Rozhovory o protikladu Zákona a o Milosti

22. duben 2012 | 17.41 |
› 

39) Věřím, že Židé staré smlouvy měli být obrazem Božího Soudu v Zákoně, křesťané Nové smlouvy mají být obrazem Boží Milosti v Kristu. (Mt 5-7k)
http://bohu-a.svetu.cz/uceni-na-hore/052009/
http://bohu-a.svetu.cz/uceni-na-hore/062009/


Daniel Kábrt: S bodem č. 39. Myslím si, že jak Židé, tak i křesťané mají být obrazem samotného Boha (bez přívlastku). Obrazem Božím není pouze jeden aspekt jeho povahy, ale pestrost Jeho charakterových rysů. A pravý Boží lid zrcadlí Boha právě v této rozmanitosti. Ať Žid či křesťan má tedy zvěstovat o Bohu, který je a vždy byl Bohem jak soudu tak i milosti.

demagog:
K bodu 39: Jde o rozdílné právní postavení k Bohu - Zákon x Milost. Z toho vyplívá i odlišné jednání, které Bůh žádá: Něco jiného od židů Staré smlouvy (být obrazem Božího soudu, Zákona), něco jiného od křesťané smlouvy Nové (být obrazem Božího odpuštění, Milosti).

Toto vyplívá například i s příběhu s cizoložnou ženou, o příběhu dlužníka a dlužníka toho dlužníka, z kázání na hoře (zjevný protiklad mezi tím, co bylo řečeno otcům, a tím, co Kristus říká těm, kdo jej slyší). 

Daniel Kábrt:
Nejde o rozdílné právní postavení, ale o dvě strany téže mince. Milost bez zákona netřeba a zákon bez milosti vede ke smrti. A v tom se starozákonní poselství od novozákonního neliší. Např. verš z Oz 6,6 nádherně vykresluje Boží neměnný charakter: "Milosrdenství chci, ne oběť...". (srov. Luk 6,36) Židé neměli být soudci bez milosti. Naopak milosrdenství hraje ve SZ stejně významnou roli jako v NZ. Židé připravovali svět na příchod mesiáše. Měli být živým společenstvím odrážejícím charakter Boží a jeho Božský plán vykoupení. Čím se liší od nás, připravujících svět na brzké setkání s Hospodinem? Myslím si, že číst SZ a nevidět za ním milosrdného Boha, je velice smutné.


demagog:
Máš pravdu v tom, že zákon a milost jsou dvě strany téže mince. Avšak právě Zákon je dán proto, aby zjevil a odsoudil hřích - to je jeho účel. Kdyby nebylo zákona, nevěděli bychom, proč bychom potřebovali Milost. Osobně si myslím, že nelze číst Starý zákon bez toho, aniž bychom viděli vývoj židovského národa. Ano, Bůh zůstáva stále stejný, ale Izrael stále rostl. Otázka nezní - číst starý zákon s milosrdným, anebo s nemilosrdným Bohem. Vždyť i my se jednáme jinak se žáčkem základní školy a jinak s vysokoškolákem. Vysokoškoláka nepřehneme přece přes koleno a neplacáme mu přes prdel. A když rodič naplácá svému prvňáčkovi na prdel, neznamená to, že by nebyl milosrdný.

Sám Pavel píše o tom, že Zákon je jako vychovatel ke Kristu, že je tu proto, aby odsuzoval hřích.

Proto tu je Zákon. Ale my jsme spaseni ne na základě milosti ze zákona, ale Milosti mimo zákona. Jinými slovy, starozákonní žid je spasen na základě skutků Zákona, na základě jeho spravedlnosti. Tudíž jeho primární úkol je soudit spravedlivě. Křesťan však je spasen proto, že není souzen vůbec. Proto jeho primárním úkol je toto nesouzení předávat dále.

Vezměme si příběh o cizoložné ženě. Všimněme si jedné věci: Kristus zde vůbec neříká, že ona žena si nezaslouží kamenování. Říká však něco jiného: Kdo jsi bez hříchu, první hoď na ní kamenem. Kdo však měl házet kámen podle Zákona? Svědci! Ti svědci, kteří tím, že kamenují, dávají všanc to, že jejich svědectví je pravdivé. Jestliže by jejich svědectví nebylo pravdivé, házeli by sami sobě k odsouzení. Proto jejich spása je v jejich spravedlnosti.

Na proti tomu však Kristus říká, že ten, kdo sám je bez hříchu, může házet kamenem. Proč? Protože kdo sám není bez hříchu, pak i ten je odsouzen k trestu smrti - v Kristu však přijal nezaslouženou milost k životu. Takovýto člověk už pak nemá morální právo sám odsuzovat druhé.

Zdůrazňuji - mluvím o hlavním úkolu. Jistě, již Ozeáš volal: Milosrdenství chci, a ne oběť - ale proroci připravovali půdu pro příchod Kristův. A v našem příkladu nejde ani o tom, že trest kamenováním se už dávno - právě kvůli milosrdenství - neprováděl. Šlo však o to, že Zákon to stále vyžadoval a stále dával soudcům pravomoc tento trest vykonávat.

Přestav si příběh Bible jako vzdělávací systém. Pak byl Bůh Židovskému národu porodní bábou (přes Abrahama), učitelem na základní škole (Mojžíš a zákon), profesorem na střední (proroci) a docentem na Vysoké (Kristus)

Jistě, i v SZ byli oběti za hřích - ale tyto oběti jsou pouhým obrazem Milosti v Kristu - jsou Jeho Metaforou. Lze říci, že milosrdenství v době SZ je pouze stínem, obrazem, metaforou, podobenstvím, Milostí, která přišla v Kristu.

Kdyby jsi měl pravdu ty, pak bychom museli stále trestat smrtí. Pak byhom museli jít po ulicích a učinit pogrom na všechny astrology, čarodějky, numeroložky, kartářky a tak dále. Tím bychom byli obrazem Božího soudu. Ale to není náš úkol - náš úkol je být obrazem Boží Milosti v Kristu...

Daniel Kábrt:
A to se právě podle mě mýlíš. Nikdo nikdy nebyl spasen na základě svých skutků, ale pouze milosrdenstvím Božím.


Demagog:
Ale vždyť o to, právě, Dando jde. Právě tak přece Písmo vidí Zákon.

Zamysli si prosím nad těmito citáty:
Římanům 3k: že vše, co Zákon praví, praví těm, kdo jsou pod Zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby se před Bohem stal vinným celý svět, 20protože ze skutků Zákona nebude před ním ospravedlněn žádný člověk, neboť skrze Zákon je poznání hříchu. 21Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez Zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky, 22Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny a na všechny ty, kdo věří. Není totiž rozdílu: 23všichni zhřešili a postrádají Boží slávu,

Římanům 7: Nyní však jsme byli zproštěni Zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli pevně drženi, takže sloužíme v novotě Ducha, a ne ve zvetšelosti litery. 7Co tedy řekneme? Je Zákon hříchem? Naprosto ne! Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: "Nepožádáš." 8Hřích využil příležitosti, které se mu dostalo skrze to přikázání, a probudil ve mně veškerou žádostivost; bez Zákona je totiž hřích mrtev. 9Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil, 10a já jsem zemřel. I ukázalo se, že přikázání, které mělo být k životu, bylo mi k smrti. 11Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal mě a skrze ně mě zabil. 12A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré. 13Tedy to dobré mi způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným. 14Neboť víme, že Zákon je duchovní, já však jsem tělesný, prodaný do otroctví hříchu. 15Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž činím to, co nenávidím. 16Činím-li však to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý.

Římanům 8:
Nyní tedy není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši a nechodí podle těla, ale podle Ducha. 2Vždyť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě osvobodil od zákona hříchu a smrti. 3Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti těla hříchu a jako oběť za hřích a odsoudil hřích v těle, 4aby byl požadavek Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, ale podle Ducha.

Římanům 10: Vždyť Kristus je konec Zákona k spravedlnosti pro každého, kdo věří. 5Mojžíš (však) píše o spravedlnosti, která je založena na Zákonu: ‚Člověk, který je bude činit, bude v nich živ.‘

Galatským 3: 9Takže ti, kdo jsou z víry, docházejí požehnání s věřícím Abrahamem. 10Neboť všichni ti, kteří jsou ze skutků Zákona, jsou pod prokletím, neboť je napsáno: ‚Proklet je každý, kdo nezůstává ve všem tom, co je napsáno v knize Zákona, aby to činil.‘ 11Je jasné, že Zákonem není nikdo před Bohem ospravedlňován, neboť ‚spravedlivý bude živ z víry‘. 12Zákon však není z víry, nýbrž: ‚Kdo ty věci bude činit, bude v nich živ.‘


ZÁKON NESTAČÍ KE SPÁSE. Protože ze Zákona je odsouzení. My, křesťané, se na Zákon musíme dívat očima Nového Zákona, zvlášť apoštola Pavla. Židé pod Zákonem, jak píše Pavel ve 3 kap Galatským, nejsou živi z víry, ale ze skutků Zákona. Starozákonní Židé měli být spaseni podle spravedlnosti svých činů. To je ten protiklad mezi Zákonem a Milostí. A samozřejmě Zákonem nebyl nikdo spasený. Jistě, byla tu Milost, skrze kterou i starozákonní židé mohli docházet spásy, ale jak jsem napsal v minulém příspěvku, tato starozákonní milost je pouhým obrazem Milosti v Kristu - je Jeho Metaforou. Lze říci, že milosrdenství v době SZ je pouze stínem, obrazem, metaforou, podobenstvím, Milostí, která přišla v Kristu. Jistě, že se doba Milosti v Kristu vamuje i do doby Zákona, ale nikdy to není ten Zákon, co ospravedlňuje, ale je to oběť, která je metaforou oběti v Kristu, je to milost, která je předobrazem Milosti v Kristu (viz např. list k Židům)

Tvůj problém, Dando, je, že se na Zákon nedíváš očima Nového zákona, ale očima některých moderních vykladačů Bible, kteří rozdíl mezi dobou Zákona a Milostí zastírají. A naopak, apoštol Pavel ho odhaluje v celé jeho šíři. A nejenom Pavel, ale právě i Ježíš Kristus, protože onen protiklad doby Milosti (spásy z nesouzení) a Zákona (spásy ze spravedlnosti) se jako červená nit se táhne všemi čtyřmi evangelii...

Zdroj: http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=12485&mode=&order=0&thold=0

Gregorios777:
Většina svatých dnes nechápe, že mezi věčným životem a Královstvím Nebes je rozdíl.

Nemyslím tím samozřejmě duchovní Boží Království, do kterého vstupujeme jednoduše, pouze skrze VÍRU a z MILOSTI. Toto duchovní Království je darem milosti.

Demagog:
Základní problém zde asi je, že Greg od sebe odděluje víru od ovoce víry a tudíž musí i od sebe oddělovat i tzv. milost od tzv. soudu. Jenže neexistuje víra oddělená, separovaná, od skutků, od ovoce víry, "vakuovaná" víra, ale každá víra se projevuje na skutcích a každý skutek vyvěrá z víry...

Stejně tak nelze od sebe oddělit krávu od jejího kravství či jelena od jeho jelenství. A nelze tvrdit, že existuje jelen, který jedná jako kráva, či kráva, která jedná jako jelen. Jestliže od sebe odděluji jelena od krávy, tak od sebe odděluji i projevy krávy od projevů jelena...

V tom příkladu kráva či jelen představuje víru, ne jednotlivého člověka.

Jistě, křesťané občas mají skvělé ovoce, a jindy hřeší. Ale my si musíme uvědomit, že hřích nikdy nevyvěrá z víry v Krista, ale vždy z nevíry Kristově. V okamžiku hříchu nikdo znás nevěří v Krista, nedůvěřuje mu, ani mu není věrný, v tom okamžiku Kristus pro něj není ani Pán, ani Spasitel. V okamžiku hříchu tedy není spasený, je pod smrtí, a musí se k Bohu zase vrátit - a to je právě pokání. Pokání bez tohoto vědomí (vědomí smrti a nespasení) je fádní, prázdné, povrchové. Při čemž pokání zase vyvěrá z víry v Krista a je ovocem víry Krista. A tehdy, když jsme Kristovi, tehdy nejsme souzeni - obdržujeme milost ne ze spravedlnosti, ale spravedlnosti navzdory...

Gregorios777:
S tím souvisí další důležitá otázka - jsi pod zákonem nebo pod milostí?


Demagog:
Osobně věřím tomu, že nejsem pod Starým Zákonem, ale mým Zákonem je Kristus, který řekl: Nepřišel jsem Starý zákon zrušit, ale naplnit. Osobně nejsem spasen na základě spravedlnosti ze Starého zákona, ale jsem spasen tím, že v Kristu nejsem souzen, jsa odsouzen k smrti jsem přijímám nezaslouženou milost, tuto milost přijímám z Milsoti Boží i tisíckrát za den...


Zdroj: http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=12498&mode=&order=0&thold=0

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

RE: Rozhovory o protikladu Zákona a o Milosti quokam@seznam.cz 24. 04. 2012 - 17:50