkóně majestátního zámku, dole pod našima nohama se srocuje dav, který vojáci jen tak tak zvládají. Dívám se na svého krále, který s mrazivým úsměvem, jako-by vyprávěl vtip, přebírá z rukou pěšce mušketu a z výše střílí do zástupu. Kluk, se kterým jsem vyrůstal, můj vládce. Teď tu z pavlače střílí na lidi. 

"To nesmíš!"

Král se obrátí na mne. Mlčí, dívá se na mně a ledově mlčí.

"Právě z těch lidí dole pochází tvá moc!"

Stále mlčí.

"Bez lidu jsi nula," přisadím si v návalu jakési laciné odvahy. Král pokyne hlavou a hlídka se mi vrhá po rukou.

Zatýkají mne a vedou ke katovi. Taková směšná figurka. Malý, tlustý, s nihama do O. Vztáhnu ruku a sejmu mu rudou masku z tváře a vidím: Je to žena.

"Copak tu a ni není pořádný kat? Chci kata, kterým by se i král nechal se ctí popravit!"

Stráže mnou trhá a odvádí mne do vězeni.

Za několik dní za mnou přichází král. Stále nic neříká, jen mi kyne rukou. Nasedáme do auta a jedeme někam do polí. Jaklo kdysi, kldyž jsme ještě byli přátelé. Ale dnes, dnes již přátelé nejsme. Již nejsme dva kluci, kteří se spolu honili po zámeckých zahradách. Dnes jsme nepřátelé. Jeho pohled i jeho mlčení o tom svědčí.

Stráž mnou zacloumá a donutí mne pokleknout před katem, před obrovským, svalnatým obrem. Kříčím děsem a bojuji o život.

"Máš snad nějaké poslední přání," zasměje se mi, "chceš od vlasů oholit krk vzadu, aby můj meč měl snadnější práci?"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář