5) Modlitba

28. duben 2012 | 05.00 |

5) Modlitba

1Často můžeme z úst křesťanů slyšet tato slova: Modlitba funguje. Začni se modlit a uvidíš, že to funguje. Horlivě jsem se modlil a Bůh začal jednat. Vyprosme si milost... Na věty popsané výše reaguji velmi citlivě. Jsou pro mne velkým pokušením. Představují Boha jako automat a přivlastňují si vlastní zásluhy na Božích zázracích: Uzdravil ses, protože JÁ jsem se modlil, například. Já vím, že mnozí křesťané, kteří toto říkají, to takto nemyslí. Hovořím o svém vlastním pokušení.

Osobně jsem si totiž prošel hodně temným obdobím svého života. V patnácti letech se mi dostala do rukou knížka dr Josepha Murphyho, "Moc podvědomí." A já v ní propadl. Tato knížka mne stála cca devět, možná deset let života. Pan Murphy učí, že není důležité, v co člověk věří, ale že věří. Že není důležité, ke komu se člověk modlí, ale že se modlí. A je to pak ono lidské podvědomí, které reaguje na modlitbu víry (ať už ta víra objektivně správná, nebo chybná) a přináší do života mocné skutky, například uzdravování. Skoro deset let svého života jsem se plácal v této filozofii. A zjistil jsem, že "ono to funguje." Zjistil jsem, že okultismus funguje, že telepatie funguje, že víra a modlitba funguje.

Tento murphismus se však vloupil do křesťanství. Hodně staví na zaslíbení, uvedené například v Markovi 11,24: Cokoliv v modlitbách prosíte. 2Stačí jenom věřit. A nepochybovat, že to, oč prosíme, je nám dáno a budeme to mít. Vše. Mnohé církve na tomto místě postavily svou teologii. Chceš mít milión na účtě, krásnou vilu, pevné zdraví? Pak věř a ono to funguje! Ano, ono to funguje. Ale, čím více čtu bibli a čím déle jsem křesťanem, tím větší bázeň se mně z těchto slov zmocňuje. Vše, oč v modlitbách prosíte. Kdo řekne této hoře. Je to opravdu zaslíbení? Není to naopak varování? Vše. Když prosíte o tělesnost, tělesnost budete mít. Když prosíte svévolně, svévole je vám dána. Hrozím se modliteb vyslyšených na základě tělesnosti!

Mějte víru Boží. Osobně se domnívám, že zde "víra Boží" znamená víru "vlastněnou" Bohem.

Je to víra, kterou vlastní Bůh. Ne naše ego, ne naše tělesnost, ne naše sobectví, vlastnický nárok na tuto víru vznáší Bůh. V bibli pojem "víra" v sobě obsahuje tři rozměry: Víru, důvěru a věrnost. Ale na naši víru, naší důvěru a naši věrnost vznáší vlastnické právo Sám Bůh. Bůh chce být vlastníkem naší víry. Zde nám Kristus svěřuje obrovskou zodpovědnost. Když nezaváháme v tom, v co jsme se rozhodli ve svém srdci, ale věříme v realnou existenci vyslyšení svých proseb, budeme mít, oč prosíme. Existuje spousta věr. Ale jsou ty víry, kterými věříme, ve vlastnictvím Boha, anebo ve vlastnictvím našem? Patří Bohu, nebo nám? Ptáme se, jestli ta či ona víra je v souladu s Božím plánem pro náš život? Pro čí slávu žádáme to či ono?

V apokryfní knize Moudrosti se píše: Ti, kdo svatě střeží, co je svaté, budou uznání za svaté... (Mdr 6,10). Je málo usilovat o svatost, o Boží vůli, je třeba tak činit svatě – v souladu s Boží vůlí. Jednou se celník modlil na stejném místě, jako farizeus – Lukáš 18k. 3Tento příběh jsem četl mnohokrát a byl mi velmi jasný. Prostě zde Ježíš říká, že spasení není ze skutků, není z nás, ale z Milosti Boží, že. Já to vím, křesťané to vědí, mnohokrát to kážeme, voláme lidi k pokání a k proměnění charakteru. Avšak dnes jsem přesvědčen, že i farizeus z tohoto příběhu si byl vědomý, že spása není z jeho skutků. Byl si vědomý, že dobré skutky nejsou z něho. Vždyť za ně děkoval Bohu! My, křesťané, také dobře víme, že žádné dobré skutky nejsou z lidí, ale jsou z Boha, protože jednak je připravuje Bůh a jednak Bůh dává Milost a sílu je vykonat. A za Boží Milost prostě musíme být vděčni. Stejně jako tento farizeus. Děkuje Bohu, že jej spasil, že přeměnil jeho charakter. Že mu dal nový Život, protože nežije již tak, jak žil, protože nežije již jako tento celník. Tento farizeus si byl jistý, že to, jak žije, není jeho zásluha, ale cítil se povinnován za toto všechno děkovat Bohu. A při tom zapomínal na svou hříšnost, na své hříchy – avšak třeba děkoval i za to, že si je již nemusí připomínat, neboť je mohl považovat za odpuštěné. Naproti tomu celník říká pouze jednu větu: 'Bože, slituj se nade mnou hříšným!' Celník neděkuje za to, že je mu odpuštěno, nepřijímá odpuštění jako automatický dar. Ne. Celník zde volá, žebrá o milost, o Milost, na kterou nemá žádného právního nároku. A právě takovýto postoj, postoj celníka, nese Boží zaslíbení. Toto je modlitba víry vlastněná Bohem, modlená podle Boží vůle.

Představme si 4nevěstu, která říká svému ženichovi: "Neboť vím, jak moc mne miluješ, předpokládám, že ať se stane cokoliv, najdu ráno u postele nový, krásný, drahý drahokam a děkuji Ti z něj..." Jaká je láska takovéto manželky? Je lepší v slzách prosit společně s celníkem o vzácný diamant každý den a každý den být překvapován Láskou a Věrností svého manžela. Každý den mít z toho radost a vědět, že je to nezasloužená velká milost. Než svému manželi s farizeovou vděčností a pýchou říci větu z úvodu tohoto odstavce. Děkovat je třeba za včerejšek – za minulost a ne za zítřek: O ten bychom měli v slzách prosit, žebrat o něj. Tlouct. Bez právního nároku otevření dveří – dveře se otevřou pouze tehdy, když opustíme Zákon a Zákonické myšlení, když se staneme celníky prosící a volající o slitování. Když se budeme modlit k Živému Bohu mající svou Svrchovanou vůli a ne k automatické pračce.

1Převzato z článku: Modlitba jako pokušení pokoušet Boha - http://bohu-a.svetu.cz/21979-modlitba-jako-pokuseni-pokouset-boha.html

2Převzato z článku: Zaslíbení nebo varování? - http://bohu-a.svetu.cz/11235-zaslibeni-nebo-varovani.html

3Převzato z článku: Farizejská vděčnost - http://bohu-a.svetu.cz/17456-farizejska-vdecnost.html

4Převzato z článku: Sebejistota ve víře - http://bohu-a.svetu.cz/20044-sebejistota-ve-vire.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář